Děvín, kdysi mocnou pevnost, zničili Švédové, nakonec ji rozebrali místní

Ze Stráže pod Ralskem, města, kde nedávná těžba uranu zdevastovala krajinu, jedu autobusem do nedalekého Hamru na Jezeře.

„Bude to docela do kopce, tak se na to připravte,“ sděluje mi spolucestující, která se vrací do Osečné z nákupu.

Jasně, že do kopce, kde jinde by asi hrad stál?

Paní mi odpovídala na dotaz, kde je nejlepší v Hamru vystoupit, abych se mohl vydat k ruině Děvína.

Kdysi to zde nazývali českou Riviérou

Ještě pár minut jsme si povídali, pak bus směřující do Liberce zastavil u prvorepublikového Hotelu Pacifik. Momentálně je zavřený, ale v sezóně velmi oblíbený.

Naproti hotelu přes silnici stojí na kopci kaplička Panny Marie Pomocné. Hamr je vyhlášenou rekreační oblastí, na pláži rozsáhlého jezera, prý jedné z nejhezčích u nás, se natáčela v roce 1952 část známé komedie z odborářské rekreace Dovolená s Andělem. Nerudného rekreanta ztvárnil Jaroslav Marvan.

Oblast se v oněch dobách nazývala Riviérou českého severu, kdo tu měl letní byt, ten neměl hluboko do kapsy.

V bývalém zámku kousek od Pacifiku se nachází obecní úřad s infocentrem, má touha po turistické vizitce byla záhy usměrněna do negativa. V pátek jen dopoledne, jinak je šlus. Ve Stráži mají IC zavřené, v Mimoni, odkud jsem vyrazil, měli dovolenou.

Za to je v rozlehlé hamerské budově vynikající kavárna s cukrárnou a zároveň restaurace se skvělou kuchyní, doporučuji ji nevynechat.

Pokud jdete k zřícenině po svých, nezapomeňte si vzít něco k pití. Doplňovat tekutiny se musí.

Kolem rybníka

Cesta pod zříceninu vede z části kolem jezera nádherným borovým lesem, po pravé straně stojí dřevoskleněné super chaty, dnešní mluvou megaboží housy.

Výhledy na vlnící se hladinu čisté vody se siluetou Ještědu v pozadí jsou uklidňující, lidí tu potkáte málo, povětšinou jsou to cyklisté projíždějící bývalým vojenský újezdem.

Na parkoviště pod Děvínem to trvá nebystrou chůzí asi tři čtvrti hodiny.

Trochu informací a pak vzhůru do kopce

Na turistickém rozcestí najdete pod dřevěným přístřeškem, kde si můžete dopřát občerstvení (z vlastních zásob), vymodelovaný reliéf krajiny a několik informací o těžbě rudy v regionu,

Vytěžená železná ruda prostupující pískovci se odvážela do velkého hamru u rybníka, kde se drtila na částice, později zpracovatelné v peci. Odtud pochází název osady Hamr.

Přede mnou je avizované stoupání. Mezi borovice vtrhly mohutné buky, les je smíšený, a protože ještě neolistěný, je při výstupu docela dobře vidět po okolí.

Není to s tou prudkostí terénu nikterak hrozné, jde se příjemně, vítr zvedá ve víru bukové listy a zpříjemňuje krásu krajiny.

Pod bývalým královským hradem

Asi po čtvrthodině se po levé straně ukazuje mohutné skalisko, na jehož vrcholu se nacházejí rozsáhlé ruiny hradu založeným Přemyslem Otakarem II. v první polovině 13. století. Chránil významnou obchodní stezku do Lužice. Musela být v užívání hodně dlouho, potvrzuje to nález římské stříbrné mince císaře Antonia Pia. I když je mohl vytrousit v průběhu věků kdokoliv.

Výhled na rybník

U velké pískovcové skály se stezka stáčí doleva a vzápětí se ukazuje první část velké ruiny. Ta se táhne po celém vrcholu, ale vpravo je větší pískovcová plošina, ze které je nádherný pohled na Hamerský rybník.

Určitě tu v dávných dobách z bezpečnostních důvodů nerostly žádné stromy, pokud měla pevnost dozorčí úlohu, museli její obyvatelé mít dobrý výhled po okolí. Po pokochání se po okolí slézám z plošiny, abych vzápětí zdolal asi 30 stupňů dřevěného schodiště vedoucího do centra Děvína.

Královský majetek přešel na konci 13. století do rukou šlechty, Václav II. hrad propůjčil roku 1283 Janovi z Michalovic, posléze ho dostali do užívání Vartenberkové, těm patřilo na severu rozsáhlé panství, příslušníci mocného rodu se postarali o konečnou podobu hradu, který mohutně opevnili. Nebezpečí ohrožení přicházelo jen při použití děl nebo praků z vedlejšího vyššího Hamerského Špičáku.

