Článek
O jedné z nejhezčích hradních zřícenin u nás, siluetně připomínající Bezděz, o Házmburku, se tvrdí, že je králem hradů Českého středohoří. Znalci ovšem hned namítnou, že kopec patří do Dolnooharské tabule, ta krásná silueta Českého středohoří je až za ním. Budiž, hlavně že ho tu ještě pod jménem Klapý ve 13. století založili. Kdo to byl, se neví. Prý to byli Lichtenburkové, ale není to jisté. Tehdy bylo dokončeno jen jádro hradu, o jeho rozšíření a přejmenování se zasloužili po roce 1335 páni z Valdeka.
pohled od parkoviště obce Klapý
Kopce plné panských sídel
Co se Středohoří týče, mnohé kužely bývalých sopek jsou osazeny troskami hradů, které jim dodávají náznak romantiky. Ve středověku ale byly pevnými oporami svých majitelů. O větrné Milešovce se říká, že je královnou Středohoří. Asi ta všudypřítomná meluzína zabránila, že vrchol větrné hory neopanovala také nějaká pevnost.
Srdcovka básníkova
Hrad, jehož věže jsou viditelné už zdáli, si velmi oblíbil tehdejší krátkodobý obyvatel Litoměřic Karel Hynek Mácha. Dalo by se napsat, že to byla jeho srdcovka. V dopise příteli Eduardu Hindlovi o hradu roku 1836 napsal:
„Byt můj v Litoměřicích jest jeden z nejpěknějších, které znám… Z jednoho okna vidím k východu proti řece, k Mělníku, na kolik mil, přes pevnost atd. Ze 3 oken hledím od pevnosti kolem přes Boušovice, Doxany, Budín, Libochovice, Třebenice, Košťál, Mlíkojedy ať k Radobylu, a Hanžburek, náš svatý Hanžburek mi kouká všemi okny až do postele, nechť ji postavím, kde chci, a ten černý Košťál na obzoru plamenného nebe při západu slunce, a ty modré hory – a ta rovina – ty skupiny stromů po ní – a ty vinice kolem, v nich ty bílé domky – a to Labe pode mnou – a Hanžburek. Eduarde, to musíte vidět, to se nedá popsat.“ (Karel Hynek Mácha, Korespondence)
Zajímavé jsou tehdejší názvy obcí, které Mácha vyjmenoval .
Černá věž a pohled do kraje.
Hrdinské příběhy ze Starých pověstí
Vraťme se do doby, kdy tu bylo téměř pusté území. Podle Dalimilovy kroniky se tu usadil Léva z rodu Vlastislaviců, který chtěl dobýt Lucko, čili dnešní Žatecko. O lucké válce se rozepsal ve Starých pověstech českých Alois Jirásek, vše se točilo kolem bájného knížete kmene Čechů Neklana, který byl známý jako muž holubičí povahy. Tomu se válčit nikdy nechtělo. Bitvu na Turském poli mu vyhrál Tyr, který se převlékl do Neklanovy zbroje. Poté Češi, Přemyslovci, ovládli lucké území. Zkrátka řezali jsme se stále, záminka se našla vždy. Jenže Neklan je jedním z mytických sedmi knížat, takže byl či spíše nebyl?
Nuda vede vzhůru
Výchozím bodem pro táhlé a trochu nudné stoupání je Klapý, obec na úpatí.
Na hrad vedou čtyři cesty a ještě jedna „soukromá“, po které může vyjíždět je správa hradu. Ale kdo se chce pořádně rozhlédnout z kopce po kraji, ten zatne zuby a neremcá. Rozhled je pak úžasný.
Chvíli máte dojem, že cesta místo stoupání klesá, ale to jen na okamžik, pak se vrchol zdá být v nekonečnu. Samozřejmě ne pro zdatné a trénované turisty.
Na jižním okraji kopce stávalo městečko Podhradí, z něho zbyla jen zeď s věžemi. Osada, která zajišťovala chod pevnosti, zanikla po opuštění hradu.
Pod Bílou věží.
Přístupová cesta vedla od první hradní brány, pár kamenů z ní uvidíte při závěrečném stoupáku. Tady se stezka stáčí ostře vlevo, po chvíli stanete před bránou, kterou se nyní vchází do zříceniny.
Za průjezdem se tyčí mohutná Černá věž, v domku vedle je pokladna a prodejna občerstvení a suvenýrů. Protože tu prodávají nápoje, je možné obaly vhodit do košů, ale vzhledem k jejich omezené kapacitě je lepší snést je dolů k parkovišti a zlikvidovat v nějakém příhodném kontejneru.
Mezi věžemi stály zřejmě hospodářské budovy.
Vstup do hradu.
O jméno se zasloužili páni z Valdeka
Původně se hrad, patřící králi, jmenoval Klapý, snad podle příkrých svahů, ve staročeštině se jim říkalo klapy. S čímž zase nesouzní podhradní ves, kde se uvádí, že má jméno odvozené od klepati ve významu nahánět zvěř klepáním.
Na tom ale zas tak nezáleží, učení ať se přou, hrad dostal později pojmenování Házmburk a přičinili se o to páni z Valdeka.
V době vzniku tu stálo jen hradní jádro, zřejmě podobné, jako jsou ruiny na okolních kopcích, například nedalekém Košťálovu nebo Ostrém.
