Článek
Málo známou skutečností je, že jednoho z největších známých dravých dinosaurů, populární severoafrický druh Spinosaurus aegyptiacus, objevil rodák z Čech. Konkrétně se jednalo o rakouského amatérského paleontologa a sběratele fosilií Richarda Markgrafa, který se narodil 13. března roku 1869 v Přísečnici v Krušných horách (dnes okres Chomutov na severozápadě České republiky). Markgraf, v jehož rodném listě stálo německé jméno města Preßnitz, tedy nebyl etnickým Čechem, jako našeho „krajana“ a rodáka z Čech si jej ale nepochybně stojí za to připomenout. Co o něm tedy víme, a jak se dostal až k takto významným severoafrickým dinosauřím fosiliím? Richard Markgraf se původně vyučil zedníkem, později se ale přidal k jedné z mnoha výjezdních hudebních skupin ve svém rodném městě. Jako hudebník-cestovatel po nějaké době skončil v Egyptě, kde zůstal nemocný a bez větších prostředků. Nějakou dobu si pak vydělával na živobytí jako pianista v hotelu Shepheard v Káhiře. Tam se jeho život konečně změnil, když v roce 1897 potkal slavného německého geologa a paleontologa Eberharda Fraase ze Stuttgartu. Fraas si Markgrafa, který ovládal arabské dialekty, najal jako průvodce a společně pak odkryli množství cenných fosilií v Mokattamských horách poblíž Káhiry. Markgraf se tam naučil základním technikám sběru fosilií a pracoval pak nadále pro Fraase. Mezi jeho nejcennější příspěvky z této doby patří například fosilie některých pravěkých kytovců.[1]
Na rozdíl od mnoha svých „kolegů“ byl Markgraf také oceněn. Již v roce 1902 obdržel od Bavorské akademie věd stříbrnou medaili Bene merenti za zásluhy o vědecké poznání. O dva roky později mu pak byla udělena další medaile za zásluhy v podobě Řádu württemberské koruny. Mezitím se v roce 1903 setkal s německým baronem Ernstem Stromerem von Reichenbach, který právě přicestoval na svoji druhou návštěvu Egypta, a jejich budoucí spolupráce už byla nevyhnutelná. Markgraf pro Stromera více než deset let pracoval, provázel ho po Egyptě a stal se i jeho přítelem.[2] Americký paleontolog Henry Fairfield Osborn, kterého známe jako autora popisu druhu Tyrannosaurus rex, zavítal do země na Nilu v roce 1907. Také on měl možnost přímo ocenit Markrafovy sběratelské dovednosti a techniky. V oáze Fajjúm pro něj český rodák z Krušných hor nasbíral množství fosilií kenozoických savců a naučil jeho tým správnému zacházení s nově objevenými pouštními fosiliemi. I přes jazykovou bariéru se znalci zkamenělin nakonec velmi dobře domluvili. Markgrafovy techniky sběru fosilií na pouštní půdě jsou v severní Africe používány dodnes.[3]
Richard Markgraf (1869-1916), fotografie přibližně z roku 1900.
Markgrafa si ve svém terénním zápisníku vychvaloval i Osbornův kolega Walter W. Granger, kterého známe například jako objevitele teropoda velociraptora.[4] Přátelství Stromera a Markgrafa se zde opět naplno projevilo, když sběratel nezaslal nejcennější příspěvek k evoluci primátů Američanům, ale právě svému středoevropskému příteli. Stromer pak nález z vděčnosti pojmenoval jako Moeropithecus markgrafi. Mimochodem, v roce 1910 byl podobným způsobem pojmenován i další fosilní primát, Libypithecus markgrafi.[5] Tím už se ale konečně dostáváme k objevům egyptských dinosaurů. V roce 1912 sbíral Markgraf fosilie pro Stromera v oblasti oázy Baharíja a narazil zde na fosilní fragmenty koster dosud neznámých dinosaurů. Jedním z nich byl i Spinosaurus aegyptiacus, nejdelší dnes známý teropodní dinosaurus. Toho Stromer formálně popsal v roce 1915, v neklidné době první světové války.[6] Další fosilní druhy, objevené Markgrafem, popsal Stromer až podstatně později. Jednalo se o titanosaurního sauropoda druhu Aegyptosaurus baharijensis[7] a dva obří teropody druhů Carcharodontosaurus saharicus[8] a Bahariasaurus ingens[9]. Jejich popisu se však nálezce již nedožil. Když vypukla první světová válka, situace s komerčním sběrem fosilií se drasticky změnila a Markgraf přišel o jediný zdroj svého příjmu.
