Hlavní obsah

Zbraň, kterou obdivoval i Abraham Lincoln: Fascinující příběh pušky Spencer

Foto: Hmaag / vlastní práce / wikimedia commons

Jméno Spencer není v historii palných zbraní USA druhé poloviny 19. století tak frekventované jako Colt nebo Winchester. Zbraně Spencer však byly ve své době technickým unikátem.

Článek

Christopher Miner Spencer

Narodil se 20. června 1833 na farmě v americkém Manchesteru ve státě Connecticut rodičům Ogdenu Spencerovi a Asenath Hollisterové. Jeho dětství vyplněné docházkou do místní školy a prací na rodinné farmě se příliš nelišilo od dětství jeho vrstevníků. Zásadní vliv na směřování jeho životní dráhy mělo přestěhování na farmu dědečka z matčiny strany, tehdy devadesátiletého Josiaha Hollistera. Ve svých dvanácti letech začal sbírat moudra od tohoto veterána z války za nezávislost a zručného puškaře. Josiah mu dovolil pracovat na šlapacím soustruhu a brzy viděl, že chlapec má šikovné ruce a bystrý mozek.

Ve čtrnácti letech Christopher nastoupil do tkalcovny hedvábí Cheney Brothers, kde získal základní znalosti o fungování mechanismů. V prostředí továrních strojů se rozhodl, že se stane mechanikem. Po vyučení v malé strojírně S. Loomise v Manchesteru se vrátil do tkalcovny, kde se zdokonaloval ve stavbě a údržbě tkalcovských strojů – a pak už hurá do světa.

V New Yorku vystřídal několik strojírenských dílen, což mu dalo široký rozhled v různých oblastech průmyslu. V roce 1853 se ve slavné zbrojovce Samuela Colta v Hartfordu detailně seznámil s nejmodernějšími postupy hromadné výroby střelných zbraní. Když ji o rok později opouštěl, měl už v hlavě hrubou představu vlastní opakovací pušky. Už jako zkušený odborník se znovu vrátil do Cheney Brothers a nechal si patentovat svůj první významný vynález – automatický stroj na navíjení hedvábných nití na cívky. Podpora a zázemí bratří Cheneyů mu pak umožnily pracovat ve volném čase na vlastním projektu palné zbraně. Na dřevěných modelech pak ještě několik let ladil detaily svého systému.

Foto: neznámý autor / wikimedia commons

Christopher M. Spencer jak vypadal v 60. letech 19. století, když mu bylo kolem třiceti let.

Spencer model 1860

V březnu 1860 si pak nechal patentovat opakovací pušku s pákovým mechanismem. Oproti běžně užívaným předovkám přinesla opakovačka Spencer zásadní technologický skok. Zaujala zejména systémem nabíjení a největší pozornost vzbudil trubicový zásobník uložený přímo v pažbě zbraně. Myšlenka využít prostor v pažbě pro zásobu munice se objevovala sice už od 17. století, ale narážela na technologické limity doby. Speciální jednotné měděné náboje s okrajovým zápalem byly obrovským pokrokem a spencerovka technickým unikátem. Nejprve to byla ráže .56-56 Spencer, později také ve variantách .56-52, .56-50 a .56-46. Tyto náboje měly sice řadu negativ, ale spojovaly zápalku, prach i střelu do jednoho celku a byly na rozdíl od papírových polonábojů pro předovky odolné vůči vlhkosti a dešti.

Základem systému Spencer byla pevná kovová vodicí trubka zabudovaná přímo v hlavišti pažby a vyjímatelná vnitřní trubice s dlouhou vinutou pružinou a podavačem. Střelec pootočil západkou na kovové botce pažby a vytáhl vnitřní kovovou trubici s pružinou ven. Do pevné trubky v pažbě vložil 7 nábojů jeden za druhým v řadě střelou napřed. Pro urychlení tohoto zdlouhavějšího procesu si nechal plukovník Erastus Blakeslee 20. prosince 1864 patentovat pouzdro na střelivo. Dřevěná schránka potažená kůží podle velikosti obsahovala 6, 10 nebo 13 cínových trubek a v každé bylo sedm nábojů. Voják vytáhl vnitřní trubici zásobníku, nasypal obsah cínové trubky do pažby a vyjímatelnou trubici zasunul zpět. Její podavač se opřel o poslední náboj a tlak pružiny začal tlačit celý sloupec střeliva směrem dopředu k závěru. Na zadním konci trubice otočil západkou, která zapadla do výřezu v kovové botce pažby a bezpečně ji zajistila proti vysunutí.

