Článek
Nebeský úkaz
Zamiloval jsem si Šavany a Tekumseha. Nejčastěji se setkáme s anglicizovaným zápisem jména jako Tecumseh, ale v odborné české literatuře jsou to Šóníové a Tekumtha.
Podle tradice kmene Šóníů prolétl po obloze mimořádně jasný předmět v březnové noci roku 1768, kdy se Tekumtha údajně narodil. Bylo to znamení, že novorozeně s příznačným jménem „Letící hvězda“ je předurčeno k velkým věcem. A bouřlivá doba k činům slibujícím nesmazatelný zápis do historie přímo vybízela.
Tekumtha vyrůstal v rodné vesnici Old Chillicothe v údolí řeky Scioto, na území dnešního jihozápadního Ohia v USA. Po skončení francouzsko-indiánské války se sice Britové pokusili vydáním Proklamace z roku 1763 zakázat bělochům osidlování území západně od Appalačského pohoří, osadníci však toto nařízení masivně ignorovali. Napětí se kriticky zvýšilo poté, co Britové v roce Tekumthova narození podepsali smlouvu s kmenovou konfederací Irokézů, ve které Irokézové postoupili území jižně od řeky Ohio bílým kolonistům. Problém spočíval v tom, že Irokézům toto území nepatřilo, ale Šóníové, Mingové a Delawarové na něm aktivně žili a lovili. Ti logicky odmítli smlouvu uznat a začali svá území bránit.
V sedmdesátých letech 18. století pak nelegální příliv tisíců osadníků do dnešního Kentucky a Ohia vyvrcholil otevřenými konflikty s indiány. Vlivem těchto bojů padl v roce 1774 v bitvě u Point Pleasant, během bojů s kolonisty v tzv. válce lorda Dunmora, Tekumthův otec Puckeshinwa. Bitva skončila vítězstvím kolonistů a donutila domorodou alianci vedenou Šóníi podepsat 19. října 1774 mírovou dohodu z Camp Charlotte, v níž se indiáni vzdali svých území jižně od řeky Ohio.
Mír nebude!
Velký náčelník Šóníů Cornstalk se snažil dohodu dodržovat. Uvědomoval si vojenskou převahu kolonistů a chtěl zachránit svůj lid před úplným zničením. Velká část mladých bojovníků ovšem podmínky míru, zahrnující ztráty lovišť v Kentucky, odmítla akceptovat a válečné výpravy napadaly sídla osadníků. Již v roce 1775 navíc začala Americká válka za nezávislost a Britové i američtí kolonisté se snažili získat indiánské kmeny na svou stranu, což válečné nálady ještě podnítilo. Přesto se většina Šóníů snažila po zahájení konfliktu zůstat neutrální a dodržovat mír, i když v silně decentralizovaném kmeni se každá vesnice rozhodovala podle vlastního uvážení.
Mírové snahy dostaly definitivní ránu do vazu v roce 1777, kdy byl během diplomatické mise Američany zákeřně zavražděn náčelník Cornstalk. Tento čin definitivně pohřbil snahy o neutralitu a většina Šóníů se následně otevřeně spojila s Brity. Pouze Cornstalkovi přímí stoupenci se v roce 1778 stáhli do neutrální vesnice kmene Delavarů v Coshoctonu. Šóníové se proměnili v jedny z nejnesmířlivějších nepřátel amerických osadníků a pustošili pohraničí.
V odvetě za indiánské nájezdy napadly v květnu 1779 americké milice osadu Old Chillicothe a způsobily hlavní základně Šóníů výrazné ztráty. Část Šóníů, která se odmítala do britsko-amerického konfliktu dále zapojit, raději opustila region a migrovala do klidnějších oblastí v Missouri. V této skupině byla i Tekumthova matka Methoataske, která zanechala jedenáctiletého Tekumthu v péči starších sourozenců. Jeho mentorem se stal starší bratr Cheeseekau, uznávaný náčelník. Pod jeho vedením se Tekumtha stal vynikajícím lovcem a uznávaným bojovníkem. Starší sestra Tecumapease ho učila morálním zásadám, tradicím, historii a kultuře Šóníů. Tekumthu později adoptoval významný náčelník Šóníů Černá ryba. Všichni tito lidé z Tekumthy formovali mimořádného člověka.