Dobývali, ale nedobyli

Hrad dobývali, marně, husité, asi ne tak kvůli kořisti, jako spíš, že chtěli škodit Vartenberkům. Roku 1444 přitáhlo ke hradu žitavské vojsko, to byla odplata za časté výpady tlup z nitra Čech proti sousedům v Lužici, ale dobýt hrad se nepovedlo. Ale s prázdnou neodešli, vojsko vypálilo okolní vsi a zkonfiskovalo, co se dalo ukrást.

V areálu zarostlém stromy a keřinami se zachovaly zbytky obvodového zdiva paláce, obloukového portálu, sklepení s valenou klenbou.

Vysoká kamenná zeď horního hradu měla v čele palác, který chránila nárožní věž. Kulatá věž chránila jižní konec hradu. Vartenberkové Děvín drželi do roku 1516. Po nich přišli Biberštejnové, ti ještě stihli renesanční úpravy, chtěli žít trochu pohodlněji, ale doba hradů na kopcích už minula.

Od roku 1604 se uvádí jako majitel Jan Milner z Mihauzu, který sídlil na zámku v Mimoni. Děvín kastelánoval hradní hejtman. Milnerovi synové ztratili panství v pobělohorských konfiskacích roku 1621. Dalšími vlastníky byli Hofman ze Sedleru a Putz z Adlersturmu.

Z ruiny si už žádný výhled neužijete, ale prolézání zákoutí je docela fajn. Ruina ležela v dosahu Milovic, vojíni RA se tu taky potloukali a občas se někde i podepsali.

Severští plenitelé

Po Bibrštejnech měl Děvín ještě další majitele, ale spíš formálně, za třicetileté války ho trochu cvičně vypálili a pobořili Švédové. Je hrozné, jak se Seveřané u nás naškodili, a to na ně Komenský, jako na protestanty, kteří mu umožní návrat do Čech, tak spoléhal.

Zkáza přišla s přírodou i s lidmi

A od té doby Děvín pustl, zčásti se sám vlivem povětrnostních podmínek zřítil, byla tu i nalezena rudná žíla.

Za vlády Albrechta z Valdštejna se tu začal těžit polzenit, což je forma čediče. Těžilo se až do konce třicetileté války. Z té doby pochází i turisticky, hlavně pak vodácky vyhledávaná Průrva Ploučnice, kanál měl za úkol zadržovat a přivádět vodu ke zpracovně rudy v Novinách pod Ralskem. Ruda se později těžila i mezi léty 1768 až 1792. Rakousko mělo málo surovin, otevíraly se staré doly, i když za otřesných pracovních podmínek. Po ukončení krize byly opět opuštěny.

Hodně kameniva je zazděno v řadě hamerských domů.

Hluboká studnaaaaa…

V centru zříceniny je umístěna přes hlubokou studnu mříž ze silných ocelových prutů. Její existenci připomíná už znalec Čech, jezuita Bohuslav Balbín: „Podivná studně více než tisíc loktů hluboká – obnáší totiž výšku celého kopce – Vysekána do živé skály prací mnoho let trvající.“

Pokud by to byla pravda, studna by byla jednou z nejhlubších na našem území.

Rytíř kancem

Bez podzemní chodby se pořádný hrad neobejde, děvínská měla vést až do asi 8 kilometrů vzdálené Osečné, kde prý ústila v kostele svatého Víta. Kdo by ji razil a proč, toť otázka, ale pohádky jsou od toho, aby byly trochu tajemné.

Jednou za sto roků se na Děvíně má zjevovat kanec, to je zakletý rytíř, kterého honí rohatý. Byl prý ukrutný na poddané, ale pokud mu pomůžeme, není určeno jak, zbavíme ho kletby a otevřou se nám cesty do podzemí. Ale pozor, kanců je ve zdejších lesích dost, tak se nepokoušejte náhodně potkaného štětináče přemlouvat k něčemu ušlechtilému.

Rychlá by se sem prodírala dost složitě.

Pokud se budete vracet směrem na Stráž pod Ralskem, zastavte se určitě na začátku obce, hned u jezera, v oblíbené „zmrzlinárně“ s nabídkou tolika různých ingrediencí, až budete mít obrovské dilema, čeho si líznout.

Odkazy

Soukup a David: Hrady bez ohrady, Praha 2020,

Čas hradů v Čechách 3, Horizont 1996

Tomáš Durdík.: Encyklopedie českých hradů, Libri 1996

Ivana Mudrová: kam značky nevedou 3, LN 2004

cs.wikipedia.org/wiki/Děvín (hrad, okres Česká Lípa)