Jakmile byl zásobník plný, manipulace při střelbě probíhala pomocí dlouhé ohnuté páky, která zároveň tvořila lučík spouště, ale neměla typické oko jako u henryovek nebo winchesterovek. Střelec sklopil páku směrem od pažby dolů. Tímto pohybem se odemkl a sklopil závěrový blok, což zároveň vytáhlo a vyhodilo prázdnou nábojnici z komory. Při zpětném pohybu páky k pažbě posunula pružina ze zásobníku další náboj na podávací můstek před závěr. Zvedající se závěrový blok následně náboj zasunul do nábojové komory a pevně se uzamkl. Nevýhodou bylo, že před každým výstřelem musel střelec palcem ručně natáhnout vnější bicí kohout. Systém závěru přitom umožňoval vcelku jednoduché propojení otočného závěru s bicím mechanismem. Stisknutím spouště došlo k iniciaci náboje a výstřelu. Celý cyklus se poté opakoval až do vyprázdnění zásobníku.

Kadence střelby byla u spencerovek v porovnání s jednorannými předovkami nesrovnatelná. Střelec s předovkou dokázal vystřelit přibližně 2 až 3 rány za minutu, zatímco spencerovka umožňovala vystřelit 14 až 20 ran za minutu. Zásobník spencerovky bylo možné doplnit za zhruba 10 až 20 sekund a střelec měl k dispozici opět sedm ran. Za přibližně 20 až 30 sekund napěchoval trénovaný střelec pracně předovku a měl k dispozici jedinou ránu. Nabíjení předovky střelou typu Minié za americké občanské války bylo zdlouhavým procesem skládajícím se z devíti přesně definovaných povelů a kroků a nejpohodlnější pozicí bylo nabíjení vestoje kvůli dlouhému nabijáku. Opakovací systém spencerovky oproti tomu umožňoval bez potíží nabíjet i střílet vleže, vkleče nebo z jedoucího koně.

Foto: neznámý autor / Chiappa Firearms

Replika karabiny Spencer model 1860 od italského výrobce Chiappa Firearms. Původní karabina s kývavým blokovým závěrem s vertikálně posuvným závorníkem, ovládaným spodní nabíjecí pákou vážila 3742 g (8 liber a 4 unce), měla 560 mm (22 palců) dlouhou hlaveň a celkovou délku 997 mm (39,25 palce) . Pažba a předpažbí se vyráběly z amerického černého ořechu. Karabina měla jednu hlavňovou objímku. Úsťová rychlost se pohybovala kolem 305 m/s (1 000 fps) a účinný dostřel činil zhruba 450 metrů (500 yardů). Mířidla tvořila pevná muška vyrobená z mosazi a sklopné rámečkové hledí, upevněné na zakřivené listové pružině. V hlavišti byla pažba dutá kvůli kovové trubici zásobníku a byla zakončena ocelovou botkou s otočným uzávěrem pro nabíjení. Na levé straně rámu byl umístěn jezdec se závěsným kroužkem pro uchycení karabiny na jezdecký řemen.

