Článek
Už v roce 1983 byla na území Nového Mexika objevena první nepochybná fosilní stopa obřího teropoda druhu Tyrannosaurus rex, formálně popsána pak byla roku 1994.[1] Dnes už známe ichnofosilií, patřících právě tomuto obřímu dravci, poněkud více. Kromě méně známých otisků, jejichž původce nelze s jistotou ověřit, byla například objevena jedna stopa roku 2007 také v souvrství Hell Creek na území Montany[2] a dokonce celá série stop odrostlého tyranosauřího mláděte byla popsána roku 2016 ze souvrství Lance na území Wyomingu[3]. Na začátku roku 2021 přibyl popis další stopy ze stejného souvrství, z kterého byl Lockleym a Huntem popsán ichnotaxon Tyrannosauripus pillmorei (zhruba 85 cm dlouhá stopa z Nového Mexika). Vedoucí autor příslušné odborné studie, kterým byl (dnes již zesnulý) William T. Caneer, totiž po identifikaci tohoto fascinujícího exempláře nadále pátral v Ratonské pánvi a během osmi sezón na konci 90. let minulého století a na začátku století tohoto měl štěstí – nalezl hned dvě další ichnofosilie patřící pravděpodobně tyranosaurovi, jednou z nich pak byla právě zajímavá „vícečetná“ stopa.[4] Oba nově objevené fosilní otisky velikostí zhruba odpovídají tomu původnímu, jednalo se tedy nejspíš o výtvor velkého dospělého jedince druhu T. rex o celkové délce přes 11 metrů a hmotnosti několika tun (pro původní stopu odhadli rozměry jejího původce Larramendi a Molina v roce 2016, a to délku kolem 11,4 metru a hmotnost 5,8 až 6,9 tuny).[5] Ale zpět k poslední odhalené šlépěji - nejedná se o „obyčejný“ izolovaný fosilní otisk stopy, jeho nález totiž v tomto případě dokládá jakousi neobvyklou aktivitu svého původce.
Hned na úvod je třeba v této souvislosti konstatovat, že hypotézy o chování pravěkých živočichů a tedy i o způsobu vzniku ichnofosilie, jsou velmi „vachrlaté“ – nikdy si nemůžeme být jisti, zda je naše představa správná, pokud nepozorujeme dotyčného živočicha přímo při tvorbě oné stopy. Zde se tedy spolu s autory popisné práce musíme pustit na tenčí led vědecky podložených spekulací. Pokud se ale autoři této studie nemýlí, máme před sebou jednu z nesmírně cenných „pohlednic“, zachycujících střípek ze života tvorů v období nejpozdnější křídy. Podobný objev totiž může vrhnout světlo na funkční morfologii, způsob chování a paleoekologii populárního obřího dinosaura, který v současné přírodě nemá žádný ekvivalent. V tomto případě se může, poeticky řečeno, jednat o nádherný příklad „chování, zamrzlého v čase“. Co tedy o neobvyklé stopě zatím víme a jak kdysi před více než 66 miliony let vznikla? Fosilie byla objevena na exponované skalní ploše sedimentů náležejících ke geologickému souvrství Raton, uložené řádově jen několik desítek metrů pod hranicí K-Pg (rozhraní mezi křídou a třetihorním paleogénem).[6] Původce stopy tedy žil řádově jen desítky až několik stovek tisíc let před koncem křídy, a patří tak k posledním neptačím dinosaurům vůbec.[7] První stopa byla po průzkumu izolovaných pískovcových balvanů objevena nedaleko města Ludlow na území Colorada. Otisk impozantní tříprsté stopy je přibližně stejně velký jako první exemplář - měří asi 85 cm na délku a 55 cm na šířku, je ale přibližně o polovinu „mělčí“ (první stopa byla hluboká zhruba 23 cm).
Výlitek fosilní stopy druhu Tyrannosaurus rex z Nového Mexika (lokalita Philmont Ranch). Jedná se o ichnotaxon pojmenovaný Tyrannosauripus pillmorei.
Druhá stopa, která nás zde zajímá více, byly původně interpretována jako krátká série tří stop. Nález byl učiněn opět v Ratonské pánvi, tentokrát ale na severovýchodě Nového Mexika (nedaleko města Cimarron). Výrazné vypouklé tvary na pískovcovém podloží představují podle novější interpretace otisky předních i zadních končetin tyranosaura, vstávajícího zde ze země. Porovnáním tvaru otisků a vyloučením všech nepravděpodobných možností dospěli vědci k závěru, že se nepochybně jedná o ichnofosilie přiřaditelné druhu T. rex. Co ale obří několikatunový teropod na tomto místě kdysi prováděl? Jak už bylo uvedeno, jistého nic není. Pravděpodobnou variantou je nicméně postupné vstávání ze země, při němž se dinosaurus snažil opatrně a obezřetně napřímit z „odpočívací“ pozice (kdy pravděpodobně vahou spočíval na rozšířeném konci své stydké kosti, vytvářející oporu pro vnitřní orgány právě při takovém způsobu odpočinku). Opatrnost byla rozhodně na místě, protože pád několikatunového těla, tedy konkrétněji trupu a hlavy z výšky 1,5 a 3,5 metru (resp.) by mohl odrostlému tyranosaurovi snadno přivodit smrtelné zranění.[8] Představa autorů popisné studie je taková, že dospělý jedinec tyranosaura zde vstával ze země buď po odpočinku, nebo například při lovu (kdy v této pozici číhal na kořist a ve fosilním záznamu byl takto zachycen moment zahájení útoku). Je ovšem otázkou, zda by se takto fyzicky náročný a nebezpečný úkon mohl stát běžnou součástí lovu tyranosaura. Jak už bylo uvedeno, v případě několik tun vážícího tvora nesoucího svou váhu na dvou nohách je při takovém úkonu neustále přítomno nebezpečí těžkého zranění nebo i smrti v případě uklouznutí nebo zakopnutí a následného pádu.