Stezka opravdového muže
Tekumtha vyrůstal v charismatického vůdce, státníka a výřečného obránce práv domorodých Američanů. V patnácti letech sice utekl ze své vůbec první bitvy, která se odehrála na řece Mad River v Ohiu poblíž jeho domova. Tento moment ho však hluboce ponížil a zapřisáhl se, že už nikdy z žádného boje neuteče – slib po zbytek života dodržel.
Stal se z něho odvážný vojenský vůdce a uznávaný válečný náčelník. Na rozdíl od mnoha tehdejších soukmenovců měl již od mládí hluboký odpor k mučení, mrzačení a krutému zacházení se zajatci, které bylo pro kmeny severovýchodu běžnou praxí. Patřil k nejlepším lovcům, ale ulovené maso a kůže nezištně rozdával vdovám, starým a nemocným. Nadvládě bílých osadníků se odmítal podrobit a nesouhlasil s podepisováním smluv, kterými jednotliví náčelníci postupovali kmenovou půdu Spojeným státům.
V jednotě je síla
Tekumtha byl brilantní řečník. Dokázal hovořit s obrovskou vášní a logikou, která překonávala geografické i jazykové bariéry. Jeho projevy dokázaly strhnout jak mladé bojovníky, tak starší náčelníky. Na rozdíl od mnoha jiných pohlavárů, kteří viděli jen zájmy vlastního kmene pochopil, že bílí osadníci jsou organizovaní. Uvědomil si, že jedinou šancí na záchranu domoviny je absolutní jednota – panindiánská unie. Zastával princip, že půda patří všem domorodcům společně a žádný kmen ji nemůže prodat bez souhlasu ostatních.
Tvrdý válečník
V případě potřeby se uměl brilantně ohánět nejen slovy, ale dokázal se v čele bojovníků chopit i zbraně. V bitvě u Fallen Timbers 20. srpna 1794, v níž se střetly USA s koalicí indiánských kmenů známou jako Západní konfederace, velel menší předsunuté skupině ostrostřelců a počínal si nesmírně odvážně. Když americká jízda zaútočila na domorodé linie skryté ve vývratech po tornádu, Tekumthova skupina kladla urputný odpor. Konfederace, posílená kanadskými milicemi, byla ovšem poražena.
Indiánské kmeny musely Spojeným státům na základě Greenvilleské mírové smlouvy postoupit rozsáhlé oblasti, které dnes tvoří většinu státu Ohio a části Indiany, Illinois a Michiganu. USA výměnou za půdu vyplatily kmenům jednorázový příspěvek ve zboží a slíbily každoroční rentu. Z historického hlediska šlo o jeden z prvních dokumentů, v nichž vláda USA formálně uznala určitou formu suverenity indiánských kmenů nad zbývajícím územím. Tekumtha Greenvilleskou smlouvu z roku 1795 nikdy neuznal a odmítl ji podepsat.
Prorokovo město
Letící hvězda se usadil v Indianě, oženil se a shromáždil kolem sebe své věrné. Pochopil, že proti síle USA musí vzniknout mnohem rozsáhlejší indiánská aliance, než jakou budoval jeho slavný předchůdce Pontiac. Kromě severovýchodních kmenů bude nutné přesvědčit i jižní kmeny – Čerokíe, Čikasavy, Čokty, Seminoly a Kríky.