Spencer vs. Henry

Proč tak oslavné ódy na spencerovku, když se ve stejné době, kdy se Spencer vytasil se svou zbraní, objevila i legendární a pro laika mnohem známější páková opakovačka zvaná henryovka? Dalo se z ní střílet rychleji díky automatickému natahování bicího kohoutu a byla na 15 nábojů! Na prahu občanské války se ovšem henryovka pro použití v armádě Unie hodila daleko méně. Důvodů bylo více. U spencerovky se náboje ukládaly, později spíše sypaly do trubice přímo v pažbě, kde byly chráněny před blátem a prachem. Henryovka měla pod hlavní trubicový zásobník s otevřenou štěrbinou po celé délce, kam se snadno dostávaly nečistoty, a tenký plech se mohl v boji poškodit. Náboj .56-56 Spencer měl výrazně těžší střelu i větší prachovou náplň než slabší náboj .44 Henry. Díky tomu měla spencerovka zhruba dvojnásobnou úsťovou energii, lepší průbojnost a účinnější dostřel na větší vzdálenosti. Hlaveň spencerovky byla opatřena klasickým dřevěným předpažbím. Henryovka předpažbí neměla a střelec si při rychlé střelbě snadno popálil ruku o rozpálenou hlaveň. Pěchotní puška, tedy delší verze spencerovky, umožňovala upevnění standardního bodáku. U henryovky to kvůli konstrukci zásobníku ústícího až na konec hlavně možné nebylo. Zatímco henryovku bylo nutné nabíjet po jednom náboji zepředu, do spencerovky šlo vysypat všech sedm nábojů najednou ze speciální nabíjecí trubice. Spencerovka byla pro armádu vhodnější zbraní, ale její cesta do armády byla ještě dost klikatá.

Foto: Správa národních parků/Soubor:M1865_REPEATING_RIFLE,_.56-52_CAL.jpg/wikimedia commons

Puška Spencer, model 1865. Tento model se začal vyrábět až na samém sklonku americké občanské války, takže do jejích hlavních bojů již výrazněji nezasáhl. Puška byla delší než karabina, měla celkovou délku 1 200 mm (47 palců), hlaveň byla dlouhá 760 mm (30 palců) a také více vážila – asi 4 500 g. Předpažbí bylo k hlavni uchyceno třemi hlavňovými objímkami. Původní ráže .56-56 byla u vylepšeného modelu 1865 nahrazena o něco menší a balisticky přesnější ráží .56-50. Model 1865 byl vybaven malou páčkou u lučíku. Po jejím otočení se zablokovalo podávání ze zásobníku v pažbě a střelec mohl zbraň nabíjet po jednom náboji přímo do komory, čímž si šetřil plný zásobník pro kritický okamžik boje. Spencerovky nakoupila ve velkém Francie kvůli válce proti Prusku, uplatnily se v Mexiku, Brazílii a Japonsku. Doma je využívali lovci, kteří si je nechali různě upravovat, rančeři, šerifové, kovbojové a široce se uplatnily u Texas Rangers. Oblíbené byly u indiánů, kteří je nejčastěji získávali jako kořistní zbraně.

Byrokracie
Spencer totiž i přes řadu pozitiv svého systému narazil na tuhý odpor vládní byrokracie. Tehdejší vojenská doktrína upřednostňovala pomalou, mířenou palbu z osvědčených jednoranných perkusních předovek. Největší překážkou byl šéf výzbrojního úřadu, brigádní generál James W. Ripley, který moderní opakovací zbraně zásadně odmítal. Argumentoval výrazně vyšší cenou Spencerovy opakovačky ve srovnání s předovkami, nižším dostřelem, logisticky náročnějším zásobováním municí, její vyšší cenou i zbytečným plýtváním, kdy vojáci vystřílejí příliš mnoho nábojů. „Jsou to moderní cetky,“ prohlásil na adresu opakovaček Ripley.

Foto: Hmaag / vlastní práce / wikimedia commons

Náboj .56-56 Spencer Rimfire. Krátká, válcová měděná nábojnice s dutým okrajem, ve kterém je zalisována třaskavá slož. Olověná střela s vnějšími mazacími drážkami a osazením. Kuriozitou je matoucí značení. Na rozdíl od pozdějších černoprachových nábojů, jako třeba .45-70, kde druhé číslo znamená hmotnost prachu v grainech, označují u  tohoto náboje obě čísla průměr nábojnice. První číslo .56 udává vnější průměr těla nábojnice těsně nad okrajem (0,56 palce, tj. cca 14,2 mm). Druhé číslo .56 udává vnější průměr nábojnice u jejího ústí (krčku), který je rovněž 0,56 palce. Skutečný vývrt hlavně zbraní komorovaných na tento náboj měl přitom ráži .52 palce (cca 13,2 mm). Původní .56-56 měl kvůli krátké nábojnici a těžké střele strmou balistickou křivku a malý účinný dostřel v rozmezí 150 až 200 m. Konstruktéři proto v letech 1864–1865 nábojnici mírně prodloužili a zaškrtili krček na menší průměry střel (.56-52 a .56-50 pro armádu, .56-46 pro civilní terčové a lovecké pušky), což výrazně zlepšilo přesnost i dostřel. Náboje s okrajovým zápalem byly brzy nahrazeny mnohem spolehlivějšími a výkonnějšími náboji se středovým zápalem.

