Článek
Možná nejvyššího známého živočicha, který kdy chodil po povrchu této planety, vědecky popsali paleontologové v roce 2000 na základě fosilního objevu z roku 1994. První zkameněliny tohoto giganta byly tedy objeveny přesně před 30 lety, žádné nové objevy druhu Sauroposeidon proteles však od té doby bohužel nepřibyly. Přesto máme díky aplikaci moderních zobrazovacích a měřících metod i metod výzkumu k dispozici více informací a přesnější odhady velikosti tohoto enigmatického titána. Připomeňme si nejdříve jen několik základních informací. Fosilie tohoto obřího sauropoda objevil náhodou v květnu roku 1994 psí trenér jménem Bobby Cross, který na ně narazil při procházce v oblasti kraje Atoka na jihovýchodě Oklahomy. Na nález z jílovců souvrství Antlers o stáří kolem 110 milionů let upozornil paleontologa Richarda Ciffeliho, který pak společně s týmem z Muzea přírodních dějin v Oklahomě (dnes Sam Noble Oklahoma Museum of Natural History) zkameněliny vykopal v průběhu léta roku 1994. Fosilie čtyř krčních obratlů byly tak obrovské, že je nikdo původně nepovažoval za kosti živočicha – předpokládalo se, že se jedná spíše o fosilizované kmeny stromů![1]
Až do roku 1999 byly fosilie uloženy v depozitáři muzea a nedostávalo se jim řádného výzkumu. Tehdy se nicméně ke zkamenělinám dostal mladý doktorand Matthew Wedel, který je začal zkoumat jako součást svého výzkumného projektu. První předběžnou zprávu vypustili do světa v říjnu roku 1999, oficiální popisná studie pak byla publikována v periodiku Journal of Vertebrate Paleontology v březnu 2000.[2] Holotyp nese katalogové označení OMNH 53062, dinosaurus samotný byl pojmenován Sauroposeidon proteles. Rodové jméno „ještěří Poseidon“ odkazuje k antickému bohu moří a zemětřesení (které jako by tento dinosauří obr dokázal při chůzi vyvolat). Druhové jméno proteles znamená cosi jako „dokonalý před koncem“, což souvisí se skutečností, že v době popisu byl sauroposeidon vývojově nejvyspělejším a největším obřím sauropodem, známým ze Severní Ameriky. Měl tedy být jakýmsi pomyslným završením své v jeho době již vymírající vývojové linie. V roce 2012 však byly do rodu Sauroposeidon zahrnuty i mnohé další fosilie severoamerických sauropodů, provizorně označované jako Pleurocoelus, Paluxysaurus ad.[3]
Kostra východoafrického brachiosaurida druhu Giraffatitan brancai v Přírodovědeckém muzeu v Berlíně. S výškou 13,26 metru patří k nejvyšším smontovaným kostrám na světě.
Dokonce i některé kruhovité otisky stop a celé jejich série, objevené v první polovině minulého století, mohou patřit právě sauroposeidonům. Ukázalo se také, že se nejspíš nejednalo o brachiosaurida, ale spíše jen o zástupce širšího kladu Somphospondyli. V tom tkví jisté riziko při odhadování rozměrů, protože obvykle předpokládáme, že sauroposeidon se tvarem těla brachiosaurům a jejich příbuzným značně podobal. Jak byl ale tento dinosaurus vlastně velký? Skutečně neměl v dospělosti přirozené nepřátele (dokonce ani obří karcharodontosauridy druhu Acrocanthosaurus atokensis)?[4] A platí stále dříve udávané rozměry – výška až 18 metrů, délka kolem 32 metrů a hmotnost 65 tun? Nebo je dnes už všechno jinak? Když Richard Ciffelli v roce 1999 oznamoval veřejnosti objev sauroposeidona, nešetřil superlativy. Doslova jej označil za toho největšího tvora, který kdy vůbec kráčel po Zemi.[5] V tomto směru se patrně mýlil – titanosauři jako argentinosaurus nebo patagotitan byli s více než 70 tunami pravděpodobně mohutnější a těžší. Hmotnost sauroposeidona je dnes velmi přibližně odhadována na 40 až 60 tun.[6]
Ačkoliv byl totiž celkově větší než africký druh Giraffatitan brancai, nebyl proporcionálně větší (jeho trup nebyl oproti krku tak velký jako u tohoto brachiosaurida). Nejednalo se tedy o jednoduše zvětšenou verzi brachiosauridů, jednotlivé části jeho těla byly zkrátka jinak tvarovány. Celkově bylo tělo sauroposeidona relativně lehčí a štíhlejší než u brachiosaura nebo žirafatitána, proto možná nebyl o mnoho těžší. Sauroposeidoni tak dosahovali nanejvýš asi 4/5 hmotnosti největších titanosaurů. Je to samozřejmě hodně, ale na titul největšího dinosaura všech dob to nestačí. Přesto krční obratel dlouhý až 1,4 metru vzbuzoval od počátku velký obdiv. Pokud byl jeho někdejší původce tvarován podobně jako brachiosauridi, pak se muselo jednat o neuvěřitelně vysokého tvora. Délku těla sauroposeidona můžeme odhadnout asi na 27 až 34 metrů, což stále odpovídá prvotním odhadům.[7] Jak byl ale tento nejvyšší známý živočich všech dob vlastně vysoký? Platí stále původní odhady staré dvacet let? V podstatě ano! Jen hřbet tohoto dinosaura končil dle odhadů nějakých 6 až 7 metrů nad zemí (tedy metr nad hlavou historicky nejvyšší žirafy!). Krk mohl být na základě porovnání s krkem rodu Giraffatitan (exemplář HM S II s délkou 9 metrů) dlouhý asi 11,25 až 12 metrů.