Pomocnou ruku mu podal mladší bratr Lalawethika – v překladu Tlučhuba. Vyrůstal ve stínu svého respektovaného staršího bratra, ale na rozdíl od něho nebyl úspěšným lovcem ani válečníkem. Navíc si při nehodě s lukem nešťastně vystřelil pravé oko. Propadl poté hlubokým depresím, těžkému alkoholismu a stal se terčem posměchu celého kmene. V květnu 1805 během alkoholového opojení upadl do hlubokého bezvědomí a vypadalo to, že zemřel. Nečekaně se však probudil a začal vyprávět o mocném duchovním vidění, které během stavu blízkého smrti zažil. Tvrdil, že se setkal s Velkým duchem, který mu ukázal posmrtný život – ráj pro ty, kteří žijí správně, a peklo pro alkoholiky. Přestal pít, změnil svůj život a přijal nové jméno Tenskwatawa – Otevřené dveře.
Stal se vlivným náboženským a politickým vůdcem. Kázal o nutnosti zbavit se všeho, co je spojeno s bílým mužem. Tekumthovi takový člověk náramně zapadal do plánů, neboť znal mentalitu indiánů a nová aliance potřebovala silný duchovní základ. Menší osadu založili bratři již v roce 1805 v Ohiu, ale pod tlakem amerických osadníků přesunuli své působiště právě do Indiany.
Nové indiánské hnutí začalo sílit, což strašilo ze snů guvernéra teritoria Indiana Williama H. Harrisona. Toužil Tenskwatawu zesměšnit a vyzval ho, ať dokáže, že je skutečný prorok, a předvede nějaký zázrak. Harrison předpokládal, že Tenskwatawa selže a hnutí se rozpadne. Netušil však, že na 16. června 1806 připadalo úplné zatmění Slunce. Tenskwatawa výzvu přijal, neboť se o zatmění dozvěděl. Když v daný den nastala tma, Indiáni uvěřili, že Prorok dokáže pohnout samotným Sluncem. Tento úspěch k hnutí přitáhl tisíce nových stoupenců z různých kmenů.
V roce 1808 na soutoku řek Wabash a Tippecanoe v dnešním státě Indiana vznikl Prophetstown – Prorokovo město. Město prosperovalo především jako politické a duchovní centrum rodící se indiánské konfederace, čelilo však obrovským materiálním a hospodářským potížím. Proudily sem stovky domorodých obyvatel z mnoha různých kmenů a v době největší slávy tady žilo až šest tisíc obyvatel. I přes politický úspěch osada silně strádala ekonomicky. Mimořádně krutá zima na přelomu let 1808–1809 způsobila nedostatek potravin. Propukly zde vážné hladomory a ničivá epidemie, kvůli kterým řada Indiánů město zklamaně opustila. Když v září 1809 podepsali někteří podplacení náčelníci smlouvu o odstoupení milionů akrů půdy Američanům, vyvolalo to vlnu hněvu. Tento moment Prophetstown paradoxně znovu oživil a přivedl do něj další stovky bojovníků odhodlaných k odporu.
Na cestách
Tekumtha zatím veškerou energii vložil do dalekých cest za účelem získat co nejvíce spojenců. V létě roku 1811 započal svou zásadní, dlouhou diplomatickou misi na jih a západ dnešních USA. Necestoval sám, doprovázela ho elitní družina zhruba 30 ozbrojených a skvěle vycvičených válečníků na koních. Cestování na velké vzdálenosti bylo logisticky náročné; jízdu na koni bylo nutné kombinovat s plavbou na kánoích. Tekumtha byl proslulý svou vytrvalostí. Během jedné z dřívějších výprav na jih si při lovu zlomil stehenní kost, a přestože kvůli tomu do konce života mírně kulhal, v rychlosti přesunů mu to nezabránilo.
