Článek
Hlavně se jedná o vojáky RA. To tu pak máme se všemi podrobnostmi.
Málokdo asi ví, že v Asii docházelo k hromadnému, vládami znepřátelených zemí podporovanému násilí, které by se oprávněně dalo označit v poslední době tak oblíbeným a frekventovaným výrazem MEGA.
První obří znásilňovací a vražedný masakr se odehrál v čínském Nankingu mezi prosincem 1937 a březnem 1938. (viz Iris Chang Nankingský masakr - Nejkrvavější prolog druhé světové války, vydalo Naše vojsko v roce 2010)

Brutální svědectví o chování „japonské panské rasy“
Japonci se stejně jako Němci považovali za panskou rasu a byli v tom podporování svými politiky a zaštítěni nedotknutelnou císařskou rodinou, kde panovník, kterého nikdy nespatřili, byl uctíván jako bůh. Tažení na Nanking proběhlo během Druhé čínsko-japonské války, kdy byla špatně vycvičená a vyzbrojená Národní revoluční armáda nucena před běsnícími japonskými hordami ustupovat.
Japonci po dobytí Šanghaje rychle postupovali do vnitrozemí, přičemž jejich vojska ničila vesnice a vyhlazovala jejich obyvatelstvo. Armádu vedl princ Yasuhiko Asaka, který vydal rozkaz zabít vše živé s tím, že Číňané jsou méně než zvěř.
Soutěž ve stínání hlav
V Nankingu při krvavém běsnění, z něhož Japonci pořizovali dokumenty, kterými se chlubili mezi sebou a které vycházely v oficiálních japonských novinách, začaly zabíjecí soutěže. Článek o soutěži o zabití 100 lidí mečem měl v deníku Tokyo Nichi Nichi Shimbun titulek: „Neuvěřitelný rekord' (v soutěži o 100 lidí) – Mukai 106–105 Noda – Oba poručíci jdou do prodloužení, kdo rychleji setne hlavy stovce zajatců.
I to prezentoval oficiální tisk, Japonci doma byli nadšení, vyvolalo to euforii nacionalismu. Byla to ale jen špička ledovce. Stovka nestačila, popravovali dál.
Oba důstojníci prý překonali svůj cíl během boje a znemožnili určit, kdo skutečně vyhrál soutěž. Proto podle novinářů Asami Kazuo a Suzuki Jiro, kteří o tom psali v Tokyo Nichi Nichi Shimbun z 13. prosince 1937, se rozhodli zahájit další soutěž o zabití 150 lidí.

