Článek
Mezi druhohorními dinosaury, nově popsanými v roce 2022, se vyjímá také jméno obřího karcharodontosauridního teropoda, popsaného z argentinského souvrství Huincul.[1] Jednalo se tedy o zástupce dinosauří megafauny stejných ekosystémů, ve kterých se vyskytoval i dosud největší vůbec známý suchozemský živočich, tedy gigantický titanosaurní sauropod druhu Argentinosaurus huinculensis.[2] Fosilie obřího teropoda byly v pustinách Patagonie objeveny již před dvanácti lety a nález sestává z téměř kompletní lebky, fragmentů lopatkového i pánevního pletence, částí kostry předních končetin, téměř kompletní kostry zadních končetin, fragmentárně dochovaných žeber a krčních i hrudních obratlů, dále kosti křížové a několika kompletních ocasních obratlů. Jedná se tak o nejkompletnější dosud známou kostru karcharodontosaurida z celé jižní polokoule. Tento exemplář byl až do roku 2022 přezdíván „karcharodontosaurid z Campanas“ a před čtyřmi lety se stal velmi zajímavým objektem pro výzkum délky života obřích teropodů (o němž ještě bude pojednáno).[3] Předloni byl tento dravý dinosaurus formálně popsán týmem paleontologů pod jménem Meraxes gigas. Rodové jméno odkazuje k fantazy sáze Píseň ledu a ohně amerického spisovatele George R. R. Martina (předlohy populárního seriálu Hra o trůny), přičemž se jednalo o jméno dračí samice, schopné pozřít naráz celého koně.[4] Druhové jméno znamená v řečtině „obří“, což je samozřejmě odkaz na velké tělesné rozměry dinosaura. A jak velký tedy Meraxes ve skutečnosti byl? Milovníci rekordních údajů budou možná zklamaní, ale o největšího teropoda ani největšího karcharodontosaurida se určitě nejednalo.
Nebyl dokonce ani největším teropodem ve svých ekosystémech, kde ho mírně překonával příbuzný druh Mapusaurus roseae.[5] I tak ale patřil ke kolosálním dinosauřím predátorům, dosahoval totiž délky až 11 metrů a hmotnosti kolem 4300 kilogramů. Jednalo se tedy o živočicha dlouhého jako autobus MHD a vážícího tolik, co menší dospělý slon. Lebka typového exempláře měří na délku 127 centimetrů, což odpovídá výšce průměrného osmiletého dítěte. Meraxes tak měl lebku přesně o 4 cm delší než vzdáleněji příbuzný severoamerický druh Acrocanthosaurus atokensis, jemuž se nejspíš značně podobal i celkovými rozměry.[6] Již zmíněný Mapusaurus, sdílející ekosystémy s meraxem, byl mírně větší – značně odrostlé exempláře tohoto teropoda mohly dosahovat délky 12,2 až 12,6 metru a hmotnosti kolem 5000 kilogramů.[7] Lebka největších mapusaurů byla pravděpodobně dlouhá přes 1,5 metru (148 – 156 cm), tedy asi o pětinu větší než u meraxa.[8] Je zajímavé, že v jediném ekosystému žili pohromadě dva obří predátoři, pravděpodobně však tento fakt souvisí s výskytem stád gigantických i středně velkých sauropodů, představujících dostatečně početný a bohatý zdroj živin i pro dva příbuzné druhy obřích karcharodontosauridů. Na druhou stranu autoři nové popisné studie udávají, že Mapusaurus byl objeven v mladších sedimentech souvrství Huincul a žil tak možná o několik milionů let později než Meraxes. Zatímco nově popsaný „drak“ žil v období pozdního věku cenoman (asi před 95 až 94 miliony let), Mapusaurus se vyskytoval spíše až na začátku následujícího geologického věku turon (zhruba před 94 až 91 miliony let).
Dinosauří megafauna ekosystémů souvrství Huincul. Meraxes má tmavě modrou siluetu.
