Článek
Slavná věta Karla Rahnera, že „křesťan budoucnosti bude mystikem, nebo nebude vůbec“, patří mezi nejcitovanější myšlenky moderní teologie. Vyjadřovala tehdy hluboký posun – od víry zvykové, institucionální k víře osobní, prožívané. Rahner cítil, že křesťanství přežije jen tehdy, pokud se promění z vnějšího náboženství v osobní zkušenost s Bohem.
Mystika nestačí
Ale dnes už tato věta nestačí. Doba dozrála. Mystika, prožitek Boha, může člověka proměnit, ale sama o sobě svět nevyléčí. Mnoho lidí se přiblížilo Bohu, a přesto zůstali sami a bezradní. Mystika je cesta, ale cílem je láska.
Mystika je osobní setkání s Bohem. Láska je setkání s Bohem v lidech kolem nás. Mystik poznává. Láska pečuje, pomáhá, tvoří. To je ten klíčový rozdíl. Mystik medituje v tichu, ale láska jde do světa. Mystika je vertikální – vztah k Bohu. Láska je horizontální – vztah k člověku, obrazu Božímu.
Křesťan 21. století tedy nebude jen mystikem. Bude láskou, neboť Bůh je láska a my jsme stvořeni k obrazu Božímu. Bude pomáhat šíření energie lásky všude ve světě. Láska není cit ani idea. Je to síla, která proudí skrze člověka, když omezí ego a dovolí, aby Boží přítomnost jednala skrze něj.
Kdo miluje, poznal Boha
„Kdo nemiluje, nepoznal Boha, protože Bůh je láska.“ 1. list Janův, 4,8. Kdo miluje, ten poznal Boha. Kdo nemiluje, i kdyby znal všechna tajemství, nepoznal nic. Tímto směrem má kráčet i křesťanství samo. Od moci k milosti. Od dogmat k dialogu. Od tradice k přítomnosti. Od víry k lásce. Svět nepotřebuje více věřících – potřebuje více milujících. Víra, která nevede k lásce, je jen prázdný intelektuální zvyk.
Křesťanství začalo láskou a jen láskou může přežít. Proto křesťan 21. století nebude mystikem – bude láskou. Tehdy se stane tím, čím byl od počátku: obrazem Božím, živou přítomností agapé v tomto světě.
