Článek
Každý rok se vedou diskuze, zda 11. listopadu přijde Martin, který ten den slaví svátek, na bílém koni. Čili zda napadne sníh, což je v posledních desetiletích stále řidší meteorologický jev. Svátek je také spojován se svatomartinským vínem, mladý vinný mok má být degustován od jedenácti hodin a jedenácti minut.
Ale také začíná populární čas hodů spojených s likvidací pečených husí na mnoho způsobů.
Proč je právě obětí našeho apetitu Husa velká ( Anser anser) a kdo to byl svatý Martin?
Římský voják Martin z Tours se narodil roku 316 nebo 317 v Sabarii, což je s největší pravděpodobností maďarské město Szombathely, tehdy tu byla římská provincie Panonie. Zemřel 8. listopadu 397 v Candes.
Jméno mu dal otec, válečný vysloužilec, po římském bohu války Martovi. Otec si přál, aby Martin měl v armádě zajištěnou budoucnost.
Svatý Martin se dělí o plášť, z kostela sv. Marina ve zdi, Praha
Ačkoliv katolická církev za svaté označovala ty, kteří zemřeli mučednickou smrtí, většinou co nejkrutější, byl Martin kanonizován jako jeden z prvních nemučedníků.
Nekompromisní vůči pohanům
Martina odvedli v 15 letech, vojančina ho nebavila, ale byl poslušný, takže to dotáhl na důstojníka jízdy. V tu dobu už se seznámil s křesťanstvím, které ho začalo přitahovat.
Dalšími jeho známými osudy bylo pokřtění, vysvěcení na nižší církevní hodnost, stále více se cítil být křesťanem a byl mezi spoluvěrci velmi oblíbený.
Stal se exorcistou a začal potírat nekřesťanské obyvatelstvo, většinou je na svou „pravou“ víru obracel násilím, nechával kácet posvátné lesy a rozbíjet pohanské modly. Část života byl poustevníkem, ale stával se mezi křesťany stále oblíbenějším. Když zemřel biskup v Tours, byl zvolen jeho nástupcem. Protože ale byl údajně velmi skromný, museli ho do města nalákat lstí. Tou byla záminka léčby nemocného, předtím již několikrát učinil různé zázraky, jakými bylo zmrtvýchvstání nemocných.
Martin ale lest prohlédl a rozhodl se schovat v husinci. Jenže když vlezl mezi opeřence, ti začali hejhat, Martina z husince vyvedli a jemu nezbylo, než úřad biskupa přijmout.
Husy se za svou zradu, která Martina proslavila, dostaly na pekáče.
Další variantou je, že ptáci rušili Martina při jeho kázání.
Která legenda je pravá je jedno, něčím se ta hromadná křesťanská žranice asi zdůvodnit musela.
Svatomartinská slavnost v Dusseldorfu
Čeho se bál?
Každopádně ten římský udata tak udatný nebyl, když musel vlézt mezi opeřence ze strachu, aby se nestal milovaným biskupem.
Legenda o plášti
Nejznámější martinská legenda se vztahuje k jeho vojenské službě.
Když sloužil v Amiensu, potkal u v roce 335 u jedné z městských bran při návratu k posádce polonahého žebráka, který prosil o almužnu. Martin u sebe neměl ani peníze, ani jídlo, tak vzal svůj vojenský plášť a mečem ho rozpůlil, a tím poskytl žebrajícímu teplý oděv.
Druhého dne se mu zdál sen, že k němu sestoupil Kristus a řekl kolem se vznášejícím andělům: „Tímto pláštěm mě oděl Martin, který je teprve na cestě ke křtu.
Tato ikonická scéna se stala Martinovým atributem a znázornili ji stovky malířů napříč staletími.
Kvůli chudobě ho církevní hodnostáři neměli rádi
Místo biskupského paláce pobýval s několika mnichy před branami města v nuzných chatrčích. To se nelíbilo ostatním církevním hodnostářům zahrnovaných dary, zejména od šlechty a císaře, z nuzáků toho moc nedostali.
Martin se oblékal skromně, jiní preláti do okázalých rouch a množství klenotů.
Šířily se zvěsti o jím vykonaných zázracích, ty ho také chránily před mnohdy rozzuřenými venkovany, kterým násilím vnucoval křest.
Cestoval coby misionář po celé Francii, zakládal farnosti. Po celé zemi je množství církevních staveb nesoucích jeho jméno.
Zemřel při jedné z cest, které ho vyčerpaly a nakonec způsobily i nemoc. To bylo v roce 397 v Candes.
Jeho tělo bylo převezeno do Tours, pohřeb, na který se sešly davy, se konal 11. listopadu.
Svatý Martin a žebrák
Tours se stalo významným poutním místem, nad hrobem posléze vystavěli velký kostel. Ten zničili v 16. století hugenoti, obnovený padl k zemi při řádění mas za Velké francouzské revoluce.
Současná velkolepá bazilika stojí od roku 1900.
Největší relikvií je Martinův plášť, uchovávaný v muzeu v Paříži.
Zimní hodokvasy
V sedmém století byl 11. listopad prohlášen církevním svátkem.
V Království českém se hojně rozšířil, hlavně pak hody s ním spojené.
Zimní období tomu nahrávalo, část dobytka se vybíjela, maso se nekazilo a muselo se šetřit s pící.
Na Martina se také vybíraly desátky, vyplácela se čeleď, byl to den, kdy se mohla měnit služba a přecházet k jiným hospodářům.
Na Martina chodili koledovat chudí žáci. Právě v jejich koledách z 15. století je první zmínka o pojídání hus, posvícenský svatomartinský oběd se základem v husím mase byl nejbohatším v roce.
Martinský kostel v Třebíči
Husí hody na Martina mají kořeny za císaře Karla Velikého v Německu (Martinstag), kdy se odváděly hmotné dávky, zejména bílé vykrmené husy.
Z roku 1552 je doložena koupě moravského dvoru Radotice, majitel se zavázal vrchnosti v Telči na světcův svátek krom peněz platit bílou husou s červenýma očima. (známka dobré tučnosti a zdravého opeřence.)
V některých místech se to odbývalo ceremoniálně, z Dyjákovic vozili na vyzdobeném vozem taženém čtyřmi bělouši opeřence na moravskokrumlovský zámek.
Někde se zase poráželi vepři, podávalo se speciální pečivo, rohlíky a koláče, na některých místech ten večer vzplály svatomartinské ohně. A protože se Martin stal i patronem vinařů, koštovalo se i mladé víno.
cs.wikipedia.org/wiki/Historie_svatomartinských_tradic