Je tedy možné, že se tito dva zástupci kladu Giganotosaurini vůbec nevyskytovali ve stejných ekosystémech. Nejbližšími vývojovými příbuznými meraxa byli kromě mapusaura ještě další dva zástupci stejné skupiny, rovněž větší rody Giganotosaurus a Tyrannotitan.[9] Pokud ale Meraxes neboří rekordní tabulky z hlediska své velikosti, pak má v pomyslné kapse ještě jeden, poměrně překvapivý triumf – dlouhověkost. Díky kvalitnímu dochování dlouhých kostí končetin totiž bylo možné určit, jakého věku se dochovaný exemplář dožil. Osteohistologická analýza ukázala, že zahynul pravděpodobně ve věku 45 až 53 let, což z něj s přehledem činí nejstaršího zatím známého neptačího teropoda. Ostatně exempláři nejstaršího dosud známého druhohorního dinosaura vůbec, zástupci východoafrického sauropoda rodu Janenschia, bylo v době smrti „jen“ asi 55 let.[10] Dalším zajímavým zjištěním je, že skeletální dospělosti dosáhl teprve 4 roky před smrtí, tedy možná až ve věku kolem 49 let. Tak dlouhá doba dospívání se u obřích teropodů nepředpokládala, ostatně nejstarší známý jedinec druhu Tyrannosaurus rex („Sue“), se dožil „pouhých“ 28 až 33 let a dospěl již zhruba kolem 25. roku života.[11] Zdá se, že Meraxes se dožil tak vysokého věku a dorostl do tak velkých rozměrů díky prodloužení doby svého raného růstu (příklad hypermorfózy a zároveň heterochronie), zatímco například již zmíněný tyranosaurus dosáhl gigantických rozměrů spíše díky výraznému zvýšení (akceleraci) relativní rychlosti svého růstu. Stejně jako u tyranosauridů i karcharodontosauridi procházeli postupně vývojovou fází extrémní redukce předních končetin, jejichž přesný účel proto není známý.[12]
Svalové úpony a lopatkové pletence byly v každém případě dobře vyvinuté, paže tedy byly i při malých rozměrech poměrně robustní a silné. Pokud žil Meraxes v jiných (resp. starších) ekosystémech než Mapusaurus, pak v nich byl nejspíš dominantním predátorem. V těchto ekosystémech žilo množství středně velkých teropodů, jako byli abelisauridi rodů Skorpiovenator, Tralkasauria a Ilokelesia nebo megaraptor rodu Aoniraptor, všichni s délkou kolem 6 metrů a hmotností v řádu stovek kilogramů.[13] Meraxes byl tedy s několikatunovou hmotností nepochybně mnohem silnějším predátorem, který se možná přiživoval na zbytcích hostiny svých odehnaných menších příbuzných. Kromě mláďat a nemocných jedinců gigantického argentinosaura mohl útočit také na menší titanosaurní sauropody rodu Choconsaurus nebo na rebbachisauridy rodů Cathartesaura a Limaysaurus. Dva posledně jmenovaní sauropodi dosahovali délky 12 až 15 metrů a hmotnosti v rozmezí 3 až 7 tun.[14] Pokud Meraxes příležitostně lovil ve smečkách, jak naznačuje objev většího množství jedinců příbuzného mapusaura[15], pak zřejmě mohl útočit i na dospělé exempláře těchto menších až středně velkých sauropodních býložravců. A zda mohl lovit i dospělé argentinosaury? Taková představa je velmi nepravděpodobná, stačí si jen uvědomit, že mezi oběma dinosaury existoval ohromný rozdíl v tělesné hmotnosti. Argentinosaurus totiž mohl být až dvacetinásobně těžší než jeho potenciální dravý protějšek. A máte snad dojem, že by se například kočka domácí někdy pokoušela ulovit dospělého berana?
---------
Odkazy:
---------
[1] Canale, J. I.; et al. (2022). New giant carnivorous dinosaur reveals convergent evolutionary trends in theropod arm reduction. Current Biology. 32 (14): 3195-3202.e5
[2] Bonaparte, J.; Coria, R. (1993). Un nuevo y gigantesco sauropodo titanosaurio de la Formacion Rio Limay (Albiano-Cenomaniano) de la Provincia del Neuquen, Argentina. Ameghiniana. 30 (3): 271–282.
[3] Cullen, T. M.; et al. (2020). Osteohistological analyses reveal diverse strategies of theropod dinosaur body-size evolution. Proceedings of the Royal Society B: Biological Sciences. 287 (1939): 20202258.
[4] Fire & Blood, Reign of the Dragon - The Wars of King Aegon I.
[5] Coria, R. A.; Currie, P. J. (2006). A new carcharodontosaurid (Dinosauria, Theropoda) from the Upper Cretaceous of Argentina. Geodiversitas. 28 (1): 71–118.
[6] Stovall, J. W.; Langston, W. (1950). Acrocanthosaurus atokensis, a new genus and species of Lower Cretaceous Theropoda from Oklahoma. American Midland Naturalist. 43 (3): 696–728.
[7] Campione, N. E.; et al. (2014). Body mass estimation in non‐avian bipeds using a theoretical conversion to quadruped stylopodial proportions. Methods in Ecology and Evolution. 5 (9): 913−923.
[8] Campione, N. E.; Evans, D. C. (2020). The accuracy and precision of body mass estimation in non-avian dinosaurs. Biological Reviews. 95 (6): 1759–1797.
[9] Benson, R. B. J.; et al. (2017). Cope's rule and the adaptive landscape of dinosaur body size evolution. Palaeontology. 61 (1): 13–48.
[10] Sander, P. (2000). Longbone histology of the Tendaguru sauropods: Implications for growth and biology. Paleobiology. 26 (3): 466–488.
[11] Erickson, G. M.; et al. (2004). Gigantism and comparative life-history parameters of tyrannosaurid dinosaurs. Nature. 430 (7001): 772–775.
[12] Guinard, G. (2020). Forelimb shortening of Carcharodontosauria (Dinosauria: Theropoda): an update on evolutionary anterior micromelias in non-avian theropods. Zoology Article. 139: 125756.
[13] Motta, M. J.; et al. (2016). New theropod fauna from the Upper Cretaceous (Huincul Formation) of northwestern Patagonia, Argentina. New Mexico Museum of Natural History and Science Bulletin. 71: 231–253.
[14] Paul, G. S. (2010). The Princeton Field Guide to Dinosaurs. Princeton University Press, str. 186.
[15] Canale, J. I.; et al. (2015). Cranial ontogenetic variation in Mapusaurus roseae (Dinosauria: Theropoda) and the probable role of heterochrony in carcharodontosaurid evolution. Paläontologische Zeitschrift. 89 (4): 983–993.
---------
