Jak mě mikulášský dárek přivedl po letech ke skvostné Červené Řečici

Už jsem docela obstojně četl a z obrázky naplněné publikace, kde vedli své boje ti dobří proti ošklivákům, jsem se dozvěděl o existenci zámku Červená Řečice.

Když přišel literární čas Vinnetoua a Old Shatterhanda, na knihu, ve které byly připomenuty Křivoklát, Rychmburk (dodnes málo známý), Opočno, Přimda, Vlašský dvůr a další památky, jsem zapomenul.

Existence hradu byla zasunuta kdesi v paměti až do předminulého roku, kdy jsem na knihu narazil v antikvariátu. Ilustrace Vladimíra Rocmana a fotografie současného stavu mi připomenuly, kam chci jet.

Pokud máte rádi historii, nezbývá než přijet

Výlet na Vysočinu rozhodně stál za to a opravovaný a průvodcovaný renesanční zámek je skvělým příkladem, jak může po letech devastace vstát památka v havarijním stavu doslova jako bájný Fénix z popela.

Názorně je historie zachycena v poslední prohlídkové místnosti ve formě videomapingu, kde jsou představeny jednotlivé stavební úpravy. A že jich nebylo málo.

Model názorně ukazuje velikost sídla, z nádvoří si ji těžko uvědomíte. Půdorys je podobný římskému Andělskému hradu, který jeden z majitelů Řečice navštívil. Všemu dominují vysoká hranolová Hodinová věž a okrouhlá hláska.

Zámek stojí u silnice vedoucí od Pelhřimova do nedalekého kláštera v Želivi, takže minout se nedá.

Do objektu se vchází průchodem, k němuž vede kamenný most.

Prvotně se tu nacházela dřevěná knížecí tvrz hlídající východ z divokého pomezního pralesa, který čekal na kolonizaci.

Kdy tvrz vznikla se neví, ale v roce 1144 daroval český kníže Vladislav II. pražskému biskupovi Otovi zalesněnou krajinu při horním toku řeky Želivky, kde leží i Řečice, která se tak stala centrem rozsáhlého panství pražských biskupů a arcibiskupů.

Křížem i mečem

Kolem tvrze vyrostla osada, která knížeti přinášela celkem slušný zisk. Vlastnictví území mezi řekami Trnávkou a Želivkou přešlo posléze jako dar na pražské biskupství, osada pojmenovaná Řečice dostala přídomek Biskupská.

Další změna přišla po bitvě na Moravském poli, kdy se země stala kořistí Braniborů, kteří ji plundrovali. Nevynechali ani církevní majetek, ale tady narazili. Biskup Tobiáš z Bechyně ovládal jak církevní náčiní, tak i meč a s nepřítelem se statečně bil.

Místo tvrze nechal postavit dobře opevněný hrad, zdmi obehnal i kostel, tím se Řečice stala jedním z předních církevních majetků. Hrad obklopoval vodní příkop, který se dochoval, v případě nebezpečí se terén dal zaplavit vodou. V zimě by k němu útočník lehce doklouzal.

Šíření kalicha

Důležitou etapou byla v historii předhusitská a posléze i kališnická doba, obzvláště, když sem byl dosazen Mikuláš Sokol z Lamberka, Žižkův souputník a po jeho smrti přední hejtman. To už byly Čechy vyrabované, nebylo obilí na chleba, žír pro koně. V těch dobách kališníci ohněm a mečem přenášeli víru do okolních zemí, Čapek ze Sán se dostal s oddílem k Baltu.

Mikuláš si to zamířil do Rakous, když se rozkřiklo, kde se chystá rabovat, sešlo se na Řečici na 600 jízdních a čtyři a půl pěších. Pěkná partička, které se nechtělo dělat a bylo jich v Čechách požehnaně. Ale je to dobově pochopitelná, námezdníci jsou stále k dispozici.

V chladném podzimu 1431 se vojsko dalo do pohybu. Podpořily je bojové tlupy předních táborských kališnických hejtmaů. Na boj a lup měli 360 vozů krajních a placních, tedy bojových a zásobovacích.

Cílem bylo zmocnit se bohaté kořisti, zejména kvalitního vína, dovoz znemožňovala obchodní blokáda, kterou na husitské Čechy uvalila katolická církev.

Příhraniční Rakousko vyplenili, vypálili a poté obrátili koně k domovu. Rakušáci se brzy vzpamatovali, rychle sestavili vojsko a na bídné Čehúny si počkali. V líté řeži ztratil Sokol přes polovinu lidí, také všechny vozy s kořistí. Zajali i Sokolova bratra, nájezdník uprchl díky rychlosti svého koně. Po téhle katastrofě se z lapkování stáhl a přešel jako diplomat ke králi Zikmundovi.

Po Mikulášovi se vystřídalo na panství několik majitelů.

Na hradě seděli i Trčkové z Lípy a také páni z „růže“, konkrétně z Ústí a ze Stráže. O tomto rodu se dozvíte mnoho zajímavých informací při prohlídce. Koncem 15. století přestavěl Šebestián z Leskova (po něm se jmenuje sdružení zachraňující památku) na mohutný renesanční hrad.