Potíže s výrobou
Spencer se nenechal odradit, využil svých politických konexí a koncem roku 1861 přiměl ministr války S. Cameron generála Ripleyho k objednávce deseti tisíc pušek pro armádu Unie. Když už se podařilo obejít vládní byrokracii, objevil se jiný problém. Mladá firma Spencer Repeating Rifle Company, která vznikla v lednu 1862, neměla dostatek strojů, vhodných prostor ani kvalifikovaných dělníků. První dodávky měly půlroční zpoždění a armádní zakázka musela být kvůli nedodržení termínů zredukována na 7 500 kusů. Negativní posudek navíc podal i velitel ostrostřelců Hiram Berdan, kterému při zkoušce praskla vadná nábojnice a zranila ho v obličeji. Upřednostnil pak pro výzbroj své jednotky zbraně Sharps. Naděje na další spencerovky v armádě byly na bodu mrazu.

Foto: Hmaag / vlastní práce / wikimedia commons

Detail otevřeného závěru karabiny Spencer model 1865. Nahoře vpravo je odnímatelný trubicový zásobník. Je to tenká kovová trubice s vnitřní vinutou pružinou, zaobleným čelem podavače (vlevo) a zadní patkou se západkou (vpravo). Náboje se nevkládaly do této vytažené trubice, ale sypaly se střelou napřed přímo do otvoru v botce pažby. Následným zasunutím trubice se stlačila její vnitřní pružina, která pak tlačila řadu 7 nábojů dopředu do mechanismu závěru. Pootočením západky se opět uzamkne.

Pořádný rozjezd
Krizi při rozjezdu výroby společnost Spencer Repeating Rifle Company překonala, když bohatí průmyslníci z rodiny Cheneyových dokázali rychle shromáždit kapitál a investovali obrovskou částku 198 000 dolarů. Místo zdlouhavé stavby nové zbrojovky si společnost pronajala prostory v budově továrny na klavíry firmy Chickering & Sons v Bostonu. Firma nakoupila nejmodernější stroje té doby a postupně zaškolila dělníky. Spencer ovšem nebyl pro sériovou výrobu vhodný manažer, neboť neustále ladil detaily konstrukce a patentoval vylepšení místo toho, aby hlídal termíny a náklady. Obchodní a provozní záležitosti firmy proto převzali pragmatičtí manažeři v čele s W. Fisherem jr. Za jeden rok se z firmy bez jediného stroje stala plnohodnotná zbrojovka schopná vyrábět kolem 2 500 zbraní měsíčně.

Foto: Scientific American/ wikimedia commons

Schéma systému zbraní Spencer. Tento technický nákres byl publikován 25. ledna 1862 v časopise Scientific American. Byl to revoluční systém, ale měl také řadu nedostatků. Při zahřátí hlavně se měděné nábojnice v komoře roztahovaly a vytahovač je nedokázal vytáhnout nebo utrhl jejich okraj, což vedlo k zaseknutí dalšího podávaného náboje. Odnímatelný trubicový zásobník byl z tenkého plechu a  tudíž náchylný k promáčknutí. Pružina zase k zanesení nečistotami. Náboje s okrajovým zápalem byly náchylnější na nechtěné odpálení. Spencerův systém při pohybu nabíjecí páky tvořící zároveň lučík bez klasického oka známého u henryovek a winchesterovek pouze vyhodil prázdnou nábojnici a nabil nový náboj, ale nenatáhl bicí kohout. Ten musel střelec před každým výstřelem ručně natáhnout a tím se zdržoval. Nabíjecí páka měla příliš dlouhý chod.

