Název skalního hradu Dršťka neznamená nic pejorativního, jde o křoví. Zbylo z něj jen málo

Na okraji nízkého horského pásma se nachází několik zámků, z hradů je to velká ruina Valdeka, kdysi mocného sídla Zajíců z Valdeka, který se po letech přírodní destrukce a nezájmu úřadů pozvolna vrací do „existence.“

Po Třemšíně nezůstalo nic, jen z místa, kde stál, je vyhlídka.

Gotický hrad stojící na kopci nad městem Rožmitál pod Třemšínem vypálili roku 1426 husité a tím zanikl. Bohužel ve velmi špatném stavu je i rožmitálský zámek, odkud pocházela manželka krále Jiřího z Poděbrad Johana.

Takže zbývá Dršťka. Nepatrné zbytky skalního hradu zvaného též Ronšperk nebo Lozmberk leží na okraji u obce Skořice jihovýchodně od Rokycan. Jméno prý dostal ze staročeského dřieždie čili křoví. Nic hanebného tedy na názvu není. Výlet na buližníkové skály, kde stál, je velmi romantický. Ovšem ne v zimní počasí, to nic neuvidíte a je to o úraz. Nejhezčí to je koncem léta, když rostou houby, a tady jich bývá požehnaně.

Přístup ke skalisku, na kterém Dršťka stála, je z vyasfaltovaného parkoviště s možností dobití elektrokol u brány bývalé vojenské posádky. Na barácích jsou stále patrné nápisy z dob nereálného socialismu. Kresba hraničářského psa s heslem Neprojdou a Lidová armáda – záruka světového míru vyzývala k bdělosti a ostražitosti.

Dá se také sejít z parkoviště asi 200 metrů po silnici a pak zabočit na lesní cestu. První možnost je daleko příjemnější.

Hrad se vsí

Z parkoviště vede červenými tabulkami značená lesní stezka navazující na silničku. Ta po zhruba kilometru končí pod skupinou zarostlých buližníkových skalek, na nichž hrad stál. Na naučné tabuli uvidíte kresbu, jak asi mohl vypadat.

Majitelé Dršťky postavili pevnůstku na vrcholcích skal, mezery překlenuli můstky.

Podobně skalní hřbet využili Švihovští z Rýzmburka, když si vystavěli sídlo Skála u Přeštic.

Hrad postavený v druhé polovině 13. nebo začátkem 14. století měl dvě věže, obehnán byl palisádou. Krajina v té době měla jiný charakter, kopec byl odlesněn. V podhradí na jihovýchodní straně ležela vesnice, z níž se zachovalo několik reliéfních prvků.

Je to jedno z mála zdokumentovaných sídel, kdy hrad se vsí tvořil symbiózu.

S beranem v erbu

První zmínka o Dršťce je z roku 1390, jsou zde zapsáni čtyři synové Dobrohosta z Ronšperku. Rod měl v erbu bílého berana se zlatými rohy, psal se z Ronšperku a Poběžovic.

Za husitských válek ho útočníci v roce 1421 nedokázali dobýt. To znamená, že do útoku šla jen malá tlupa, kořist nemohla být nikterak velká, možná měli jen hlad. Prý to ale byl opěrný bod Zikmunda Lucemburského.

Ronšperkové se v roce 1459 přestěhovali do pohodlnějších Poběžovic, pak se tu střídali majitelé a nakonec ho opustili a v polovině 16. století je uváděn jako pustý.

Hlavním objektem byl donjon, obytná věž, z té se trochu kamenů zachovalo. Jinak musíte popustit uzdu fantazii.

Uvidíte jen křovím a náletovými dřevinami zarostlé skály, takže opravdu dřieždie.

Relaxační je sama o sobě procházka lesem, moc lidí tu nepotkáte. Zatím.

Zdroje:

Čas hradů v Čechách, první díl, Horizont Praha

cs.wikipedia.org/wiki/dršťka_(hrad)