Pohádka se změnila v horor: Dva agresivní psi, kteří nám zamrazili krev v žilách

Ráno 1. září se rozplynulo jako ta nejlepší pohádka. Po vydatné, až hříšně luxusní snídani u švédského stolu plného čerstvého ovoce a medu, kde vzduch voněl silnou, čerstvě namletou kávou, byl plán jasný: žádné rekordy, jen lehkých 53 kilometrů, slunce a osvěžení ve vodě. Nálada byla povznesená. Nikdo ale netušil, že nás čeká den plný zvratů, který se natáhne na více než dvojnásobnou vzdálenost a zahrne moment, kdy nám doslova zamrzla krev v žilách.

Z Rožnova jsme vyrazili na Matějovec. Ranní rozjezd (7,5 km) byl ideální – klidný, pozvolný a slunečný.

Cíl byl pevně stanoven: Pivovar Grasel v Českém Rudolci (adresa: Český Rudolec 409).

Do Českého Rudolce jsme dorazili jako první hosté. Hned vedle pivovaru nás ale čekal gotický román: majestátní a opuštěný zámek Český Rudolec, zvaný Malá Hluboká. Zchátralá stavba ze 14. století nás hypnotizovala svou velkolepou, ale smutnou krásou. Obří, černě zívající gotické okno na věži zdůrazňovalo tíhu historie. Kontrast s moderním, útulným Pivovarem Grasel nemohl být silnější.

Vaření piva má v Českém Rudolci hluboké kořeny. Příběh původního pivovaru se zde začal psát již v roce 1539 za Vladyků z Osečan. Stával v jižní straně zámeckého areálu a vzkvétal po staletí. Poslední zmínky o jeho provozu pochází z roku 1897.

Co se stalo dál, je smutný příběh, ale také zdroj legendy. Původní budova pivovaru postupně zchátrala, ale ještě před tím se váže k místu pověst o slavném loupežníkovi. Traduje se, že právě tento starý pivovar vyloupil Johann Georg Grasel, který byl postrachem České Kanady na počátku 19. století. Loupežník se údajně zaměřil na panskou pokladnu pivovaru, aby získal peníze určené na výplaty zaměstnanců. Ať už je loupež historickým faktem, nebo jen místní pověstí, je to právě tato historka, která dodnes dává jméno novému pivovaru.

Po více než sto letech ticha byla tradice obnovena! Novodobý Pivovar Grasel (původně Zámecký pivovar) byl slavnostně otevřen v roce 2015. Vznikl ve zrekonstruovaných historických objektech přiléhajících k zámku. Jméno dostal na konci roku 2019, symbolicky, po legendárním loupežníkovi, který se stal místní ikonou.

Uvnitř pivovaru panovala útulná atmosféra. Ochutnali jsme místní, skvělou světlou jedenáctku Vladyka – ležák, jehož jméno připomíná původní zakladatele. Přestože pivo není vařeno podle přesně dochované receptury z 16. století, navazuje na tradiční český styl. Pivo, vařené z žateckého chmele, bylo řízné jako meč. První lok byl příjemně chladivý v letním horku, s jemnou chmelovou hořkostí na konci, a naplnil nás novou energií.

Po občerstvení jsme vyrazili dál. Původní 30km meta byla už jen zbožným přáním. Cesta vedla kolem regionálních perel:

Zámek v obci Písečné se ukázal být nefalšovaným překvapením. Původní gotická tvrz, která po roce 1945 zažila smutné a temné období spojené s poválečnými represemi, odsunem obyvatel a následnou devastací, prošla tak citlivou rekonstrukcí, že dnes září novou, tichou elegancí.

Dýchala z něj atmosféra, která byla silným kontrastem k tíze historie. Zámek, kde ještě před desítkami let sídlil zajatecký tábor a v jehož okolí probíhaly tragické osudy, stál nyní v plné kráse. Každý opravený kámen vyprávěl příběh znovuzrození.

Procházka zámeckou zahradou s dokonalým altánem nabídla moment klidu a pohody – tiché intermezzo, které dokonale kontrastovalo s blížící se bouří. Nebyla to jen bouře meteorologická, která se chystala prolomit nebe nad Písečným, ale i tiché historické stíny, které se v klidu zahrady na okamžik rozplynuly. Před námi ležela jen současnost: dokonalá architektura a ticho před bouří.

S pocitem, že máme pro dnešek splněno, jsme stočili kola k naší klíčové metě: osvěžení. Cíl: rybník Koupalka u Deštné.

Slunce pálilo, pot stékal a vidina chladivé vody byla lákavá. Do ticha, kdy jsme slyšeli jen vlastní lapání po dechu, jsme dorazili na Koupalku. Letní idyla se ale měla během několika vteřin rozplynout.

Sotva jsme zastavili, vystřelily ze křoví dvě obrovské šedé smršti, dva zavalití, agresivně běsnící psi – jeden s náhubkem, druhý bez. Jejich pekelné burácení nám doslova zamrazilo krev v žilách. Adrenalin prudce vyrazil vzhůru (nebo vlétl do žil); ve zlomku vteřiny jsem instinktivně vymrštil kolo před sebe jako poslední štít a s vypětím všech sil zakřičel.

Ten pocit bezprostředního ohrožení se nezapomíná.

Co bylo horší než psi, byla reakce majitelky. Když se jí konečně podařilo psy odvolat, odešla beze slova. Bez omluvy. Bez jediného projevu lítosti. Taková arogance a nezodpovědnost nás upřímně rozčílila. Koupání bylo zrušeno. Tahle událost zanechala jediné ponaučení: od té chvíle budu nosit pepřový sprej. Už nikdy se nenechám zaskočit.

Po nečekaném adrenalinovém zážitku se psy a razantní změně trasy jsme se potřebovali rychle přeskupit a najít nový směr. Volba byla na jih, s cílem: monumentální Hrad Bítov.

S každým šlápnutím na pedál se vracela pohoda. Dojeli jsme do Korolup, kde přišlo tolik očekávané, euforické uvědomění: „Super, právě jsme překročili hranici! Jsme na jižní Moravě!“ Pocit naplněného, dlouho odkládaného snu mi do žil vlil novou energii. Věděl jsem, že teď už cesta povede vstříc vinařským sklípkům, kde na nás čeká vynikající víno od místních rodáků.

Naše putování nás dovedlo až k Vranovské přehradě, nad níž se na skalnatém ostrohu tyčil majestátní Hrad Bítov. Udělali jsme si pár fotek s tímto dominantním cílem v pozadí a vyrazili za urgentní a zaslouženou odměnou.

Díky aplikaci „České pivovary“ jsme objevili spásu: Hasičský pivovar Bítov (Bítov 9).

Ačkoliv nás tlačil čas a kemp už byl zaplacený, myšlenka na chladné pivo zvítězila.

Pivovar zavíral brzy, takže volba byla jasná: V  pivovaru jsme si dopřáli příjemnou večeři, ochutnali místní pivko, které bylo po takovém zážitku a celodenní cestě naprosto výborné.

____________________________________

Pokud se vám líbil tento článek o cyklistice, klikněte na ‚Sledovat‘ pro další dobrodružné příběhy z kola!