Hlavní obsah
Věda

V druhohorách existovali i savci, kteří občas pojídali dinosaury

Foto: Vladimír Rimbala

Savci využili svoji velkou evoluční příležitost až po vyhynutí neptačích dinosaurů na konci křídového období v době před 66 miliony let. Kredit: Vladimír Rimbala (2010)

I když byli savci mnohem menší a slabší než dinosauří vládci planety, i v průběhu druhohor dokázali občas „vytasit zoubky a drápky“. Dokládají to úžasné fosilní nálezy z Číny.

Článek

Svět dinosaurů byl velmi pestrý a potravní vztahy mezi těmito dominantními suchozemskými obratlovci po celé trvání jury a křídy měly rovněž poněkud komplexní a občas překvapivý charakter. Díky fantastickým objevům z Číny a Indie už víme, že na malých dinosaurech a především pak drobných mláďatech některých druhů si pochutnávali velcí draví savci a například také hadi.[1] Nic to nemění na faktu, že mnohem častěji se žáby, ještěři, hadi, praptáci a savci stávali kořistí dravých dinosaurů, kteří se na jejich lov v mnoha případech specializovali.[2] Objev z jurských sedimentů na území severozápadní Číny z roku 2020 nicméně opět ukazuje opačnou situaci - drobní savci zde okusovali mrtvé tělo obřího dinosaura! Konkrétně se jedná o objev stop po okusu na fosilních kostech obřího sauropoda, svědčící o tom, že se jeho již mrtvé tělo stalo potravou pro malé, vývojově primitivní savce. Na rozdíl od známého případu pozřeného dinosauřího mláděte primitivního rohatého dinosaura rodu Psittacosaurus, na němž si pochutnal velký raně křídový savec druhu Repenomamus robustus)[3], se v tomto případě rozhodně nejednalo o ulovení ani celkové pozření dinosaura.

Drobní savci o velikosti současného potkana by něčeho takového vůči mnohatunovému sauropodovi samozřejmě nebyli schopni. Nález ale ukazuje, jak tito převážně hmyzožraví savci v době před 160 miliony let dokázali oportunisticky využívat i jiné, náhle a přechodně dostupné zdroje potravy. Nebyli schopni svoji „kořist“ sami usmrtit, tak jako o necelých 40 milionů let později robustní repenomamové o velikosti jezevce, v případě maličkých mláďat psitakosaurů, nečinilo jim ale problémy ohlodat zdechlinu dvacet metrů dlouhého obra doslova až na kost. Důkazem jsou nápadné stopy po zubech, které v podobě rýh na fosilním krčním žebru v období počínající pozdní jury zanechali. Tvar zubů je nezaměnitelně savčí a velikost pojídané zdechliny rovněž nelze zpochybnit. Jedná se tedy nesporně o nejstarší objev tohoto druhu na světě, první doklad o savčím hodování na těle dinosaura z období staršího než zhruba 100 milionů let.

Foto: Vladimír Socha

Kostra sauropodního dinosaura - na zdechlině podobného obra si drobní jurští savci kdysi pochutnávali. Kredit: Autor článku (Brusel, 2009).

Dotyčnou fosilii prozkoumal mezinárodní tým německých a čínských paleontologů, kteří se účastnili společné paleontologické expedice do Džungarské pánve v roce 2000. V této oblasti čínské provincie Sin-ťiang se nacházejí výchozy geologického souvrství Čchi-ku (Qigu), v němž byly inkriminované fosilie objeveny. Trvalo celých dalších dvacet let, než byl nález prozkoumán a formálně popsán v periodiku The Science of Nature.[4] Vedoucím výzkumného týmu byl paleontolog Hans-Ulrich Pfretzschner z Oddělení geologických věd Univerzity v Tübingenu. Profesor Pfretzschner se svými kolegy objevil stopy po drobných zoubcích na krčním žebru velkého sauropoda a identifikoval je jako zuby malého savce, morfologicky podobné zoubkům dnešních rejsků. Vzhledem k tomu, že tito drobní vývojově primitivní savci pojídali maso z dinosaura o délce asi dvacet metrů a hmotnosti možná přes 10 tun, je jedinou možností pro tuto scénu mrchožroutství. Nález ukazuje, že i když byli savci v době před 160 miliony let ještě relativně málo významní a vážili v průměru jen asi 100 gramů, jejich biodiverzita již byla tou dobou poměrně velká a ekologicky hráli možná významnější roli, než jim byla dosud přisuzována.[5]

Už v této době vytvořili rozmanitě adaptované formy, specializované na klouzavý let, potápění, hrabání nor, život v korunách stromů a mnoho dalšího.[6] I když se většinou ještě specializovali na lov hmyzu (také tvar rýh po zubech na fosilii nasvědčuje tomu, že se jednalo primárně o insektivorní druh savců), i v této době byli teplokrevní chlupatí tvorečkové poměrně významnou součástí svých ekosystémů.[7] Podobně jako například mnozí dnešní hlodavci i tehdejší zástupci naší vývojové skupiny obratlovců neváhali využít jako zdroj potravy zdechliny mnohem větších dinosaurů. Mohli tak vlastně fungovat i jako jakási pozdně jurská zdravotní policie, pomáhající odklízet rozkládající se těla obřích dinosaurů, která by se jinak mohla stát rezervoárem různých nemocí a jejich přenašečů. Zatím nevíme, kdy se adaptace pro pojídání dinosauřích zdechlin u savců poprvé objevila, je ale pravděpodobné, že to mohlo být již v samotných počátcích jejich existence, které klademe zhruba na počátek jurské periody, do doby před asi 200 miliony let.[8]

---------

Odkazy:

---------

[1] Wilson, J. A.; et al. (2010). Predation upon Hatchling Dinosaurs by a New Snake from the Late Cretaceous of India. PLOS Biology. 8 (3): e1000322.

[2] Hurum, J. H.; Luo, Z. - X.; Kielan-Jaworowska, Z. (2006). Were mammals originally venomous?. Acta Palaeontologica Polonica. 51 (1): 1–11.

[3] Hu, Y.; et al. (2005). Large Mesozoic mammals fed on young dinosaurs. Nature. 433 (7022): 149–152.

[6] Meng, J.; et al. (2006). A Mesozoic gliding mammal from northeastern China. Nature. 444 (7121): 889–893.

[7] Luo, Z. X. (2007). Transformation and diversification in early mammal evolution. Nature. 450 (7172): 1011–1019.

[8] Luo, Z. X.; Crompton, A. W.; Sun, A. L. (2001). A new mammaliaform from the early Jurassic and evolution of mammalian characteristics. Science. 292 (5521): 1535–1540.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz