Článek
Tak čtu v té naší duchovní skupině duší různé příspěvky. Jasně, nejčastější téma ženy, muži, láska, vztahy. Mužské kruhy, ženské kruhy, vnitřní žena, vnitřní muž, a tak do nekonečna. :-) Zrovna nyní vidím, paní píše: „Asi obecně cokoli je příliš vychýleno z rovnováhy, je nezdravé. Například žena, která pečuje o celou rodinu, zapomíná přitom na sebe, ale říká tomu láska. Nebo muž, který bojuje za dobro celého světa v politice, v práci, ale se ženou si neumí vymezit hranice a postavit se za své potřeby atd.
Harmonie je důležitá
To ano, souhlasím, harmonie je důležitá, extrémy nebývají dobré. Vždyť i Buddha poznal důležitost Zlaté střední cesty po letech krajních zkušeností. Nejprve žil v přepychu královského paláce, poté se vydal do asketického života, až téměř zemřel vyčerpáním.
Pochopil, že ani nesmírný majetek, ani sebetrýzeň nevedou k osvícení. Pravá cesta spočívá v rovnováze.
Návod na život
Nicméně život je složitý (a vlastně zároveň jednoduchý) v tom, že neexistuje obecný návod. Přestože bychom závazné pokyny k životu denně potřebovali. :-) Ale jak k nim dojít, když i lidová moudrost si v mnoha případech odporuje. Přísloví: „Mluviti stříbro, mlčeti zlato“. Proti tomu: „Drzé čelo lepší nežli poplužní dvůr“. Co je lepší? Být tichý ňuňu nebo být průrazný asertivník? Další: „Co můžeš udělati dnes, neodkládej na zítřek“. Proti tomu: „Ráno je moudřejší večera“, „Zítra je taky den“. Jak si vybereme? Podle momentálního stupně lenosti? :-) Dokonce i Bible si v mnoha podobenstvích a myšlenkách protiřečí.
Jak se tedy máme rozhodovat? Návody? Logikou? Srdcem, citem? Intuicí? Všude najdeme muže i ženy, u pračlověků, indiánů, Keltů, Slovanů, Řeků, i v dobách nedávných i dnešních, kteří se obětovali pro rodinu, rod, kmen, společenství, národ.
Je to také láska?
V roce 480 př. n. l. se tři sta Sparťanů vedených králem Leónidem postavilo obrovské perské armádě krále Xerxa, aby zadrželi její postup do Řecka. Bojovali v úzkém horském průsmyku u Thermopyl, kde se početní převaha nepřítele nemohla plně uplatnit. Věděli, že nemají šanci přežít, přesto zůstali. Všichni padli. Získali čas, který Řekům umožnil sjednotit se a později zvítězit.
Na pomníku u Thermopyl je vyryt tento nápis: „Jdi, poutníče, a zvěstuj Lakedaimonským, že my tu mrtvi ležíme, jak zákony kázaly nám“. Anglický básník a vědec John Ruskin o těchto verších prohlásil, že jde o nejvznešenější výrok, jaký kdy člověk vyslovil. Je i toto láska?
Hezký den, Vladimír Halama
