Článek
Rozhodnutí Státní veterinární správy přestat od 15. září 2025 vyplácet myslivcům zástřelné a nálezné v ohrožených lokalitách je ukázkou toho, jak se stát snaží šetřit tam, kde by měl naopak investovat. Na papíře možná vznikne pár ušetřených milionů, v praxi ale riskujeme miliardové škody v zemědělství a ohrožení celé potravinové soběstačnosti.
Česko už podruhé dokázalo odvrátit katastrofu v podobě plošného vybíjení chovů prasat. A kdo má zásluhu? Myslivci, kteří odvedli obrovský kus práce. Přesto jim stát teď vzkazuje: „Děkujeme, ale dál zadarmo.“ To je urážka nejen jejich práce, ale i selského rozumu.
Myslivci nejsou levná pracovní síla státu. Jsou to lidé, kteří ve svém volném čase a na vlastní náklady chrání naše pole, lesy i zemědělce. A stát jim za odměnu sebere i tu základní finanční podporu. Zároveň od nich dál požaduje dodávání vzorků k vyšetření, jako by se nic nestalo. Tomu se říká diktát bez respektu.
Ať si každý, kdo tvrdí, že myslivci mají snadný lov, zkusí několik nocí v mrazu na posedu. Ulovit divoké prase v lánech kukuřice nebo řepky není hračka, ale práce na týdny. Když stát v roce 2018 povolal policejní odstřelovače, zaplatil jim 18 milionů a za měsíc padlo pouhých 17 kusů. Myslivci to zvládají lépe, rychleji a levněji. Jenže teď mají pracovat zadarmo.
Výsledek? Pokud stát myslivce nepodpoří, škody na úrodě i na chovech budou obrovské. Ohrožené je i přeštické prase – součást našeho národního genofondu a hrdá tradice českého zemědělství. To opravdu chceme zahodit jen proto, že někdo na ministerstvu potřeboval vykázat úspory?
Rozhodnutí Státní veterinární správy je zjevně politický krok nadiktovaný shora. Nejde o ochranu státní kasy, ale o laciný populismus: šetřit na těch, kteří dělají práci, bez níž by už dávno nastal kolaps. Stát tím posílá jasný vzkaz: myslivci i zemědělci pro něj nejsou partnery, ale jen položkou v excelové tabulce. A to je chyba, která se nám může vymstít.
