Článek
Jediným druhem dinosaura, objeveným za pomoci měření radioaktivního vyzařování hornin, je severoamerický nodosaurid druhu Animantarx ramaljonesi. Fosilie tohoto obrněného dinosaura byly objeveny v sedimentech geologického souvrství Cedar Mountain na území státu Utah a jejich stáří je dnes odhadováno na 104,4 až 98,3 miliony let (geologické stupně/věky alb až cenoman, přelom rané a pozdní křídy).[1] Protože je dlouhodobě známo, že fosilie v těchto vrstvách jsou slabě radioaktivní, od 90. let již probíhají pokusy o jejich aktivní vyhledávání za pomoci radiologického měření. Tímto výzkumem se zabýval například i Ramal Jones, díky jehož práci byly fosilie nového obrněného dinosaura nakonec objeveny a v roce 1999 formálně popsány.[2]
Druhové jméno nodosaurida je pak poctou právě jeho objeviteli Ramalu Jonesovi. Žádná z fosilních kostí totiž nebyla před objevem exponována na povrchu a nebýt tohoto důmyslného výzkumu, vědci by na fosilii nejspíš nikdy nenarazili. Rodové jméno Animantarx vychází z latinských slov animatus (živý nebo hýbající se) a arx, což znamená přibližně „pevnost“ nebo „citadela“. To je pro obrněného dinosaura velmi trefné, protože lze celé rodové jméno přeložit jako „živá/pohyblivá pevnost“. Název vychází ze starého textu amerického paleontologa Richarda Swana Lulla, který o ankylosaurech smýšlel jako o „…pohyblivých pevnostech, na které nebylo prakticky možné útočit…“.[3] A to přesto, že oproti obrům, jakým byl pozdně křídový Ankylosaurus magniventris, byl animantarx pouze drobečkem.
Fosilní kostra obrněného dinosaura (mongolského rodu Pinacosaurus) v expozici přírodovědného muzea. Animantarx byl jeho vzdáleným příbuzným.
Tento obrněný dinosaurus měl totiž lebku dlouhou jen 25 centimetrů a stehenní kost 41,5 centimetrů, jeho celková délka tak zřejmě nepřesahovala 3 metry.[4] Podle Gregoryho Paula dosahovala hmotnost dospělého animantarxe jen asi 300 kilogramů, čímž se řadil mezi nejmenší známé zástupce své čeledi. Pro srovnání lze uvést, že hmotnost velkých exemplářů ankylosaura mohla při délce kolem 8 metrů dosahovat zhruba 8000 kilogramů.[5] Dodnes známe pouze jedinou fosilii animantarxe, představující nekompletní lebku a postkraniální kostru. Naštěstí však jde přesto o materiál dostatečně kompletní, aby umožnil stanovit nový rod a druh a zároveň interpretovat mnohé anatomické zvláštnosti tohoto tyreofora, tedy příslušníka „obrněných“ ptakopánvých dinosaurů.
Animantarx byl ankylosaurem z čeledi Nodosauridae a jeho blízkým příbuzným byl zřejmě známější rod Edmontonia.[6] Ve stejné části souvrství Cedar Mountain byly objeveny fosilie dalších více než 80 druhů obratlovců, takže animantarx žil ve velmi druhově bohatém prostředí s vysokou biodiverzitou (druhovou rozmanitostí). Spolu s ním žily na přelomu rané a pozdní křídy v Utahu také ryby, žáby, ještěři, hadi, krokodýli, mnozí jiní dinosauři i primitivní formy savců a ptáků. Mezi známé druhy býložravých ornitopodů sem patřil rod Eolambia, spolu s nímž se animantarx musel mít na pozoru před velkými teropody.[7] Jedním z největších byl přitom téměř 12 metrů dlouhý Siats meekerorum, patrně schopný animantarxe ulovit.[8] Zdejší ekologické prostředí odpovídalo rozsáhlé říční nivě a bylo velmi pestrým a bohatým společenstvím, o kterém dnes víme i díky výzkumům radioaktivního vyzařování zdejších hornin.
---------
Odkazy:
---------
[1] Kirkland, J. I.; et al. (1997). Lower to Middle Cretaceous dinosaur faunas of the Central Colorado Plateau: a key to understanding 35 million years of tectonics, sedimentology, evolution, and biogeography. Brigham Young University Geology Studies. 42: 69-103.
[2] Jones, R. D.; Burge, D. L. (1995). Radiological surveying as a method for mapping dinosaur bone sites. Journal of Vertebrate Paleontology. 15 (3): 38A.
[3] Lull, R. S. (1914). Rulers of the Mesozoic. Yale Review. 3: 352-363.
[4] Carpenter, K.; et al. (1999). Ankylosaurs (Dinosauria: Ornithischia) of the Cedar Mountain Formation, Utah, and their stratigraphic distribution. In: Gillette, D. (Ed.) Vertebrate Paleontology in Utah. Utah Geological Survey Miscellaneous Publication. 99-1: 243-251.
[5] Arbour, V. M.; Mallon, J. C. (2017). Unusual cranial and postcranial anatomy in the archetypal ankylosaur Ankylosaurus magniventris. FACETS. 2 (2): 764–794.
[6] Carpenter, K. (2001). Phylogenetic analysis of the Ankylosauria. In: Carpenter, K. (Ed.). The Armored Dinosaurs. Bloomington: Indiana University Press. Pp. 454–483.
[7] Kirkland, J. I. (1998). A new hadrosaurid from the upper Cedar Mountain Formation (Albian-Cenomanian: Cretaceous) of eastern Utah – the oldest known hadrosaurid (lambeosaurine?). In Lucas, S. G.; Kirkland, J. I.; Estep, J. W. Lower and Middle Cretaceous Terrestrial Ecosystems. New Mexico Museum of Natural History and Science Bulletin. 14: 283–295.
[8] Zanno, L. E.; Makovicky, P. J. (2013). Neovenatorid theropods are apex predators in the Late Cretaceous of North America. Nature Communications. 4: 2827.
