Článek
Před pěti lety jsem vyhlášení výsledků sledoval jako reportér ve štábu poraženého finalisty Jiřího Drahoše. Na sečtení hlasů po prvním kole Drahošův tým čekal v pražské La Fabrice, na finále si už pronajal větší Kongresové centrum. Zbytečně.
Ale bylo to tam hezké, načančané. Krásně nazdobené barevné stoly s občerstvením, spousta celebrit a podporovatelů, mladí i staří, muži i ženy, všichni hezky oblečení. Jenže nakonec zklamaní. Byla tam nuda, samozřejmě atmosféře dominoval smutek.
Změním lokál, říkám si, a pojedu se podívat do štábu vítěze Miloše Zemana, který obhájil. Tam snad bude větší zábava. Vyrazil jsem na tedy mezi paneláky na pražský Chodov, do Top Hotelu Praha, který si Zemanovci oblíbili jako ideální místo na mejdany.
Tady bylo všechno jinak. Převažovali starší muži ve vytahaných oblecích, kteří se pochopitelně tvářili, jako kdyby vyhráli mistrovství světa. Bílé ubrusy na stolech už byly špinavé od guláše, jinde se válely rozlité skleničky – a hlavně byl všude cítit odér triumfu. Člověk s opačným názorem aby se tady skoro bál.
Na chodbě se zrovna potkal výhrou opojený Miloš Zeman se svým předchůdcem a podporovatelem Václavem Klausem. A jasně ukázal, že mu chybí velkorysost vítěze. „Pražská kavárna, pokud nechce fňukat, teď bude muset zavřít ústa. Zdůrazňuji, zavřít ústa. Anglicky shut up,“ pravil Zeman – a jako by tím svým nejradikálnějším fanouškům vydal svolení k akci.
O pár desítek minut později se tak skutečně stalo. Příležitostný komunistický publicista Milan Rokytka, který podobné akce s alkoholem a jídlem zdarma rád vyhledává, skončil namol a s bezvládným tělem. Když se ho pořadatelé Zemanova večírku snažili „odklidit“, opilcovo tělo doslova praštili na pódium a přivolali mu záchranku. Neobvyklou scénku na politické akci začali natáčet kameramani z různých televizí.
Jenže to rozzuřilo další příznivce staronového prezidenta. Nechtějí přece v televizi vypadat, že neumí chlastat, když to umí. Ten nejagresivnější z nich, shodou náhod bývalý boxer, se s tím nemazal. Nejprve začal žurnalistům shazovat z ramen kamery a když se bránili, tak jim přidal pár úderů pěstí od obličeje. Vzájemná strkanice trvala několik minut. Bitku v Zemanově štábu pak vyšetřovala policie jako výtržnictví.
Přitom se to vůbec nemuselo stát. Stačilo jen, kdyby se do ničeho novináři nemontovali, ničeho si nevšímali – zkrátka, kdyby „drželi hubu“, jak jim doporučoval prezident Zeman.
Další zajímavosti a drby nejen z volebních štábů si můžete poslechnout od zkušených reportérů Václava Dolejšího a Lucie Stuchlíkové v jejich podcastu Vlevo dole. Třeba v přehrávači níže, na Seznam Zprávách nebo na podcasty.cz. A nezapomeňte tento blog odebírat pro další vzpomínky, historky a zákulisní informace z české politiky.