Po Bílé hoře bylo řečické panství zabaveno, majitel byl příznivcem poražené strany.

Pražští biskupové zde odpočívali po náročné církevní práci, někdy značně neřestně.

Že to není pomluva, svědčí dokument vydaný po Bílé hoře, kdy po mnoha letech statek připadl opět pražskému arcibiskupství, to sem dosazovalo svého purkrabího. Píše se tu: Ženy a děvečky, které se vadily, mezi sebou zlořečily, jedna druhou haněly, klevetaly, trestány napřed košem, potom vzaty do trdlice a nad to jim pokuty uloženy. Všelijaká zbytečná žraní, hodování, hry, tance, noční schůzky, pokřiky i přástky, poněvadž poddaným lidem velmi škodlivé jsou. J. V. K. Em zapovídati ráčí pod propadením 6 kop grošů českých.

Prohlídka jako malý historický kvíz

Historie objektu je přepestrá, nechci vás unavovat, podrobnosti bych nechal na průvodcích. Prohlídka plyne jako voda, nenudí se ani ti mladší.

Připravte se na nazutí klasických hradozámeckých pantoflí, fotit bez stativu a blesku můžete cokoli.

Na Řečici se nachází mobiliář zapůjčený z Červené Lhoty a Náměště nad Oslavou a ze Zvíkova, kam byl předtím rozvezen.

Exponátů je mnoho, všechny zajímavé, průvodci mají při prohlídce připravený malý historický kvíz, kdo ho uhodne, bude mít možnost ukázat dalším návštěvníkům zámecké překvapení.

Arcibiskup Arnošt Harrach a jeho nástupci vlastnili zdejší panství až do roku 1948. Harrachův erb je vytesán na dveřmi do objektu.

Kdyby to šlo jako s pidimuži ve filmu Ať žijí duchové!

Celková rekonstrukce bude ještě náročná. Jak vidno, daří se zámek, který vypadal v druhé polovině minulého století na odpis, se zjevuje v bývalé kráse. Práce je tu více než dost, ale nejhorší bylo vůbec začít, o tom svědčí archivní snímky. . Ale za pomoci obce a mnoha organizací můžeme obdivovat znovuzrození někdejší lotrovské peleše a zřejmě i sídla hříchu.

Na druhém nádvoří najdete malou expozici o černé smrti – moru.

Správa zámku spolu s obcí pořádá řadu kulturních akcí, pokud budete v blízkosti tak Hurá na Červenou Řečici. Zámek se jmenuje podle červených tašek, které byly v té době velkým luxusem.

Ještě hradolog, archivář a badatel A. Sedláček

Prohlídky zámku Červená Řečice

Zámek prošel mezi lety 2011-2023 postupnou rekonstrukcí. Za projektem památkové obnovy renesančního zámku stojí architektonická kancelář Masák & Partner patřící k předním českým společnostem věnujícím se opravám historických budov. Díky nově nainstalovanému ústřednímu vytápění bude možné vstupní křídlo objektu nově užívat celoročně. V něm jsou umístěny výstavní místnosti, slavnostní obřadní sál, galerie, a také nezbytné prostory pro návštěvníky s pokladnou a hygienickým zázemím. Vystavené by tu mohly být archeologické nálezy – našla se keramika, mince i třeba korbel na pivo z patnáctého století. Zámek byl vůbec poprvé ve své historii zpřístupněn veřejnosti na začátku července 2023.

Na prohlídky můžete přijít od úterka do neděle, od 9 do 17 hodin.

Oficiální vyjádření na stránkách zámku.

Perlička nakonec: Pantofle už nejsou anonymní

z chytré AI

Tradičním výrobcem a dodavatelem návštěvnických zámeckých papučí v České republice je rodinná firma Stanislav Janečka – JSpap z Bystřice pod Hostýnem. Tato společnost se dlouhodobě specializuje na ručně šitou domácí obuv z přírodního filcu, která se navléká přímo na běžné boty návštěvníků, aby chránila historické podlahy.

Kudy tudy

Zámek se nachází přímo v centru Červené Řečice a okolo vede silnice II/112 s cyklostezkou 1224 (od náměstí na Popelištnou), přičemž cyklostezku na náměstí kříží cyklostezka 1218 od Milotiček na Želiv. Místem také prochází trojice turistických tras – červená od Želiva na Rovnou, modrá od Křelovic na Bácovice a žlutá směrem na Brtnou. Přes Červenou Řečici vede trasa autobusu č. 406 Pražské integrované dopravy na lince Praha-Roztyly – Pelhřimov, dále zde zastavují autobusy na trase Čechtice – Jihlava a dálkový spoj Most – Louny – Praha – Brno. Autobusová zastávka je od brány zámku vzdálená 100 metrů.

Zdroj wikipedie

ŠMAHEL, František. Husitská revoluce 3. Kronika válečných let. Praha: Karolinum, 1996. ISBN 80-7184-075-0.

Čas hradů v Čechách 2, Horizont, Praha 1995

Míla Paša, Na hradech a pod hrady, SNDK, 1950

cs.wikipedia.org/wiki/Červená_Řečice_(zámek)

cervenarecice.cz

Z perfektního výkladu průvodkyně Market