Start cyklovýpravy: Obavy, bloudění a zasloužený ležák v Hluboké!

Pátek, 30. srpna 2024

Od prvotních náčrtů trasy, přes pečlivou přípravu výbavy až po poslední nabrání energie utekl čas jako voda. A najednou byl ten den tady. Byla to chvíle pro splnění snu, ale upřímně, necítil jsem žádné nadšení. Spíš ledový stisk pochybností.

Fakta k odjezdu:

Jsem se ptal sám sebe: „Dám to? Nedám. Co když selžu?“

Přesto jsem v 10:30 dopoledne vyrazil, sám. Můj kamarád Milan, který se měl připojit až na Hluboké, mě ještě den předtím lámal, ať se na to vykašlu a jedu s ním pohodlně vlakem. Ale moje odpověď byla: „Ne.“ Jakmile jsem si něco usmyslel, stalo se to závazkem.

Těsně před odjezdem jsem volal kamarádovi, že startuji, a rozloučil se s rodinou. „Myslete na mě,“ řekl jsem jim. „Cesta je daleká, bolestivá a upřímně, ani trochu se na ni netěším.“

Máma se mě ještě pokusila přesvědčit. „Jsi blázen! Vzdej to, neubliž si!“ Ale já jsem se narovnal a pravil: „Pravdu máš. Jsem blázen. Ale tato cesta se plánovala spousty let. I když se mi teď opravdu, opravdu nechce, v koutku duše se na ni těším. Bude to zdroj zajímavých historek, a hlavně… je to pro mě splněný sen.“

Poslední letmá kontrola — občanka, kartička pojišťovny, lékárnička, hygienické potřeby — a byl jsem v sedle. Zapnul jsem v mobilu mapu na Hlubokou 23.8 km a radar na kolo.

První část cesty ubíhala bez větších komplikací. První odpočinek jsem si dopřál po pouhých 8 km. Cestou jsem stihl navštívit Tvrz Radomilice a pokračoval jsem dál přes Dívčice, Mydlovary a Zliv.

A právě u Zlivi se zrodil můj malý navigační trapas.

Doma v PC jsem si zadal, že nechci jet po hlavní silnici. Aplikace Mapy.cz mi vytyčila dobrodružnější trasu — polní cestou a lesem. Zpočátku to byla nádhera! 3 km malebné, klidné, přesně to, co jsem od cyklovýletu očekával.

Ovšem s drobným háčkem: tato pohádková cesta vedla na místo, které v reálném světě vůbec neexistovalo.

Chvíli jsem bloudil v přesvědčení, že jsem udělal chybu já. Zjištění ale bylo dokonalé a zároveň frustrující: byla to chyba navigace. Musel jsem se obrátit a vrátit se na cestu, ze které jsem vyjel.

Přiznávám, že jsem byl zklamaný. V duchu jsem si říkal, že raději nikomu neřeknu, co se stalo. Vždyť Milan se mi vysměje: „Ty neznáš cestu na Hlubokou? Kolikrát jsme tudy jeli!“ No, znám ji, ale když už jsem chtěl příběh, tak jsem ho dostal. I takový malý nezdar je totiž součástí velké výpravy.

Jakmile jsem se vrátil na původní trasu, nabral jsem směr Munice a pak už přímo Hluboká. Po únavné cestě, menším navigačním trapasu a ujetých 29.8 km jsem si zasloužil odměnu. Moje první kroky vedly rovnou do místního minipivovaru.

Jako palivo po cyklistickém výkonu jsem si dopřál:

Jídlo bylo vynikající a pivo jako balzám na duši. Kromě gastronomického zážitku mě překvapil i personál — mladé, usměvavé slečny, velmi ochotné a příjemné. Posezení venku je sice příjemné, ale nahlédnutí do interiéru mě uchvátilo. Mají to tam nádherné.