Bereme-li v úvahu úhel sklonu a držení krku, pak sauroposeidonova hlava mohla vyčnívat asi 16,5 až 18 metrů nad povrch země. U druhu G. brancai to bylo maximálně asi 13,5 metru, což je samozřejmě také pozoruhodné.[8] Sauroposeidon proteles tedy mohl být skutečně dinosaurem vysokým jako šestipatrová budova! Jen jeho nejdelší krční žebro na šestém cervikálním obratli měří na délku 3,42 metru (přičemž jej překonává pouze stejná kost u čínského mamenchisaura – a to o délce 4,1 metru). Výzkumy na lokalitách s objevem fosilií sauroposeidona ukazují, že žil nedaleko pobřeží budoucího Mexického zálivu, a to v ohromné říční deltě, rozkládající se na území současných amerických států Oklahoma, Wyoming a Texas.[9] Jeho ohromující výška byla zřejmě adaptací na spásání listí z vysoko položených větví stromů, na které jejich potravní konkurenti jednoduše nemohli dosáhnout. Živé „kráčející rozhledny“, až čtyřikrát vyšší než dnešní dospělé žirafy, musely skýtat skutečně neuvěřitelnou podívanou.
---------
Odkazy:
---------
[1] Wedel, M. J.; Cifelli, R. L. (2005). Sauroposeidon: Oklahoma's Native Giant. Oklahoma Geology Notes. 65 (2): 40–57.
[2] Wedel, M. J.; Cifelli, R. L.; Sanders, R. K. (2000). Osteology, paleobiology, and relationships of the sauropod dinosaur Sauroposeidon. Acta Palaeontologica Polonica. 45: 343–3888.
[3] D'Emic, M. D.; Foreman, B. Z. (2012). The beginning of the sauropod dinosaur hiatus in North America: insights from the Lower Cretaceous Cloverly Formation of Wyoming. Journal of Vertebrate Paleontology. 32 (4): 883–902.
[4] d'Emic, M. D.; Melstrom, K. M.; Eddy, D. R. (2012). Paleobiology and geographic range of the large-bodied Cretaceous theropod dinosaur Acrocanthosaurus atokensis. Palaeogeography, Palaeoclimatology, Palaeoecology. 333–334: 13–23.
[5] Viz například odkaz http://news.bbc.co.uk/2/hi/science/nature/503682.stm
[6] Paul, G. S. (2016). The Princeton Field Guide to Dinosaurs (2nd edition), Princeton University Press, p. 230.
[7] Carpenter, K. (2006). Biggest of the big: a critical re-evaluation of the mega-sauropod Amphicoelias fragillimus. In Foster, J. R.; Lucas, S. G. (eds.). Paleontology and Geology of the Upper Jurassic Morrison Formation. New Mexico Museum of Natural History and Science Bulletin, 36. Albuquerque: New Mexico Museum of Natural History and Science. pp. 131–138.
[8] Molina-Perez, R.; Larramendi, A. (2020). Dinosaur Facts and Figures: The Sauropods and Other Sauropodomorphs. New Jersey: Princeton University Press. p. 55.
[9] Cifelli, R.; et al. (1999). Additions to the vertebrate fauna of the Antlers Formation (Lower Cretaceous), southeastern Oklahoma. Oklahoma Geology Notes. 57: 124–131.
---------