Obří dravec měl vstávat tím způsobem, že zatímco jeho váha v klidové pozici spočívala na mohutném kýlu stydké kosti[9], naklonil nejdřív trup více dopředu, až se zapřel o své malé přední končetiny, čímž se celkově stabilizoval (což ostatně vyvozovaly už některé dřívější výzkumy).[10] Následně teropod podsunul levou nohu pod své těžiště, přizvedl trup a rychle se stabilizoval napnutím pravé nohy. Postupně, ale celkově velmi rychle tak nabyl potřebné rovnováhy. Proto se otisky přední a zadní končetiny nacházejí v těsné blízkosti za sebou. Tato představa je konzistentní s podobou samotných otisků, samozřejmě se ale zatím nejedná o jistou a potvrzenou rekonstrukci jejich vzniku. Nález každopádně vyvolává další zajímavé otázky. V jaké pozici například tyranosauři spali nebo odpočívali? Ichnofosilie z Nového Mexika nasvědčují představě, že neleželi na boku (což by bylo velmi nepohodlné a vzhledem k bočnímu tlaku na hrudní koš i nebezpečné). Spíše odpočívali ve snížené přirozené pozici s nohama pod tělem, kdy veškerá hmotnost spočívala na rozšířeném konci stydké kosti, distální části pokrčených zadních nohou a případně i na ocasu, který mohl být zapřen o zem a sloužit jako pomocný orgán pro stabilizaci. Tato verze by zároveň definitivně vyloučila názor některých vědců ohledně nulové funkčnosti drobných předních končetin tyranosaurů.[11] Autoři studie konstatovali, že jejich interpretace je v plném souladu se známými fakty o anatomii tyranosauridních teropodů i o ichnofosiliích, a poskytují nám tak podnětný základ pro další výzkumy. Můžeme se tedy těšit, co všechno se o „odpočívajících“ tyranosaurech i o dalších jejich současnících v budoucnu ještě dozvíme…
---------
Short Summary in English: A study published in 2021 provided the first description of a possible tracks made by an adult Tyrannosaurus rex individual, standing from prone position. This is the first ever ichnofossil discovery of this kind attributed to this giant theropod dinosaur.
---------
Externí odkazy:
Webové stránky American Museum of Natural History: Tyrannosaurus rex
Webové stránky New Mexico Museum of Natural History & Science: New Mexico: The Tyrannosaur State
---------
[1] Lockley, M. G.; Hunt, A. P. (1994). A track of the giant theropod dinosaur Tyrannosaurus from close to the Cretaceous/Tertiary Boundary, northern New Mexico. Ichnos. 3 (3): 213-218.
[2] Manning, P. L.; et al. (2008). A probable tyrannosaurid track from the Hell Creek Formation (Upper Cretaceous), Montana, United States. Palaios. 23 (10): 654-647.
[3] Smith, S. D.; Persons IV, W. S.; Xing L. (2016). A tyrannosaur trackway at Glenrock, Lance Formation (Maastrichtian), Wyoming. Cretaceous Research. 61: 1-4.
[4] W. T. Caneer; Moklestad, T.; Lucas, S. G. (2021). Tracks in the Upper Cretaceous of the Raton Basin possibly show tyrannosaurid rising from a prone position. In: Lucas, S. G., Hunt, A. P. & Lichtig, A. J. (2021). Fossil Record 7. New Mexico Museum of Natural History and Science Bulletin. 82: 29–37.
[5] Molina-Pérez, R.; Larramendi, A. (2016). Récords y curiosidades de los dinosaurios Terópodos y otros dinosauromorfos. Spain: Larousse. (str. 46)
[6] Pollastro, R. M.; Pillmore, C. L. (1987). Mineralogy and Petrology of the Cretaceous-Tertiary Boundary Clay Bed and Adjacent Clay-Rich Rocks, Raton Basin, New Mexico and Colorado. SEPM Journal of Sedimentary Research. 57.
[7] Orth, C. J.; et al. (1981). An Iridium Abundance Anomaly at the Palynological Cretaceous-Tertiary Boundary in Northern New Mexico. Science. 214 (4527): 1341–1343.
[8] Farlow J. O.; Smith, M. B.; Robinson, J. M. (1995). Body mass, bone „strength indicator“, and cursorial potential of Tyrannosaurus rex. Journal of Vertebrate Paleontology. 15 (4): 713–725.
[9] Brochu, C. R. (2003). Osteology of Tyrannosaurus rex: insights from a nearly complete skeleton and high-resolution computed tomographic analysis of the skull. Society of Vertebrate Paleontology Memoirs. 7 (4): 1–138.
[10] Newman, B. H. (1970). Stance and gait in the flesh-eating Tyrannosaurus. Biological Journal of the Linnean Society. 2 (2): 119–123.
[11] Arp, D.; Jr. (2020). Developing an Assessment to Evaluate Tyrannosaurus rex Forelimb Use Cases. Biosis: Biological Systems. 1 (3): 102-108.
---------