A výsledky? Naprosto neuspěl u Čoktů (Choctaw) a Čikasavů (Chickasaw), kteří byli pevně oddáni spojenectví s USA. Ani u Čerokíů (Cherokee) a Seminolů (Seminole) nepochodil. Oba kmeny měly strach z odvety. Největší úspěch tak slavil u Kríků (Creek), kde ho sice starší náčelníci odmítli, ale získal na svou stranu mladé bojovníky známé jako Red Sticks (Rudé hole), kteří pak rozpoutali tzv. kríkskou válku. Tekumtha se snažil oslovit i západní kmeny. Plamenný projev ovšem nezabral ani na Osedže (Osage), kteří chtěli zůstat neutrální. Lakotové (Lakota) a Iowové (Iowa), značně vzdáleni od epicentra bojů, se necítili Američany natolik ohroženi, aby riskovali válku. Tekumthův sen o velké alianci se začal rozpadat – a Tenskwatawa si zatím vedl v Prophetstownu ještě mnohem hůře…
Konec snu
Harrison přemýšlel, jak se zbavit Prophetstownu, který byl překážkou pro další americkou územní expanzi. Drobné incidenty v pohraničí, jako byla krádež koně, doplnil o rostoucí hrozbu rozsáhlého indiánského povstání a od ministra války dostal zelenou k jednání. Využil situace, kdy Tekumtha odcestoval na jih, a vyrazil s tisícovkou mužů k Prorokovu městu. K Prophetstownu dorazil 6. listopadu 1811 a s Tenskwatawou se dohodli, že následující den budou jednat. Harrison neponechal nic náhodě, rozmístil své síly na blízkém vyvýšeném místě do trojúhelníkové obranné formace a nařídil mužům spát se zbraněmi.
Tekumtha před odjezdem striktně nařídil, aby se indiáni vyhýbali jakémukoliv otevřenému střetu. Prorok se však nechal strhnout a svým válečníkům tvrdil, že kulky bělochů budou mít díky jeho kouzlům pouze sílu dešťových kapek. Brzy ráno asi 600 válečníků překvapivě udeřilo na ležení Američanů. Po zhruba dvou hodinách těžkých bojů dokázala americká armáda díky početní i palebné převaze útok odrazit a indiánské síly rozprášit. Prorokova kouzla nefungovala. Harrison následně opuštěný Prophetstown kompletně vypálil a zničil zásoby jídla. Indiáni uprchli do lesů a Tenskwatawa ztratil většinu svého náboženského vlivu i respektu. Když se Tekumtha vrátil, byl rozzuřený – sen o velké indiánské koalici se rozplynul. Američané v Prophetstownu objevili řadu britských zbraní, což vyvolalo vlnu protibritských nálad a vedlo k urychlení začátku britsko-americké války v roce 1812.
Spojenci
Tekumtha si uvědomil, že bez podpory silného spojence Američany porazit nepůjde. Domorodé kmeny na severozápadním pomezí, ochotné bojovat, se proto pod jeho vedením spojily s britskými silami v Kanadě. Spolupráce s britským generálem Brockem zpočátku přinášela úspěch. Americký generál Hull v srpnu 1812 bez boje kapituloval a vydal indiánsko-britským silám strategickou pevnost Detroit. V říjnu 1812 ovšem Brock v bitvě padl a situace se změnila. Jeho nástupce generál Procter už nebyl tak rozhodný. Americká protiofenzíva pod vedením Harrisona zatlačila britsko-indiánské síly na ústup do Kanady.
Tekumthova smrt
K rozhodující bitvě došlo 5. října 1813 na kanadské Temži. Americká flotila nejprve v září 1813 vyhrála námořní bitvu na jezeře Erie, což Američanům zajistilo kontrolu nad jezerem a odřízlo britské zásobovací trasy. Britové byli nuceni ustoupit z Detroitu hlouběji do kanadského vnitrozemí.
Tekumtha, který v té době už byl brigádním generálem britské armády, s ústupem nesouhlasil. Chtěl bojovat a bránit indiánská území. Procter mu slíbil, že se Američanům postaví na vhodnějším místě. Harrison ustupující armádu s 3 500 muži pronásledoval a u Moraviantownu ji dostihl. Obranná linie britsko-indiánských sil čítající 800 Britů a 700 indiánů byla zformována mezi řekou Temží a hustým močálem.