Soutěž Kdo usekne dříve sto hlav, opravdu příslušníci tohoto vládou podporovaného zvěrstva patří do civilizovaného světa?
Záchrana od západních obchodníků
„Rasově nadřazení“ vraždili jako smyslu zbavení všechny Číňany. V té době pobývalo ve městě mnoho západních zpravodajců, obchodníků a zaměstnanců různých agentur, kteří o běsnění Japonců vydávali svědectví, s nimiž mohl po válce pracovat soudní tribunál. Tito lidé vytvořili Mezinárodní výbor Západních občanů, mezi nimi byl i Němec nacista John Rabe, na jehož slova běsnící Japonci dali. Podařilo se vytvořit Safety Zone, území, které pronásledovaným poskytovalo azyl. Tím se zachránilo minimálně 200 tisíc Číňanů.
Nankingský masakr však rozhodně nebyl ojedinělým případem a zapadal do vzoru japonských zvěrstev podél dolního toku řeky Jang-c'-ťiang, kdy japonské síly běžně páchaly masakry od bitvy o Šanghaj. Navíc japonská zvěrstva v oblasti Nankingu neskončila v lednu 1938, ale přetrvávala v regionu až do konce března 1938. Japonci postupovali jako Němci, chtěli získat půdu pro přelidněné Japonsko a zároveň suroviny, kterých se ostrovní říši nedostávalo.
Zabíjeli pro zábavu
Japonští velitelé dali svým podřízeným volnou ruku v masakrování, znásilňování a drancování, ještě je k tomu vybízeli, nebo rovnou šli příkladem. Letci, kteří neměli žádnou práci ve vzdušných soubojích, protože čínská armáda byla nedostatečně vyzbrojená, špatně organizovaná a demoralizovaná, si vybírali pro své divoké eskapády vesnice nebo kolony uprchlíků. Lidi stříleli pro zábavu.
Nechci tu popisovat opakující se scény násilí, jsou zaznamenány například ve zmíněné knize Nankingský masakr.
Dno lidskosti
Dovolím si z wikipedie citovat krátkou pasáž. „Dvacátého třetího listopadu 1937 byla osada Nanqiantou poblíž Wuxi zapálena, přičemž mnoho jejích obyvatel bylo zavřeno v hořících domech. Dvě ženy, jedna sedmnáctiletá dívka a druhá těhotná, byly opakovaně znásilňovány, až nemohly chodit. Poté vojáci vrazili koštětem do vaginy dospívající dívky a bodli ji bajonetem, poté „rozřízli břicho těhotné ženy a vyrvali plod“. Dvouletý plačící chlapec byl vytržen z matčina náruče a hozen do plamenů, zatímco hystericky vzlykající matka byla bodnuta bajonetem a hozena do potoka. Zbývajících třicet vesničanů bylo probodáno, byla jim rozříznuta břicha, až se střeva vyvalila ven a také hozeno do potoka.
Japonské bajonety byly používány permanentně, většina obětí znásilnění jimi byla „doražena.“
Opět se vracím k wikipedii . „Nevím, kde skončit. Nikdy jsem neslyšel ani nečetl takovou brutalitu. Znásilnění! Znásilnění! Znásilnění! Odhadujeme nejméně 1000 případů za noc a mnoho za den. V případě odporu nebo čehokoli, co vypadá jako nesouhlas, je třeba bodnutí bajonetem nebo kulka… Lidé jsou hysteričtí… Ženy jsou odnášeny každé ráno, odpoledne a večer. Celá japonská armáda se zdá být volná a může chodit, jak chce, a dělat, co chce.
Patnáctiletá dívka byla zavřena nahá v kasárnách, kde bylo ubytováno dvě stě až tři sta japonských vojáků, a denně několikrát znásilněna. Americký zpravodaj Edgar Snow napsal, jak „matky často musely sledovat, jak jim stínají hlavy, a pak se podrobit znásilnění.“ Šéf YMCA Fitch uvedl, že žena "měla své pětiměsíční dítě úmyslně udušené vojákem, aby neplakalo, zatímco ji znásilňoval.
„Vzali jsme všechny muže za domy a zabili je bajonety a noži. Pak jsme ženy a děti zavřeli v jednom domě a v noci je znásilňovali… Pak, než jsme ráno odcházeli, jsme zabili všechny ženy a děti a navíc jsme zapálili domy, aby i kdyby se někdo vrátil, neměl kde bydlet.“

Oběti japonského řádění v Nankingu, fotodokumentace má desítky tisíc položek, Japonci s rádi fotili a své ulovky posílali domů
Popírání událostí
Masakr je v zemi vycházejícího slunce tabuizované téma, mnoho historiků a vysoce postavených osob ho popírá nebo zlehčuje. Japonská společnost se řídí těmito pravidly a Japonci vidí ve svých vojácích hrdiny.
Po zkušenostech z druhé světové války, zvláště dobývání Iwo Jimy, Američané tušili, jaké ztráty by mohli utrpět při vylodění na japonských ostrovech.

Japonci zaživa pohřbívají čínské civilisty
Přišla Hirošima a Nagasaki, poté, za příslib beztrestnosti pro císařskou rodinu, Japonci kapitulovali.
Když válka skončila, všichni byli nevinní, o soutěži ve stínání hlav se dokonce mluvilo jako o smyšleném příběhu, který měl „podpořit“ morálku japonských vojáků. Jenže ti dva vrazi se před soudem přiznali, takže jejich obhajoba byla smetená.
Mnohé informace včetně zahraničních dokumentů je možné najít na wikipedii Masakr v Nankingu a přiložených dokumentech.
Pád Indie přinesl strašlivé události