Jisté je, že hrad koupil i se vsí Libochovice roku 1335 Zbyněk Zajíc z Valdeka od krále Jana Lucemburského.
Bílá věž.
Se zajícem v erbu
Šlechtic nechal stavbu rozšířit na celý kopec a podle tehdejší módy pojmenoval pevnost německy – Hasenburg (zajíc je německy der Hase). Přidal si do erbu zajíce ve skoku k původní kančí hlavě, znaku Buziců.
Zajícové z Valdeka byli v té době jedním z nejpřednějších rodů v království, stáli pevně v kališnických válkách na katolické straně. Hrad byl nedobytný, v husitských dobách tu ukryli kostelní poklady z Pražského hradu.
Málo pohodlný Zaječí hrad obývali do počátku 16. století, kdy přesídlili na zámek v nedaleké Budyni nad Ohří.
Vilém Zajíc v 15. století proměnil rodový hrad v sídlo loupeživé bandy, která terorizovala široké okolí. Jeho příbuzný Zbyněk se stal pražským arcibiskupem a ostře odsuzoval Jana Husa. V roce 1410 dal pálit knihy s reformními texty. Byl to takový předchůdce jezuity Koniáše. Zajícovský erb tehdy povýšil na znamení pražských arcibiskupů.
Pohled z hradu.
O Zbyňkovi vznikl posměšný popěvek – Zbyněk Zajíc Abeceda, spálil knihy nic nevěda, co je v nich napsáno.
Zajícové prodali v roce 1558 neobývaný Házmburk Lobkovicům. Koncem 16. století se uvádí jako pustý. Ještě že ho nezbořili, Středohoří by přišlo o jeho krásnou siluetu.
Moc toho nezbylo
Při prohlídce hradu zjistíte, že toho z Házmburku moc nezbylo, procházíte kolem několika zachovaných stěn, zdivo tvoří mohutné vyvřelinové sloupy. dolní část se rozkládá kolem válcové 25metrové Černé věže, postavené z tmavého čediče, ta byla důležitým prvkem obrany, vstupovalo se do ní visutou pavlačí. Hradu vévodí na vrcholu kopce zbudovaná Bílá věž, je výhledová, postavili ji částečně ze světlého pískovce. Několik zdí paláce se nachází na jejím úpatí.
V prostoru mezi věžemi stávaly hospodářské budovy, zdrojem vody byly dvě cisterny, kam se jímala dešťovka, možná ji doplňovali nošením od nějakého pramene. Jedna nádrž byla před Bílou věží, druhá u Černé.
Na západní části předhradí měli obyvatelé velký sklep se zásobami.
Když se majitelům zdálo, že by mohli bydlet lépe, začínala renesance, odstěhovali se do nedaleké Budyně nad Ohří, kde si nechali postavit vodní hrad, který byste měli určitě navštívit. Je pokračováním Zajícovské historie.
Mezi hradními zdmi.
Alchymie přivedla Zajíce na mizinu
Za Jana Zbyňka Zajíce (1570-1610) bývala na Budyni alchymistická laboratoř, pracovali tu přední italští alchymisté. Šlechtic a velký učenec přišel skrze bádání o veškerý majetek.
Dlouho na vodním hradě pobýval známý heraldik Bartoloměj Paprocký z Hlohol a alchymista Pavel mladší Rodovský z Hustířan, který tu patrně i zemřel. Zbyněk vydal na alchymii víc peněz než císař Rudolf II., své syny zanechal v chudobě.
Mezi zdmi Házmburku.
Bydlení bylo velmi nepohodlné
Ruiny hradů nám v současnosti připadají jako velmi romantické, život tu byl velmi tvrdý. Silné zdi a tmavé místnosti s malými okny, která nebyla zasklená, mizerné vytápění nejprve krby, poté s dýmníky, které prostor moc nevytopily, teplo bylo jen v dosahu ohniště.
Později se do prostoru vestavovaly dřevěné místnosti, stopy po trámoví jsou patrné ve zdech řady hradů. Dřevěné prostory se ještě vystýlaly zvířecími kůžemi, takže skýtaly jakés takés pohodlí. (Podobné jsou třeba na Kašperku).
Právě rozsáhlost ruin, zákoutí, sklepení stále více táhnou návštěvníky k torzální architektuře, čili zájmu o zříceniny.
Výstavka v Černé věži.
Středověk nebyl dobou mytí, asi tu byl značný puch, to umocňovala hospodářská zvířata, většinou umístěná na nádvoří v primitivních stájích či chlévech. Kde je dobytek, tam je hnůj. Takže i mouchy.
Hradní kopec je přírodní památkou se suťovými poli pokrytou lesostepní vegetací.
Pravděpodobná podoba Házmburka.
Velké sesuvy půdy
Důsledkem přívalových dešťů postihly obec Klapý postihly v minulosti tři velké katastrofy v podobě sesuvů půdy,
Roku 1882 se utrhla skála ve svahu a sjela nad obec. Další sesuvy přišly v letech 1898 a 1900. Zničeny byly 80 domů.
Dílo Karla Hynka Máchy, Korespondence, Borový, 1929
Čas českých hradů, Horizont 1996
Špalíček výletů - Hrady a zámky, Soukup a David,
