Článek
Zarostlý v lese
Ostroh, na němž se nalézají ruiny kdysi mohutného hradu nad Sázavou, je zarostlý křovinami. Zbytky zdiva jsou patrné z lávky přes řeku nebo z levého břehu.
Pokud o hradu nevíte, cestu k němu minete. Už je to drahně let, když jsme tu o víkendech stoupali s kamarády k romantické zřícenině. Většinou tu již někdo byl, parta, která se scházela na čundru. To se ještě chodilo s usárnou, teletem, celtou, a hlavně s kytarami a dobrou náladou. Tlachat se dalo třeba do rána, jasně že se při tom pilo a dlabalo. Já si nosil konzervovaný lanšmíd la lahváče. Ty časy, krásné, jsou již dávno pryč, ale je na co vzpomínat.
Do hradu se vstupovalo po můstku, který vedl přes hluboký příkop.
Původně se hrad na ostrohu nad řekou Sázavou při soutoku s Kamenickým potokem jmenoval pouze Kostelec nad Sázavou. Zbořeným ho nazvali až po jeho druhém, definitivním rozkotání.
Od řeky z přemosťující lávky je částečně vidět jeho bývalá mohutnost. Celkový rozsah opevnění si uvědomíte při docela strmém stoupání k ruinám. Trochu si přitom zafuníte.
Uvnitř ruiny
Zástavní hrad
Historie sídla je dramatická, založili ho zřejmě jako královský na počátku 14. století. První zmínka o stavbě je z roku 1341. Tehdy ho obdržel do zástavy od krále Jana Lucemburského Oldřich z Valdeka. V zástavě zůstal i dále, kdy se tu vystřídala řada majitelů.
Na Zbořeňáku
Nejlépe zachovaná zůstala kulatá hláska a hradní palác, i část hradby s otvorem nad Sázavou. Není to okno, jak se mnozí domnívají, tudy vedl vchod do další části objektu. Byly tu i otvory pro trámy můstku.
Hrad měnil majitele, roku 1357 byl připsán magdeburskému purkrabímu Janu z Hardeka. Na přelomu 14. a 15. století přišli další majitelé, někteří se dokonce o svá zástavní práva soudili.
To nebylo okno, ale vchod na nádvoří
Nejprve sťali Sádla, o hlavu zkrátili i radikála Želivského
Jedním z nejznamenitějších držitelů Kostelce byl od roku 1411 nejvyšší lovčí Václava IV. Jan Sádlo ze Smilkova. Na čáslavském sněmu v roce 1421 ho volili do dvacetičlenné prozatímní vlády. Ta měla spravovat veřejné záležitosti do 28. září toho roku, pokud do té doby nebude zvolen nový král.
Projednávalo se zejména přijetí Čtyř pražských artikulů, ty byly přijaty jako zemský zákon, a volba Zikmunda Lucemburského za českého krále. Ta byla zásadně odmítnuta, třebaže Lucemburk poslal list, ve kterém projevil vůli jednat o artikulech a chtěl vády smírně urovnat. Zástupci husitů ho ale označili za „zjevného tupitele pravd svatých“ a nehodného trůnu. Za církev vystupoval na sněmu Jan Želivský.
Sádlo byl velký kritik a kverulant. Protestoval proti Husově upálení. Kritizoval Želivského radikalismus, také to, že se nehodí, aby se kněz zabýval světskými záležitosti. Na to ale Želivský naprosto nedbal. Kněz si v Praze počínal jako diktátor a své odpůrce nemilosrdně z trestal. Bídně skončil i Jan Sádlo.
Pohled na Sázavu
„Vstoupil skoro o nešporní hodině na radnici, aby se ospravedlnil, byl od konšelů zajat a téhož dne o druhé hodině noční sťat, aniž se mu dostalo svátostné posily věřících, ač se jí horlivě domáhal. A jeho tělo bylo na zítří bez jakéhokoli obřadu u svatého Mikuláše pochováno,“ píše se v Husitské kronice Ondřeje z Řezna.
Nakonec měli Pražané Želivského plné zuby a nechali ho také stít.
Na jeho počest máme nazvanou stanici metra s krásnou mozaikou. V Praze stávala jeho socha, v tichosti ji převezli do Želivi, odkud asi uzurpátor pocházel.
Ruina zbořeného Kostelce
Žižkův vnuk coby zemský škůdce
Janův syn, také Jan Sádlo, Kostelec roku 1443 prodal a hrad koupil Kuneš z Dubé, zvaný Rozkoš, údajně vnuk Jana Žižky z Trocnova. Ten už kalich nevyznával, byl zarytým katolíkem. Víru svého děda měl takříkajíc na háku.
Hlavně ale po okolí „ohněm, braním a loupežími“ škodil. Proto byl jeho hrad dvakrát obléhán - v roce 1449 ještě odolal, ale o rok později ho dobylo vojsko, jemuž velel Zdeněk Konopišťský ze Šternberka. Šternberk pobořený hrad obnovil, opevnil a z panského sídla se stala vojenská pevnost, která měla pojmout co nejvíce ozbrojenců.
Volba Jiřího z Poděbrad českým králem
Zrada se neodpouští
Zdeněk Konopišťský ze Šternberka se zasadil, aby v roce 1458 byl českým králem zvolen Jiří z Poděbrad (jeho příbuzný) - sám mu jako první vzdal hold.
Po čase se ale Zdeněk obrátil v čele Jednoty zelenohorské, kterou založil na hradě Zelená hora, proti králi. Jako jeden z nejvyšších šlechticů nesnesl, že král podporuje nižší šlechtu a města. Jiří to bral jako osobní zradu, dříve často pobýval na Šternberku. Král oblehl šest jeho hradů, Konopiště, Český Šternberk a mimo jiné i Kostelec.
Jezdecká socha Jiříka z Poděbrad na poděbradském náměstí
V roce 1467 byl hrad dobyt a velmi poničen. Od té doby je ruinou. Kostelec se stal Zbořeným Kostelcem, byvší hrad postupně pohltil les, co nezničily vlivy povětrné, to bylo od lidí rozkotáno.
Přešel k Matyášovi
Konopišťský musel uprchnout k bývalému zeti Jiříka z Poděbrad a Kunštátu uherskému králi Matyáši Korvínovi. V té době již byl Jiřík v papežské klatbě. Matyáš začal jako vykonavatel papežské klatby s Jiřím bojovat, tím začaly česko-uherské války.
Pohled na Sázavu
Šternberkovi to politicky myslelo, nejprve prosadil na trůn Poděbrada, poté přesvědčil katolickou šlechtu, aby zvolila v Olomouci 3. května 1469 českým vzdorokrálem právě Matyáše. Od toho obdržel titul nejvyšší hejtman Českého království, třebaže ovládal pouze Moravu.
Zemřel 4. prosince 1476 ve Vídni, pohřbili ho v českobudějovickém dominikánském klášteře.
Romantická zřícenina
Na ruině najdete zbytky palácových zdí, bašty a okrouhlé strážní věže.
Parkoviště najdete u silnice do Týnce nad Sázavou, nahoru vás povede zelená turistická značka. Cesta je dlouhá asi 300 metrů, převýšení asi 40 metrů.
Hrady bez ohrady, David a Soukup, 2021
Čas hradů v Čechách, 2, Horizont
cs.wikipedia.org/wiki/Jiří z Poděbrad
Vlastní
