Článek
Hned na úvod bych měl nejspíš uvést nadpis článku na pravou míru – nejedná se totiž o nejstaršího přímého předka slavného druhu Tyrannosaurus rex (nebo to alespoň nemůžeme vědět jistě), ale o jeho nejstaršího známého příbuzného z nadčeledi Tyrannosauroidea. Řeč je o jurském teropodním dinosaurovi druhu Proceratosaurus bradleyi, formálně popsaném již roku 1910, ale jako zástupce zmíněné nadčeledi rozeznaném až o století později. Co tedy o tomto dávném „prastrýčkovi“ populárního severoamerického tyranosaura dnes víme? Fosilie malého dravce byly objeveny ve zmíněném roce 1910 u městečka Minchinhampton v hrabství Gloucestershire na jihozápadě Anglie. Zkameněliny z geologického souvrství White Limestone se dostaly do sbírek Britského přírodovědeckého muzea v Londýně (dnes mají katalogové označení BMNH R4860) a zkoumal je slavný paleontolog Arthur Smith Woodward. Ten si povšiml podobnosti lebečních hřebínků nově objeveného dinosaura (kterému dal jméno Megalosaurus, což bylo tehdy typické - do tohoto rodu byl zahrnován fosilní materiál všech teropodů, s jejichž zařazením si tehdy paleontologové nevěděli rady) a v té době již dobře známého severoamerického teropoda druhu Ceratosaurus nasicornis.
Model rohatého dinosaura triceratopse a útočícího dravého teropoda tyranosaura. Proceratosaurus byl pochopitelně mnohem menším a slabším predátorem.
Vzhledem k podobnosti obou lebečních útvarů považoval Woodward anglického teropoda za možného evolučního předka ceratosaura.[1] Tuto myšlenku dále rozvinul německý paleontolog Friedrich von Huene, který v roce 1926 dokonce tohoto „megalosaura“ přejmenoval a dal mu dodnes platné vědecké jméno Proceratosaurus bradleyi.[2] V doslovném překladu se tedy jedná o „před-ceratosaura“, tedy domnělého přímého vývojového předka ceratosaura. Německý vědec označil tohoto dinosaura za příslušníka skupiny Coelurosauria, což na rozdíl od jeho domnělého příbuzenství se severoamerickým teropodem ceratosaurem dodnes platí. Teprve koncem 20. století se však ukázalo, že ceratosauři byli ve skutečnosti vývojově primitivnější teropodi, kteří mezi „pravé“ célurosaury rozhodně nepatřili. Postupně se pak objevovaly další odlišné domněnky o možné systematické příslušnosti proceratosaura. Mělo se jednat například o blízkého příbuzného rodů Ornitholestes či Piveteausaurus nebo dokonce o vývojově primitivního alosauroida (tedy příbuzného slavného rodu Allosaurus z pozdní jury Severní Ameriky).[3] Teprve v roce 2010 objasnila tuto problematiku vědecká studie německého paleontologa Olivera Rauhuta a jeho kolegů, ve které se pro britského teropoda objevilo nové čestné místo – a sice mezi vývojově primitivními tyranosauroidy.[4]
Dnes se po tomto rodu jmenuje dokonce celá čeleď tyranosauroidů (Proceratosauridae) a samotný druh P. bradleyi je při svém geologickém stáří zhruba 167 milionů let (střední jura, geologický stupeň bath) nejstarším známým zástupcem celé skupiny (ačkoliv zhruba stejné stáří má i ruský taxon Kileskus aristotocus, podle některých datování může být dokonce ještě asi o 5 milionů let starší).[5] Existenci svého mnohem slavnějšího a většího severoamerického příbuzného druhu T. rex tak předchází o rovných 100 milionů let. A když už je řeč o velikosti – proceratosaurus skutečně nedával příliš tušit, do jakých rozměrů a síly dorostou jeho vzdálení potomci (či alespoň vývojoví příbuzní). Dosahoval totiž délky pouze v rozmezí 2 až 3 metrů, výšky v nejvyšším bodě hřbetu asi 1,2 metru a hmotnosti v řádu desítek kilogramů. Jeho lebka byla v kompletním stavu dlouhá přibližně jen 29 centimetrů, proceratosauři tedy nebyli větší než například dospělý muž nebo ovce. Vzrostlí tyranosauři přitom mohli být téměř pětkrát delší a zhruba stonásobně těžší![6] Proceratosaurus tak představuje pouze skromnou ukázkou vývojového potenciálu, který tato skupina plně uplatnila až o desítky milionů let později, a který kulminoval v podobě nejvelkolepějších dravých forem, jaké se ve světě obratlovců vůbec kdy objevily.[7]
---------
Odkazy:
---------
[1] Woodward, A. S. (1910). On a Skull of Megalosaurus from the Great Oolite of Minchinhampton (Gloucestershire). Quarterly Journal of the Geological Society. 66: 111–115.
[2] von Huene, F. (1932). Die fossile Reptil-Ordnung Saurischia, ihre Entwicklung und Geschichte. Monographien zur Geologie und Palaeontologie (Serie 1). 4: 1–361.
[3] Paul, G. S. (1988). Predatory Dinosaurs of the World. New York: Simon and Schuster. pp. 366–369.
[4] Rauhut, O. W. M.; Milner, A. C.; Moore-Fay, S. (2010). Cranial osteology and phylogenetic position of the theropod dinosaur Proceratosaurus bradleyi (Woodward, 1910) from the Middle Jurassic of England. Zoological Journal of the Linnean Society. 158 (1): 155-195.
[5] Averianov, A. O.; Krasnolutskii, S. A.; Ivantsov, S. V. (2010). A new basal coelurosaur (Dinosauria: Theropoda) from the Middle Jurassic of Siberia. Proceedings of the Zoological Institute. 314 (1): 42–57.
[6] Mallon, J. C.; Hone, D. W. E. (2024). Estimation of maximum body size in fossil species: A case study using Tyrannosaurus rex. Ecology and Evolution. 14 (7): 11658.
[7] Loewen, M. A.; et al. (2013). Evans, D. C., ed. Tyrant Dinosaur Evolution Tracks the Rise and Fall of Late Cretaceous Oceans. PLoS ONE. 8 (11): e79420.
---------