Vzhůru do Bílého domu!
Konzervativní velení armády však stále blokovalo významnější státní zakázku a tak se Christopher Spencer rozhodl tyto byrokraty obejít a zvolil poměrně svéráznou metodu. Zabalil svou pušku do plátna, přibral dost nábojů a vyrazil 17. srpna 1863 přímo do Bílého domu! Bez předchozí domluvy se mu podařilo dostat až k Lincolnovi. Prezident měl technické novinky v oblibě a Spencer mu nejprve předvedl rozborku a sborku zbraně. Na druhý den se poblíž rozestavěného Washingtonova monumentu už i střílelo do terče a prezident Lincoln se předvedl jako slušný střelec. Spencerovka se mu hodně líbila a Spencer si dveře k vládní zakázce doslova rozrazil dokořán.

Foto: neznámý autor / NRA American rifleman

Částečně vysunutý odnímatelný trubicový zásobník s pružinou (také nazývaný jako přítlačná tyč), který se po pootočení o 90° vytahuje z hlaviště dřevěné pažby.

Hlavně kavalérie

15. září 1863 byl z funkce odvolán generál Ripley a hlavní překážka nákupu zbraní Spencer byla odstraněna. Armáda Unie si do konce války objednala 12 471 pušek, 94 196 karabin a 58 milionů nábojů ráže .56-56 Spencer. Ve srovnání s třemi milióny předovek to však byly čísla, které nemohly mít výraznější vliv na průběh války. V armádě se uplatnily zejména karabiny Spencer pro potřeby jízdy, ale jako první se v americké občanské válce představily pěchotní pušky. V létě 1863 totiž firma Spencer ještě nevyráběla zkrácenou jezdeckou karabinu ve velkém. K plukům Unie se karabiny začaly hojněji dostávat až v říjnu a listopadu 1863.

Prvním významným bojovým nasazením spencerovek byla už bitva u Hoover's Gap v Tennessee, která se odehrála 24. června 1863, tedy ještě před Spencerovou audiencí u prezidenta. Se spencerovkami se bojovalo i v červenci 1863 v přelomové bitvě u Gettysburgu. Na tzv. Východním jezdeckém poli čelila Custerova brigáda pokusu konfederačního generála J. E. B. Stuarta vpadnout Unii do týlu. Sesedlí muži 5. michiganského pluku ukrytí za ploty zasypali útočící jižanskou jízdu tak hustou palbou z pušek Spencer, že její postup zastavili a vytvořili prostor pro rozhodující jezdecký protiútok 1. michiganského pluku. Custer po bitvě označil spencerovku v hlášení za „nejúčinnější palnou zbraň, jakou může naše jezdectvo přijmout“.

Armáda za jednu pušku zaplatila zhruba 40 dolarů, za karabinu 25 dolarů. Po skončení občanské války v roce 1865 zůstala spencerovka hlavní zbraní americké kavalérie při pohraničních konfliktech a indiánských válkách. Nebylo divu, že svou oblíbenou zbraň preferoval G. A. Custer později i ve výzbroji Sedmé kavalérie, než ji na přelomu let 1873 a 1874 nahradily jednoranné karabiny Springfield Model 1873 Trapdoor. Právě v bitvě u Washity z listopadu 1868 karabina Spencer sehrála v rukou příslušníků Custerovy Sedmé kavalérie zásadní roli. Kdo ví, jak by to u Little Bighornu v roce 1876 dopadlo, kdyby jeho pět kompanií stále mělo ve výzbroji sedmiranné karabiny Spencer…

Mnoho původních karabin model 1860 prošlo po válce ve státních zbrojovkách modernizací na novější náboj ráže .56-50 a bylo doplněno o vylepšený model 1865. Po deseti letech věrné služby rozhodla výzbrojní komise americké armády v květnu 1873 o tom, že novou služební zbraní bude jednoranná karabina Springfield Model 1873 Trapdoor. To už ovšem zbrojovka Spencer neexistovala…