Zabitá žena s dítětem, řádění v Burmě
Další obří znásilňovací vlna se odehrála za chaotického konfliktu při rozdělení Britské Indie v roce 1947 na Indii a Pákistán. Přesné číslo obětí znásilnění za v průběhu indicko-pákistánských konfliktů neexistuje, odhady historiků a lidskoprávních organizací se však pohybují ve statisícíchv závislosti na konkrétní etapě dlouhodobého sporu.
Celkový odhadovaný počet obětí sexuálního násilí napříč těmito konflikty dosahuje 275 000 až 500 000 žen a dívek.
Sexuální násilí bylo v těchto konfliktech opakovaně využíváno jako válečná zbraň. Níže jsou uvedeny údaje pro nejkrvavější období: 75 000 až 100 000 žen: Podle odhadů historiků a dokumentace bylo tolik žen uneseno, znásilněno nebo donuceno ke konverzi a sňatku na obou stranách nové hranice. Repatriace: Následné mezivládní dohody vedly do poloviny 50. let k nalezení a návratu zhruba 30 000 těchto žen. Během násilného rozpadu britské správy a následného propuknutí první války o Kašmír docházelo k oboustranným etnickým a náboženským čistkám.
Násilí se dopouštěly jak hinduistické a sikhské davy na muslimských ženách, tak muslimské milice na hinduistkách a příslušnících Sikhů.
Indie je s Pákistánem v permanentním válečném stavu, dokladem toho jsou konflikty z roku 1971. Během devítiměsíčního konfliktu ve Východním Pákistánu (dnešním Bangladéši), do kterého vojensky vstoupila Indie, došlo k systematickému násilí ze strany pákistánské armády a spřízněné lokální milice (Razakars) tehdy vedly systematickou kampaň masového znásilňování, která je historiky označována za válečný zločin a součást genocidy.
Násilí okusilo 200 000 až 400 000 žen a dívek: Tento rozsah uvádějí historické odhady i oficiální bangladéšská místa.
Násilí v Kašmíru
Od roku 1988 se vleče dlouhodobý konflikt s Kašmírem, který občas zaznamenávají i naše media. Při vleklém povstání a indických protipovstaleckých operací v indické části Kašmíru dochází k dalším případů znásilňování. Lidskoprávní organizace (např. Human Rights Watch či Amnesty International) dlouhodobě dokumentují stovky až tisíce případů sexuálního násilí. Zneužívání žen je z hlášeno jak ze strany indických bezpečnostních složek (jako nástroj zastrašování), tak ze strany Pákistánem podporovaných militantních skupin.
Další oblastí, kde dochází ke hromadnému znásilňování žen i mužů je Afrika.
V oblastech zasažených ozbrojenými konflikty využívají armády, povstalecké skupiny a milice hromadné znásilňování jako systematický nástroj teroru. Cílem je zastrašit a demoralizovat civilní obyvatelstvo, rozvrátit místní komunity a vyhnat obyvatele z jejich domovů. [1, 2]
Demokratická republika Kongo (DRK). Východní část země je dlouhodobě označována za jedno z nejhorších míst na světě z hlediska sexuálního násilí v konfliktech, kde ozbrojené skupiny útočí na ženy, děti i muže. V Súdánu a Jižním Súdánu dochází během občanských válek i současných bojů k rozsáhlým útokům na civilistky, často s etnickým podtextem.
Pozadu nezústává ani Etiopie. Při konfliktu v regionu Tigraj dokumentovaly lidskoprávní organizace i média masové sexuální násilí páchané bojujícími stranami na civilním obyvatelstvu jako součást válečné taktiky.
Humanitární organizace, jako jsou Lékaři bez hranic opakovaně zaznamenávají ve Středoafrické republice případy únosů a hromadného znásilňování žen ozbrojenými skupinami při běžných činnostech mimo vesnice. některých zemích, které nejsou ve válečném stavu, je hromadné znásilňování spojeno s extrémní mírou obecné kriminality, chudobou, gangy a slabým vymáháním práva. To jsou státy, kde probíhají neustále etnické války, ale například Jihoafrická republika jedny z nejvyšších statistik sexuálního násilí na světě mimo válečné zóny.
Zdroje
Violence against women during the Partition of India - Wikipedia
Estimates: 75,000 to 100,000 women kidnapped and raped during Partition; 21,000 Muslim women to repatriate. 30,000 total women rep…
Cambridge University Press & Assessment
Archives of Sexual Violence: Some Testimonies from the Partition of India | Law and History Review | Cambridge Core
Partition of India involving 15–18 million displaced and 2.3–3 million deaths; Massacres, forced migrations, and widespread sexual…
Foreign Policy Association
The History Of Rape In Pakistan
# The History of Rape in Pakistan As is still the case in most areas of what now India, Pakistan and Bangladesh, women were treate…
plus.rozhlas.cz/adam-cerny-humanitarni-katastrofa-v-africkem-rohu





