Článek
Pokud píšete články o dinosaurech, dříve nebo později se rozhodně nevyhnete velikostnímu porovnání obřích dlouhokrkých sauropodů s dnešními velrybami, či přesněji – největšími známými kytovci. Ačkoliv totiž známe i kytovce dlouhé jen kolem 1,5 metru a vážící sotva 60 kilogramů, největší zástupci této skupiny mořských savců překonávají svými rozměry vše, co známe z živočišné říše na pevné zemi. I největší zdokumentovaný slon je pouhým trpaslíkem proti jen průměrně velkým jedincům některých plejtváků a pravých velryb, jejichž hmotnost se počítá na desítky tun. Jak si ale stojí největší známé druhy kytovců v přímém porovnání s největšími známými sauropodními dinosaury? K tomuto tématu už jsme se zde dříve rovněž dostali, ať už to bylo při porovnání argentinosaura a plejtváka obrovského nebo v některých dalších článcích. Stále však byla řeč prakticky jen o největším druhu kytovců, tedy již zmíněné „modré velrybě“ plejtvákovi obrovském (Balaenoptera musculus). Jak by si ale obří sauropodi vedli v porovnání s dalšími obřími druhy velryb, byť již poněkud menšími?
Následuje jakási pomyslná velikostní tabulka největších známých kytovců a sauropodních dinosaurů (podstatný je přitom údaj o hmotnosti, nikoliv například o celkové délce živočicha). Je však třeba mít na paměti, že zde nejsou zahrnuty všechny rody obřích sauropodů s hmotností nad 30 tun. Většina udávaných údajů je navíc spíše jen přibližná. Udávané rozměry sice pocházejí z důvěryhodných zdrojů, ale různé prameny se v nich mohou do určité míry rozcházet. Je také třeba mít na paměti, že především u dinosaurů neznáme největší zástupce daného druhu, protože šance nalézt kostru toho největšího z největších je doslova astronomicky malá. Rekordní exempláře přitom mohou být výrazně větší než ty dosud objevené, rozdíl v hmotnosti může činit i více než 50 %. A samozřejmě nesmíme zapomínat na tu nejdůležitější věc - velryby mohly dorůst dané velikosti jen díky tomu, že je vodní médium nadnáší, na suché zemi by velmi rychle uhynuly, například i zadušením a rozdrcením vlastní vahou. Sauropodi, které můžeme z hlediska velikosti přirovnat ke kráčejícím suchozemským velrybám, jsou zkrátka fantastičtí tvorové, kteří v dnešní přírodě nemají žádnou obdobu. Podívejme se tedy na samotnou tabulku.
Sauropodní dinosauři byli zdaleka největšími suchozemskými živočichy všech dob. Zde kostra diplodoka, dlouhého až kolem 33 metrů.
---------
1) Plejtvák obrovský: 173 až 199 tun; 30-33,6(?) metru (průměrně spíše 26 až 28 metrů a 100 až 150 tun)[1]
Bruhathkayosaurus matleyi: 139 až 157(?) tun; 40-45(?) metrů[2]
2) Velryba japonská: 135 tun; 21,3 metru (průměrně spíše 15 až 18 metrů a 50 až 80 tun)[3]
Maraapunisaurus fragillimus: 122(?) tun; 40-60(?) metrů[4]
3) Plejtvák myšok: 114 tun; 27,3(?) metru (průměrně spíše 18 až 20 metrů a 40 až 70 tun)[5]
4) Velryba černá: 106 tun; 18,5 metru (průměrně spíše 13 až 16 metrů a 40 až 70 tun)[6]
Argentinosaurus huinculensis: 73 až 96(?) tun; 30-37(?) metrů[7]
5) Velryba grónská: 75 až 100 tun; 18-21 metrů (průměrně spíše 14 až 18 metrů)[8]
6) Velryba jižní: 90 tun; 21,3(?) metru (průměrně spíše 15 až 18 metrů a 47 až 80 tun)[9]
7) Keporkak: 90(?) tun; 19-27(?) metrů (průměrně spíše 13 až 16 metrů a 25 až 40 tun)[10]
Patagotitan mayorum: 69 až 77 tun; 37 metrů[11]
Notocolossus gonzalezparejasi: 45 až 76 tun; 30(?) metrů[12]
Apatosaurus ajax: 32 až 73 tun; 23 až 30(?) metrů[13]
Podobně sauropodi Puertasaurus reuili, „Antarctosaurus“ giganteus, Futalognkosaurus dukei, Alamosaurus sanjuanensis nebo Mamenchisaurus sinocanadorum.
8) Vorvaň: 57 tun; 20,5 metru (průměrně spíše 11 až 16 metrů a 15 až 40 tun)[14]
Sauroposeidon proteles: 40 až 60 tun; 32 metrů[15]
Drednoughtus schrani: 22 až 59 tun; 26 metrů[16]
Paralititan stromeri: 20 až 59 tun; 26 metrů[17]
Brachiosaurus altithorax: 23 až 58 tun; 26 metrů[18]
Camarasaurus supremus: 18 až 47 tun; 23 metrů[19]
9) Plejtvákovec šedý: 40 tun; 15 metrů (průměrně spíše 13 metrů a 15 až 30 tun)[20]
Supersaurus vivianae: 35 až 40 tun; 33 až 42(?) metrů[21]
10) Plejtvák sejval: 35 až 40 tun; 19,5 metru (průměrně spíše 14 až 17 metrů a 15 až 25 tun)[22]
Giraffatitan brancai: 23 až 40 tun, 22 metrů[23]
Diplodocus hallorum: 30 tun; 32 metrů[24]
11) Plejtvák Brydeův: 30 tun; 15,5 metru (průměrně spíše 11 až 13 metrů a 12 až 25 tun)[25]
---------
Reference:
[1] McClain, C. R.; et al. (2015). Sizing ocean giants: patterns of intraspecific size variation in marine megafauna. PeerJ. 3: e715.