Britští vojáci byli hladoví a vyčerpaní. Když Harrison zahájil bitvu přímým útokem jezdectva, britská linie se téměř okamžitě zhroutila. Červenokabátníci se vzdali nebo utekli, tak jako Procter. Na bojišti zůstali pouze indiáni vedení Tekumthou, kteří neustoupili.
Tekumtha měl před bitvou předtuchu vlastní smrti. Odložil svou britskou generálskou uniformu, oblékl si tradiční oděv a obličej si pomaloval černou barvou. Pobíhal mezi svými válečníky v bažinách, hlasitě je povzbuzoval a u toho střílel na nepřítele. V tvrdých bojích muže proti muži jeho autorita a charisma držely indiánskou linii proti drtivé americké přesile. Během jedné z přestřelek byl zasažen do hrudníku a okamžitě zemřel. Aby Američané Tekumthovo tělo nezískali, jeho věrní válečníci ho pod rouškou noci z bojiště odnesli a na tajném místě v divočině pohřbili.
A Tenskwatawa? Ten uprchl s ustupujícími britskými silami do Kanady, kde žil téměř deset let a pobíral britský důchod. V roce 1824 se vrátil do USA a paradoxně pomáhal americké vládě s přesunem Šóníů do rezervací na západ od řeky Mississippi. Dožil v zapomnění a zemřel v roce 1836.
William H. Harrison se díky vojenským úspěchům u Tippecanoe a v britsko-americké válce stal 4. března 1841 v pořadí 9. prezidentem USA. Během sáhodlouhého inauguračního projevu se ovšem v chladném počasí, chabě oděn, nachladil a dostal zápal plic. Dne 4. dubna, po 31 dnech ve funkci, ve věku 68 let zemřel a stal se tak americkým prezidentem – rekordmanem, který strávil v úřadu nejkratší dobu. Jeho vnuk Benjamin Harrison se stal v roce 1889 také prezidentem USA.
Tekumthův odkaz
Přestože bojoval proti USA, získal si Tekumtha obrovský respekt i u svých nepřátel a stal se jedním z nejuznávanějších domorodých lídrů v severoamerické historii. Města nesoucí jméno Tecumseh najdete v Oklahomě, Nebrasce, Michiganu, Indianě nebo v kanadské provincii Ontario. V Kanadě existuje také federální volební obvod Windsor—Tecumseh. Jeden z nejslavnějších generálů americké občanské války se jmenoval William Tecumseh Sherman a fiktivní postava z kultovního seriálu MAS*H má celé jméno Sherman Tecumseh Potter. V kanadských Skalistých horách v provincii Alberta se tyčí Mount Tecumseh a hora stejného jména leží také ve státě New Hampshire v USA.
Vojenských plavidel se jménem Tecumseh existuje celá řada. Výcvikové středisko Kanadského královského námořnictva v Calgary se jmenuje HMCS Tecumseh. Jméno Tecumseh má ve svém názvu také světoznámá americká strojírenská firma – s motorem Tecumseh možná máte v garáži například zahradní sekačku nebo sněhovou frézu. NASA v roce 2025 oficiálně pojmenovala po tomto náčelníkovi jeden z asteroidů.
Pro původní obyvatele USA je i dnes Tekumtha, nebo chcete-li Tecumseh, trvalým symbolem suverenity, hrdosti a neústupného boje za vlastní domovinu.
Zdroje:
John Sugden: Tecumseh:A Life of America's Greatest Indian Leader, vyd. Pimlico, r. 1999
Peter Cozzens: Tecumseh and the Prophet: The Shawnee Brothers Who Defied a Nation, vyd. Knopf Doubleday Publishing Group, r. 2021
Jiří Černík: S tomahawkem proti mušketám I, vyd. Libri, r. 2010.