Jeho poslední objevy z lokality Baharíja pak britská vláda zadržovala po celou dobu války i několik dalších let po jejím skončení, takže Stromer je obdržel až v roce 1922. Tehdy už byl ale náš německy mluvící krajan několik let po smrti. K jeho finančním těžkostem se začátkem války přidaly i nemoci a v té době již proslulý a oceňovaný, zároveň ovšem zbídačený sběratel fosilií zemřel roku 1916 (dle některých zdrojů ještě o rok dříve). Stromer pokračoval v Markgrafově odkazu další prací na jím objevených fosiliích, ale do jeho života velmi tragicky zasáhla další světová válka, když byly Markgrafovy fosilie uložené v Mnichovském muzeu zničeny bombami při spojeneckém náletu dne 24. dubna 1944. Ačkoliv byly cenné Markgrafovy exempláře zničeny, koncem minulého a začátkem tohoto století byly naštěstí objeveny nové, a o úžasných dinosaurech ze severoafrického přelomu rané a pozdní křídy tak naštěstí máme poměrně mnoho informací. Markgrafův odkaz tak žije alespoň částečně dál.
---------
Odkazy:
---------
[1] Fraas, E. (1906). Wüstenreise eines Geologen in Ägypten. In: Kosmos. Handweiser für Naturfreunde und Zentralblatt für das naturwissenschaftliche Bildungs- und Sammelwesen. III. Jahrgang, Stuttgart 1906.
[2] Stromer, E. (1916). Richard Markgraf und seine Bedeutung für die Erforschung der Wirbeltierpaläontologie Ägyptens. In: Centralblatt für Mineralogie, Geologie und Paläontologie. No. 11, Stuttgart 1916, S. 287–288.
[3] Nothdurft, W.; Smith, J. (2002). The Lost Dinosaurs of Egypt. New York 2002.
[4] Morgan, V. L.; Lucas, S. G. (2002). Walter Granger, 1872–1941, Paleontologist. In: New Mexico Museum of Natural History and Science. Bulletin 19, Albuquerque 2002.
[5] Rae, T. C.; et al. (2007). Paranasal pneumatization of two Late Miocene colobines: Mesopithecus and Libypithecus (Cercopithecidae: Primates). Journal of Vertebrate Paleontology. 27 (3): 768–771.
[6] Stromer, E. (1915). Ergebnisse der Forschungsreisen Prof. E. Stromers in den Wüsten Ägyptens. II. Wirbeltier-Reste der Baharije-Stufe (unterstes Cenoman). 3. Das Original des Theropoden Spinosaurus aegyptiacus nov. gen., nov. spec. Abhandlungen der Königlich Bayerischen Akademie der Wissenschaften, Mathematisch-physikalische Klasse. 28 (3): 1–32.
[7] Stromer, E. (1932a). Ergebnisse der Forschungsreisen Prof. E. Stromers in den Wüsten Ägyptens. II. Wirbeltierreste der Baharîje-Stufe (unterstes Cenoman). 11. Sauropoda. Abhandlungen der Bayerischen Akademie der Wissenschaften Mathematisch-naturwissenschaftliche Abteilung, Neue Folge. 10: 1-21.
[8] Stromer, E. (1931). Wirbeltiere-Reste der Baharijestufe (unterestes Canoman). Ein Skelett-Rest von Carcharodontosaurusnov. gen. Abhandlungen der Bayerischen Akademie der Wissenschaften, Mathematisch-naturwissenschaftliche Abteilung. 9 (Neue Folge): 1–23.
[9] Stromer, E. (1934). Ergebnisse der Forschungsreisen Prof. E. Stromers in den Wüsten Ägyptens. II. Wirbeltier-Reste der Baharije-Stufe (unterstes Cenoman). 13. Dinosauria. Abhandlungen der Bayerischen Akademie der Wissenschaften, Mathematisch-naturwissenschaftliche Abteilung n.f.. 22: 1–79.
---------
