Článek
Megalania prisca (nebo také Varanus priscus) je vyhynulým druhem varana, který byl součástí tzv. pleistocénní australské megafauny. Jeho rozměry, způsob života i důvody vyhynutí jsou stále zčásti zahaleny tajemstvím, jisté ale je, že se jedná o největšího známého suchozemského ještěra, který by svými rozměry směle soupeřil i s největšími současnými krokodýly. Tito větší příbuzní varanů komodských žili ještě v době před asi 50 až 40 tisíci lety a je tedy téměř jisté, že se s nimi setkávali i první populace druhu Homo sapiens, které do Austrálie dorazily o celá tisíciletí dříve. Nevíme jistě, nakolik se dávní lidé podíleli na vyhubení těchto dravých plazů, jistou spojitost však určitě nelze vyloučit.[1]
Jméno Megalania stanovil v roce 1859 britský přírodovědec Sir Richard Owen, který již dříve vymyslel i jméno Dinosauria.[2] Doslova znamená cosi jako „ohromný pradávný tulák“. A jak byl tedy tento plaz velký? Samozřejmě se ani zdaleka neblížil velikosti největších dravých dinosaurů, přesto by nás dokázal k smrti vyděsit. Bohužel máme zatím k dispozici jen přibližné odhady jeho velikosti, protože kompletní kostry megalanií dosud objeveny nebyly. Proto se také odhady tělesných rozměrů megalanie u různých autorů značně liší. Již v roce 1975 byla délka pravěkého australského varana odhadnuta na 7 metrů a hmotnost asi na 600 kilogramů. To by znamenalo dvojnásobnou délku a čtyřnásobnou hmotnost oproti největším jedincům indonéského varana komodského.[3] Začátkem tohoto století však badatel Stephen Wroe původní odhad značně snížil, a to na 3,5 metru (průměr) až 4,5 metru (maximum) délky. Hmotnost pak odhadl na zhruba 330 kilogramů, průměrně však jen 97 až 158 kg. Tím pádem by pravěký varan nebyl o moc větší než velcí dospělci dnešního rekordně velkého ještěra varana komodského.[4]
Velké hrudní a ocasní obratle pravěkého varana, ilustrace z roku 1859.
V roce 2004 publikoval australský paleontolog Ralph Molnar ve své knize o megalanii podstatně impozantnější odhad velikostních parametrů. Podle jeho názoru mohl být druh M. prisca celkovým tvarem těla podobný současnému druhu varan pestrý (Varanus varius), což by znamenalo štíhlejší tělesnou stavbu, ale větší délku téměř 8 metrů. Druhou možností byly podobné proporce, jaké známe u varana komodského – v tom případě by byl asi o metr kratší, ale podstatně těžší. Maximální hmotnost u velkých jedinců odhadl Molnar až na 1940 kilogramů, tedy bezmála dvě metrické tuny![5] Pro porovnání lze uvést, že největší známý jedinec současného krokodýla mořského měřil 6,3 metru na délku a vážil 1,3 tuny. V roce 2009 se k novějším odhadům odhodlal i Wroe, který tentokrát megalanii rovněž poněkud více „dopřál“. Maximální délku stanovil na nejméně 5,5 metru a hmotnost na 575 kg.[6] Pokud bychom tyto rozměry brali za zatím nejpřesnější, pak by megalania byla o téměř 2,5 metru delší a o víc než 400 kilogramů těžší než největší exemplář varana komodského (délka 3,13 metru a hmotnost – včetně dosud nestrávené potravy v trávicím traktu – 166 kg).[7]
Oproti průměrně velkým jedincům svého současného příbuzného by pak rozměry obřího australského varana vynikaly ještě více – délkou by jej překonával více než dvojnásobně a hmotností dokonce šesti až osminásobně. O jeho postavení coby největšího suchozemského ještěra všech dob nemůže být tedy pochyb. Alespoň do doby, než bude případně objeven ještě větší pravěký varan. A proč vlastně tito úžasní „draci“ od protinožců vyhynuli? Kromě možného působení nově příchozí lidské populace mohla sehrát svoji roli také konkurence ze strany dravých terestrických krokodýlů a savců (například „vačnatého lva“ druhu Thylacoleo carnifex) a snad i v té době probíhající změny klimatu.[8] Ostatně tito varani se pravděpodobně nedokázali pohybovat svižněji, než rychlostí kolem 3 m/s (10,8 km/h).[9] A ještě malá zajímavost na závěr – vědci předpokládají, že i tito varani byli vybaveni jedem a představují tak největší jedovaté obratlovce, známé vědě![10]
---------
Odkazy:
---------
[1] Price, G. J.; et al. (2015). Temporal overlap of humans and giant lizards (Varanidae; Squamata) in Pleistocene Australia. Quaternary Science Reviews. 125: 98–105.
[2] Owen, R. (1859). Description of Some Remains of a Gigantic Land-Lizard (Megalania Prisca, Owen) from Australia. Philosophical Transactions of the Royal Society of London. 149: 43–48.
[3] Hecht, M. (1975). The morphology and relationships of the largest known terrestrial lizard, Megalania prisca Owen, from the Pleistocene of Australia. Proceedings of the Royal Society of Victoria. 87: 239–250.
[4] Wroe, S. (2002). A review of terrestrial mammalian and reptilian carnivore ecology in Australian fossil faunas, and factors influencing their diversity: the myth of reptilian domination and its broader ramifications. Australian Journal of Zoology. 50: 1–24.
[5] Molnar, R. E. (2004). Dragons in the dust: the paleobiology of the giant monitor lizard Megalania. Bloomington: Indiana University Press. ISBN 978-0-253-34374-1.
[6] Fry, B. G.; et al. (2009). A central role for venom in predation by Varanus komodoensis (Komodo dragon) and the extinct giant Varanus (Megalania) priscus. Proc. Natl. Acad. Sci. U.S.A. 106 (22): 8969–74.
[7] Ciofi, C. (1999). The Komodo Dragon. Scientific American. 280 (3): 84–91.
[8] Dick, T. J. M.; Clemente, C. J. (2016). How to build your dragon: scaling of muscle architecture from the world's smallest to the world's largest monitor lizard. Frontiers in Zoology. 13: 8.
[9] Clemente C. J.; Thompson G. G.; Withers P. C. (2009). Evolutionary relationships of sprint speed in Australian varanid lizards. Journal of Zoology. 278 (4): 270–280.
[10] Fry, B.; et al. (2009). A central role for venom in predation by Varanus komodoensis (Komodo Dragon) and the extinct giant Varanus (Megalania) priscus. PNAS. 106 (22): 8969–74.
---------