[2] Wedel, M. (2008). „SV-POW! showdown: sauropods vs whales.“ [Weblog] Sauropod Vertebra Picture of the Week.
[3] Omura, H.; et al. (1969). Black right whales in the North Pacific (PDF). Scientific Reports of the Whales Research Institute, Tokyo. 21: 1-78.
[4] Carpenter, K. (2006). Biggest of the big: a critical re-evaluation of the mega-sauropod Amphicoelias fragillimus. In Foster, J. R. and Lucas, S. G., eds., 2006, Paleontology and Geology of the Upper Jurassic Morrison Formation. New Mexico Museum of Natural History and Science Bulletin. 36: 131–138.
[5] Lockyer, C. (1981). Growth and Energy Budgets of Large Baleen Whales from the Southern Hemisphere. XF2006134403. FAO Fisheries Series. 5: 379–487.
[7] Sellers, W. I.; et al. (2013). Carrier, D., ed. March of the Titans: The Locomotor Capabilities of Sauropod Dinosaurs. PLoS ONE. 8 (10): e78733.
[8] Rugh, D. J.; Shelden, K. E. W. (2009). Bowhead Whale. In Perrin, W. F.; Würsig, B.; Thewissen, J. G. M. (eds.). Encyclopedia of Marine Mammals (Second ed.). Academic Press. pp. 131–133.
[9] Viz odkaz http://au.whales.org/species-guide/southern-right-whale
[10] Clapham, P. J. (2009). Humpback Whale Megaptera novaeangliae. In Perrin, W. F.; Wursig, B.; Thewissen, J. G. M. (eds.). Encyclopedia of Marine Mammals (Second ed.). Academic Press. pp. 582–584.
[11] Carballido, J. L.; et al. (2017). A new giant titanosaur sheds light on body mass evolution among sauropod dinosaurs. Proceedings of the Royal Society B: Biological Sciences. 284 (1860): 20171219.
[12] González Riga; et al. (2016). A gigantic new dinosaur from Argentina and the evolution of the sauropod hind foot. Scientific Reports. 6: 19165.
[13] Wedel, M. (2013). A giant, skeletally immature individual of Apatosaurus from the Morrison Formation of Oklahoma (PDF). 61st Symposium on Vertebrate Palaeontology and Comparative Anatomy - Programme and Abstracts: 40–45.
[14] Whitehead, H. (2002). Sperm whale Physeter macrocephalus. In Perrin, W.; Würsig B.; Thewissen, J. Encyclopedia of Marine Mammals. Academic Press. pp. 1165–1172.
[15] Wedel, M. J.; Cifelli, R. L.; Sanders, R. K. (2000). Osteology, paleobiology, and relationships of the sauropod dinosaur Sauroposeidon. Acta Palaeontologica Polonica. 45: 343–388.
[16] Bates, K. T.; et al. (2015). Downsizing a giant: re-evaluating Dreadnoughtus body mass. Biology Letters. 11 (6): 20150215.
[17] Burness, G. P.; Flannery, T. (2001). Dinosaurs, Dragonslayer, and Dwarfs: The Evolution of Maximal Body Size. Proceedings of the National Academy of Sciences. 98 (25): 14518-14523.
[18] Benson, R. B. J.; et al. (2017). Cope's rule and the adaptive landscape of dinosaur body size evolution. Palaeontology. 61 (5). 13-48.
[19] Foster, J. (2007). Jurassic West: The Dinosaurs of the Morrison Formation and Their World. Indiana University Press. pp. 201, 248.
[20] Rice, D.; Wolman, A.; Braham, H. (1984). The Gray Whale, Eschrichtius robustus (PDF). Marine Fisheries Review. 46 (4): 7–14.
[21] Lovelace, D. M.; Hartman, S. A.; Wahl, W. R. (2007). Morphology of a specimen of Supersaurus (Dinosauria, Sauropoda) from the Morrison Formation of Wyoming, and a re-evaluation of diplodocid phylogeny. Arquivos do Museu Nacional. 65 (4): 527–544.
[22] Perry, S. L.; DeMaster, D. P; Silber, G. K. (1999). Special Issue: The Great Whales: History and Status of Six Species Listed as Endangered Under the U.S. Endangered Species Act of 1973. Marine Fisheries Review. 61 (1): 52–58.
[23] Benson, R. B. J.; et al. (2014). Rates of Dinosaur Body Mass Evolution Indicate 170 Million Years of Sustained Ecological Innovation on the Avian Stem Lineage. PLoS Biology. 12 (5): e1001853.
[25] Olsen, Ø. (1913). On the External Characters and Biology of Bryde's Whale (Balaenoptera brydei), a new Rorqual from the Coast of South Africa. Proceedings of the Zoological Society of London. 83 (4): 1073–1090.
---------
