Článek
Navzdory tomu všemu je náš systém vzdělávání lékařů nastavený velmi dobře, tedy alespoň v teoretické rovině.
Na papíře to funguje
Lékař po ukončení vysokoškolského studia musí nastoupit na akreditované pracoviště, kde se pod vedením zkušeného lékaře – školitele – připravuje k atestaci ve zvoleném oboru. Je důležité, že lékař v předatestační přípravě je na daném pracovišti rezidentem. To mu umožňuje účastnit se tuzemských i zahraničních školících kongresů se slevou, někdy dokonce i zadarmo.
Celý průběh přípravy zapisuje školitel rezidentovi do logbooku. Tato „knížka“ dokumentuje veškeré pokroky školence a jeho hodnocení současně s informacemi, která školení ho ještě v rámci atestace čekají.
Příprava je rozdělena na kmen a specializovanou přípravu po kmeni. Kmeny jsou společné pro více oborů. Po kmeni skládá lékař první zkoušku před komisí. Po ukončení celé přípravy pak hlavní zkoušku = atestaci před nejméně tříčlennou komisi, ve které jsou i zástupci ČLK. Zkouška má část praktickou a teoretickou. Systém má samozřejmě ještě spoustu prvků, jako je akreditační komise, SOR (specializační oborové rady), KOR (koordinační oborová rada), ale to jsou již technické věci.
Praxe
Výše uvedené je teoreticky v pořádku, nyní je před námi pomyslné „ale“. Za ním se skrývá celá řada komplikací. Řada pracovišť například neúměrně dlouho čeká na udělení akreditace, školitel v některých případech ani neví, jak se jmenují jeho školenci a naopak, na mnohých pracovištích se školencům systematicky nevěnují a Ministerstvo zdravotnictví donedávna v podstatě rezignovalo na kontrolu kvality školicích pracovišť. Systém je byrokraticky přehlcený, nesmírně komplikovaný a postavený na řadě různých, často nepochopitelných, výjimek. S železnou pravidelností navíc dochází ke změnám v systému a požadavcích.
Pracoviště jsou v řadě případů nucena získat akreditaci ne proto, že by chtěla vychovávat absolventy, ale proto, že bez přijetí absolventa nezajistí provoz některých oddělení. Z výše uvedeného vyplývá, že školitel je většinou jen velmi formální a absolutně nemá čas se školenci věnovat. Absolvent pak na akreditované pracoviště nenastupuje proto, aby se zde připravil k atestaci, ale proto, že je na pracovišti volné místo a počítá s tím, že na pracovišti zůstane až do smrti – tedy vše funguje naopak než běžně ve většině zemí.
Lze proto říct, že systém školenců (rezidentů) a školitelů v ČR teoreticky funguje dobře, prakticky má v řadě případů rysy Potěmkinovy vesnice. Absolvent sice nastoupí na akreditované pracoviště, ale důvodem je, že na tomto pracovišti chybí lékař do provozu – mají zde tedy volné místo pro lékaře. A jelikož nemohou sehnat hotového atestovaného lékaře, tak alespoň absolventa.
Co je potřeba změnit a s čím jsem okamžitě začal?
Zlepšili jsme a průběžně měníme způsob informování studentů v posledních ročnících o tom, jaké obory a jaká akreditovaná pracoviště mají volná místa. Propojili jsme lékařské fakulty a Institut postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví, zlepšili jsme spolupráci Ministerstva zdravotnictví s Asociací děkanů a KOR. Nyní pracujeme na elektronizaci celého systému. Ta bude spuštěna v roce 2024. Student si pak jednoduše vybere místo podle oboru a pracoviště, kde ho připraví k atestaci.
Dále je potřeba vyřešit hodnocení kvality akreditovaných pracovišť. To budou mít od roku 2024 na starosti akreditační komise. Systém bude financovaný a za svoji práci musí dostat zaplaceno i školitel. Mladý lékař by měl být na pracovišti – alespoň v oborech jako je praktický lékař pro děti a dorost nebo praktický lékař pro dospělé- „navíc“, aby měl čas studovat a školit se. Pracoviště by mělo připravovat pro absolventa přednášky, kurzy a program pro rezidenty. Čím kvalitnější program, tím kvalitnější pracoviště.
Ministerstvo zdravotnictví by spolu s akreditačními komisemi mělo pravidelně i namátkově kontrolovat probíhající vzdělávací programy na pracovištích a pokud zde vládně chaos a pracoviště nevykonávají svoji činnost řádně, mělo by jim akreditaci odebrat. Cílem je dále zjednodušovat byrokracii a omezit udělování výjimek na minimum.
Zkvalitnění atestací, vzdělávání a příprava mladých lékařů na výkon tohoto krásného povolání, kterému jsem i já zasvětil celý svůj profesní život, je mou ministerskou prioritou. Jsem rád, že se nám dílčí kroky podařilo realizovat poměrně rychle a celý systém se změní v následujících dvou letech. Krátce na to budou vidět výsledky i v praxi.
