Článek
Vítkovci-Rožmberkové byli jedním z nejmocnějších rodů, který svým bohatstvím a mocí konkuroval panovníkovi. První zmínka o Vítkovi I. je z roku 1169, a to v listinách Vladislavovi II., který byl českým knížetem a v letech 1158 až 1172 druhým českým králem z rodu Přemyslovců se jménem Vladislav I. Zde je již uváděn jako královský číšník, nebo jak se tehdy říkalo truksas.
Kdo byli Vítkovi předkové? Odkud k nám přišli? Nikdo neví.
Na zámcích v Telči, Českém Krumlově, Jindřichově Hradci, Stráži nad Nežárkou a Landštejně, majetcích pánů z Růže, visí obraz Dělení Růže, kdy Vítek dělí majetek mezi své syny, kteří poté založili vlastní rodové linie.
Dělení Růže, obraz z Telče
Je to erbovní pověst, rod se rozdělil na pány z Rožmberka, Jindřichova Hradce, Landštejna, Stráže a Sezimova Ústí.
Vyobrazení má představovat dělení majetku pod hradem v Krumlově.
Patří do Prčice
Vítek se objevoval v družině českých Přemyslovců na významných místech. Ač se někteří badatelé domnívali, že původ rodu je v Rakousku, kde měli řadu statků, ukázalo se, že patří do Prčice.
Vítek měl čtyři syny, kteří se stali zakladateli významných českých rodů s růží různých barev a různých podkladů, k nim patřil i nemanželský syn Sezema, který měl také velký podíl na rožmberském dominiu.
Vzniklé rody:
pánové z Hradce vymřeli 1604
z Krumlova, vymřeli 1302
z Rožmberka, vymřeli 1611
z Landštejna a Třeboně, vymřeli větví Svitáčků (či Svitáků) z Landštejna, a to 1612
ze Stráže a Ústí, ze Stráže vymřeli1476, Sezimové 1621
Telč
Pragmatický šlechtic
Vítek zřejmě byl velmi dobrým diplomatem, byl sečtělý a uměl jednat s lidmi, hlavně u dvora, kde byla vždy projevená úcta a loajalita velmi ceněná.
Když v roce 1174 jelo poselstvo k císaři Bedřichu Barbarossovi, seděl v sedle Witego de Purschitz, jak se v té době Vítek psal. Oficiálně držel jeden z nejvyšších titulů u dvora - vrchní stolník neboli truksas, což byl dvořan určený původně k osobní obsluze knížete; později čestná hodnost dvorského ceremoniáře. Císaři vezl osobní poselství panovníka, ale pergamen byl také podpořen značnou sumou peněz, se kterými za Barbarossou jel.
A protože byl vždy úspěšný, jeho služeb využíval král Vladislav a později i slabošský a bojácný Bedřich, sloužil i Konrádu Otovi II., byl na dvoře Václava II. i Vladislava Jindřicha. Jeho chlebodárci se měnili, Vítek nahromadil obrovské jmění, hlavně v jižních Čechách, na Moravě a v severních Rakousích. Bedřich mu připsal majetky i ve středních Čechách.
Původní znak pánů z Růže
Se šípkovou růží v erbu
Pětilistá růže, patrně šípková, se poprvé objevuje na jeho erbu. Je to první dochovaný rodový šlechtický znak u nás.
Jeho vznik se připisuje bitvě, která se udála u Loděnice nedaleko Prahy roku 1109, kdy se střetla vojska knížete Vladislava s míšeňskými Srby. Tehdy prý byla knížetem vyřčena slova: „Od toho boje Róže vhóru pojide, leň mně mluviti, kak ten rod vznide.“
Mělo by se to vztahovat ke statečnému bojovníkovi, který nosil toto znamení a pocházel nebo sídlil v Prčici. To jsou ale dohady.
Tak je to podle Dalimilovy kroniky.
Vítek se dožil 76 let, což bylo v té době velmi úctyhodné. V kmetském věku jel ještě navštívit Jeruzalém, byl velmi zbožný.
Dominium Růže
Jeho potomci byli velmi dobrými hospodáři, i když mezi nimi panovala řevnivost, když šlo o majetek, na příbuzenské vztahy se moc nehrálo.
Všechny větve, které vešly do historie jako Vítkovci – Rožmberkové, používaly barevné varianty pětilisté růže. Tak se jednotlivé rody rozeznávaly.
Rožmberkové měli růži červenou na stříbrném poli, Landštejnové obráceně, Hradečtí měli zlatou růži na modrém poli, Strážští a Újezdští modrou na zlatém. Krumlovští nosili v erbu zelenou růži.
Rožmberkové zaujímali v království výsadní postavení. Jejich jihočeské dominium bylo na rovni panovníkovi, příslušníci rodu byli v nejpřednějších funkcích, v zahraničí je přijímali s poctami příslušejícími císaři či královi. Bazírovali na oslovení pán, pane…
Nejvýznamnější byl Vilém z Rožmberka, který aspiroval na polský trůn, ale ač 4krát ženat, zemřel bez potomků. Po něm nastoupil Petr Vok, hezky zparodovaný ve filmech Svatby pana Voka a Pan Vok odchází. Petra Voka přijala na svém dvoře anglická královna Alžběta I.
Vilém utratil značné jmění za alchymisty, rožmberské peníze zachránily Čechy před dalším drancováním země Pasovskými, které na svou ochranu pozval Rudolf II.
Keramický model Českého Krumlova v Regionálním muzeu
Po Vilémovi zbyly obří dluhy, rád se utápěl v přepychu, Petr Vok musel císaři prodat Krumlov a odstěhovat se se svým dvorem do Třeboně, kde v roce 1611 umřel.
Jedním z nejvlivnějších rožmberských šlechticů byl Oldřich II. z Rožmberka (1403 až 1462), zprvu sympatizant s husitským hnutím, když mu ale kališníci vypálili některé statky, stal se v čele katolických pánů jejich úhlavním nepřítelem.
Jindřichův Hradec
Jeho současníci ho kvůli politickému vlivu nazývali „sloupem království tohoto a údem nejmocnějším“.
Vstupní portál třeboňského zámku
O čelní postavení mezi šlechtou se postaral nejen úplatky a četnými prebendami pro „potřebné“, ale hlavně vymyšlením pověsti o spříznění s italským rodem Ursini (medvěd), kdy tvrdil, že oba rody mají společný původ. Dokázal, aby to bylo zapsáno do zemských desek.
Třeboň
Rodový majetek přešel podle smlouvy z roku 1484 na Švamberky, poté na Eggenberky a Schwarzenberky.
Nakonec vše připadlo československému státu. Tehdy Růže zvadla.
Zdroje
Petr Kroužil: Vítkovci a České království, Epika, 2019
Pavel Juřík: Rožmberkové – První po českém králi, Universum, 2020
Václav Břežan: Životy posledních Rožmberků, Svoboda, 1985
