Článek
Já se už 22 let pohybuji v komunitě jednak koučů a psychoterapeutů, ale také duchovně hledajících, v nové spiritualitě, New Age, šamanismu, astrologii atd. Jednou mi jedna kolegyně řekla, že nevěří v Boha. Trochu mě to zarazilo a udělal jsem si malý soukromý průzkum. Zavolal jsem desítkám známých, kteří se zabývají tradičními naukami, léčitelstvím, numerologií, feng shui, tarotem a podobně.
Mám svého Boha
Byl jsem překvapen, že všichni, někdy po krátké chvíli váhání, mi řekli: „Ano, mám výhrady, nechodím do kostela, ale v Boha věřím, v toho svého“. Jedna bylinářka mi dokonce řekla, že když si v hlavě prošla i své spolupracovnice, se kterými sbírá, suší a připravuje byliny, uvědomila si, že i ony všechny mají vztah k Bohu. Až jí z toho s posvátnou úctou zamrazilo a měla husí kůži, jak je ta víra silná a přítomná. Já sám jsem věřící, tzv. „špatný římský katolík“, to znamená, ke zpovědi chodím jednou za pár let a do kostela také jenom někdy. :-) Ale mám rád Bibli a Ježíše.
Věříme jinak
Jak je to tedy? Česká republika patří mezi nejméně náboženské země světa, ale rozhodně ne mezi nejméně duchovní. To je podstatný rozdíl, který se v běžných statistikách ztrácí. Většina lidí se nehlásí k žádné církvi, nechodí pravidelně do kostela, a přesto věří, že existuje něco víc – síla, vědomí, přítomnost, která přesahuje jednotlivce i svět viditelných forem. Tito lidé bývají označováni jako nones nebo „něcisté“ (termín Tomáše Halíka) – „věřím v něco, ale nepatřím nikam“.
Po dlouhých staletích institucionalizované víry se zřetelně rodí nová duchovní etapa. Lidé už nechtějí, aby jim někdo určoval, v co mají věřit a jak se mají modlit. Touží po osobní zkušenosti, po dialogu, po prostoru, kde se o Bohu dá mluvit svobodně, bez dogmat, bez hranic, bez strachu. Chtějí si klást otázky, sdílet zkušenosti a dotýkat se toho, co je pro každého posvátné – ať tomu říká Bůh, život, Vesmír, láska, světlo nebo vědomí.
Současná doba přináší možnost, kterou dříve dějiny neznaly: spojit duchovní moudrost všech tradic a zároveň ji žít svobodně, bez potřeby náboženského systému. Tento směr se ve světě nazývá univerzální spiritualita nebo interspiritualita – otevřená forma víry, která nestaví zdi mezi náboženstvími, ale hledá to, co je spojuje. Křesťan, buddhista, vědec i psycholog se zde mohou setkat u jednoho stolu – nikoli proto, aby se přesvědčovali, ale aby si naslouchali a vzájemně se inspirovali.
Energie Boží lásky
Tento proud je odpovědí na duchovní krizi moderní civilizace. Člověk 21. století už nechce jen opakovat slova minulosti. Chce zažít skutečnost, o které slova mluví. Chce Boha, který není ideologií, ale přítomností. Lásku, která není příkazem, ale energií života. Touhu po transcendenci, která není únikem, ale hlubším ponořením do Bytí.
Není to návrat k nějakému náboženství – je to návrat k posvátnosti života samotného. Ke každodennímu prožívání jednoty, radosti, péče, krásy a smyslu. K obyčejné víře v dobro, které se děje skrze člověka.
Království Boží je mezi vámi
Možná se rodí nový trend, nová kultura spirituality. Spirituality svobodné, laskavé, otevřené a tvořivé. Pracovně mi tam naskakuje motto: „Pojďme hledat svého Boha.“ Ne toho, kterého nám kdysi popsali druzí, ale toho, který je v našem srdci. Boha, který nepotřebuje jen chrám, protože jeho chrámem je celý svět. Boha, který je láskou, otcem marnotratných synů (i dcer). :-)
Mějte krásný Boží den,
Vladimír Halama
spirituální filosof, hudebník, astrolog, lektor, kouč