Konec
Během občanské války vyrobila firma Spencer spolu se subdodavatelem Burnside Rifle Co. přes 200 000 opakovacích pušek a karabin pro armádu Unie. Se skončením války v roce 1865 okamžitě ustaly i vládní objednávky. Americká armáda i soukromí obchodníci zaplavili civilní trh desetitisíci levných vyřazených armádních pušek a karabin Spencer, takže zbrojovka nedokázala konkurovat cenám vlastních bazarových zbraní. Továrna byla dimenzována na výrobu téměř 4 000 zbraní měsíčně, ale v poválečných letech dokázala prodat jen 300 až 400 civilních loveckých pušek ročně. Konstrukce pušky byla navíc výrobně nákladná a konkurence v podobě zbraní Winchester nabídla modernější a lehčí řešení. Spencer Repeating Rifle Company proto v říjnu 1868 vyhlásila bankrot. V srpnu 1869 veškerý její majetek a patenty odkoupil její hlavní konkurent, Oliver Winchester, který výrobu pušek a karabin Spencer ihned ukončil.

Co dál?

Po krachu své první zbrojovky si Ch. M. Spencer od zbraní na čas odpočinul a zaměřil se na jiné druhy strojírenství a automatizaci, kde zaznamenal obrovský komerční úspěch. Spolu s Charlesem E. Billingsem založil v Hartfordu firmu Billings & Spencer Company, která se stala předním výrobcem zápustkových výkovků, ručního nářadí a součástí pro šicí stroje. V letech 1876 a 1893 spoluzaložil další dvě firmy, které masově vyráběly šrouby a přesné součástky na jím vynalezených automatických soustruzích.

Ke zbraním se vrátil v roce 1882, kdy založil druhou zbrojovku Spencer Arms Company ve Windsoru, a zase to byl úspěch. Opakovací brokovnice Spencer model 1882, která z této firmy vyšla, pak byla vůbec první komerčně úspěšnou opakovací brokovnicí s posuvným předpažbím (tzv. „pumpa“) na světě. V době klasických brokových dvojek a jednušek to byla mimořádně originální konstrukce s vertikálně výkyvným závěrem, vrchním vyhazováním nábojnic, trubicovým zásobníkem a dvěma spouštěmi. Brokovnici proslavila slavná ostrostřelkyně Annie Oakley, která ji používala při svých exhibičních vystoupeních. Zbraň se objevila například v úspěšném westernu 3:10 Vlak do Yumy z roku 2007. Jen pro zajímavost, v tomto filmu hlavní hrdina Dan Evans v podání skvělého Christiana Balea používá i model Spencer 1860. Z finančních důvodů ovšem zbrojovka v roce 1890 skončila a Spencer ji prodal firmě Francis Bannerman & Sons.

Spencera celý život fascinoval parní pohon a hojně s ním experimentoval. Už v roce 1862 brázdil ulice rodného města ve svém vlastním parním kočáře. Použil běžný lehký čtyřkolový kočár a namontoval do něj parní kotel a dvouválcový parní stroj. Syčící bestii si sestrojil především pro vlastní dojíždění do práce, ale její provoz plašil okolní koně, což vedlo až k oficiálnímu zákazu používání tohoto supícího monstra ze strany městské radnice. Ve stáří se nadchl pro letectví a ještě v osmdesáti letech absolvoval svůj první let.

Spencer během svého života získal přes 40 patentů z různých odvětví průmyslu. Ze čtyř Spencerových dětí se nejvýrazněji prosadil jeho nejmladší syn Percival Hopkins Spencer (1897–1995), který se stal významným americkým leteckým průkopníkem, zkušebním pilotem a konstruktérem obojživelných letadel. Velmi šikovný vynálezce a konstruktér Ch. M. Spencer zemřel 14. ledna 1922 ve věku 88 let. Možná by si zasloužil trochu více pozornosti.

Zdroje:

Roy M. Marcot - Spencer Repeating Firearms, vyd. Andrew Mowbray Publications, Inc.r. 2002

Chris R Kyle,  William Doyle - Americká zbraň : dějiny USA v deseti střelných zbraních, nak. CPress, r. 2014

Graham Smith, Ian V. Hogg - Vojenské ruční palné zbraně: Tři století vojenských zbraní, nak. Naše vojsko, r. 2006

Střelecká revue, únor 2015 - článek Spencerova karabina, autor David Karásek

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz