Článek
V předzámčí
Hrad, který nechali postavit Benešovici, má ale velmi zajímavou historii z doby, kdy ho vlastnil Zdeněk Konopišťský, tedy z poloviny 15. století. Šlechtic byl zpočátku velkým příznivcem českého „husitského“ krále Jiřího z Poděbrad a Kunštátu. I když byl katolík, sám navrhl Jiříka na trůn, třebaže se jednalo o utrakvistu.
V primátorské síni Staroměstské radnici visí Brožíkův obraz, na němž Jiříkovi jako první vzdává hold. Nakonec se z přátel stali úhlavními nepřáteli.
Hledá se panovník
Pobělohorská doba nebyla žádná hitparáda. Umírnění husité vyhráli u Lipan, ale pak se po dvě stě let dohadovali, co to podepsali s papeženci za dohodu. Přitom na kompaktátech nic nepochopitelného nebylo, v míru měli spolu žít kališníci i katolíci. Trůn byl po Zikmundově smrti volný, ani jeho nástupce habsburský Albrecht dlouho nevydržel, střeva mu roztrhala úplavice. Tak se sháněl někdo, kdo by se na něm usadil. Jeden adept by tu byl, ale ještě v té době prcek, Ladislav. V zemi se to mlelo, nakonec vše vyřešily krajské panské spolky, landfrýdy. Občas se mezi sebou porvaly, ale přestalo lapkovství, opět se začalo normálně žít. Z východočeského landfrýdu povstal Jiří z Kunšátu a Poděbrad, ne nejbohatší, ale politicky mu to myslelo. Nejdřív se stal zemským správcem, poručníkem Ladislava Pohrobka, který dospěl do korunovace, ale záhy zemřel. K trůnu se dral Jiřík, ale musel papeži slíbit, že spravedlivě ohlídá katolíky i kališníky.
Papeži šel na ruku, honil staré husitské kazatele, také České bratry, jenže papež ho chtěl mít jako potvrzeného katolíka. Jiřík lavíroval, dokonce vypravil poselství k vládcům Evropy, že se postaví proti Turkům.
Poslední z věží původního hradu.
Zatvrzelý papež
Zdeněk Konopišťský se s Jiříkem rozešel, když v roce 1462 odmítl papež Pius II. potvrdit náboženskou svobodu podle Basilejských kompaktát. To se papeži hrubě nelíbilo, přece mu nějaký obtloustlý král z bůhví odkud nebude odporovat. Nejdřív uvrhl Poděbrada do klatby, ale protože mu to bylo málo, vyhlásil kruciátu, čili křížovou výpravu proti té bandě husitské. Jenže do toho hrpodniku se obeslaným pánům nechtělo, stačilo připomenutí, jak jim ta podivná česká lůza vždycky napráskala a ještě přišli o mnoho rytířů a cenností.
Už to s papežem vypadalo, že se mu vysmějí, ale spolehlivě zasáhla domácí scéna.
Jednota vysoké šlechty
Není on ten Poděbrad nějaký uzurpátor? Nechce, aby ve všem bylo po jeho a šlechta si neškrtla? Tak svolali sněm a ustanovili 28. 11. 1465 kališnicko-katolickou jednotu, tedy spolek. K jeho založení došlo na zámku Zelená hora, který vlastnil Zdeněk Konopišťský, nazvali ho Jednotou zelenohorskou. Ve spolku bylo 16 předních katolických pánů, k nim se přidala Plzeň, Jihlava, Znojmo.
Lovecké trofeje jsou téměř všude
Když se nechcete smířit, bude boj
Král se marně pokoušel o smír se šlechtou. Ale páni škodili Jiříkovi kde mohli, panovník proti nim vytáhl vojskem. V dubnu 1467 zahájil král ofenzívu proti odbojníkům, oblehl šest Konopišťského hradů a královo vojsko se zastavilo až pod Konopištěm. Velitelem královských byl Zdeněk Kostka z Postupic.
Hrad se bránil oblehatelům přes 18 měsíců, ti na okolních vrších vybudovali pás hradeb a 14 bašt. Silou nic nezmohli, posádka se vzdala, až když neměla co jíst. Tak se hrad zapsal do dějin obléhání.
Zdeňkovi se podařilo uprchnout k uherskému králi Matyáši Korvínovi, což byl Jiříkův zeť. Ten se postavil do čela křížové výpravy a tím začaly česko-uherské války. Konopišťský se postaral, aby v Olomouci šlechtici zvolili Matyáše českým vzdorokrálem. Za to se mu Uher odvděčil titulem hejtmana Českého království. V uherských službách odpadlík zůstal do smrti, nic jiného mu nezbylo. Zemřel ve Vídni 4. 12. 1476, pohřbili ho v dominikánském klášteře v Českých Budějovicích.
Z pevného hradu se postupně stal pohodlný zámek
V době obléhání vypadalo Konopiště zcela jinak, hrad postavili podle vzoru francouzských kastelů, po obvodu ho chránilo sedm kruhových věží. Z nich po přestavbách zbyla jediná.
Zatímco o obléhání Roháčova Sionu toho bylo řečeno a natočeno mnoho, obrana Konopiště se téměř nezmiňuje.
Po Bílé hoře se ho za pakatel zmocnil Albrecht z Valdštejna, po něm Pavel Michna z Vacínova, zbohatlíci těžící z války. Vystřídala se ještě řada majitelů, než přišla v roce 1715 hrabata z Vrtby. Objekt přestavěli v 18. století na pohodlný zámek.
Rodinné památky.
Vášnivý lovec a milující manžel a otec
Dále byli vlastníky Lobkovicové, od nich koupil panství roku 1887 arcivévoda František Ferdinand d’Este, který chtěl zámek co nejvíce zmodernizovat. Přestavovalo se v letech 1889 až 1894, František byl velmi milující manžel a otec, s manželkou Žofií, rozenou Chotkovou, byli velmi zbožní.
Arcivévoda měl rád soukromí, které si pečlivě střežil, jeho sbírky vidělo jen pár vyvolených. Z okolí zámku vystěhoval obyvatelstvo, aby je nikdo neobtěžoval, u zámku byla zřízena zahrada a park s oborou.
V objektu nainstaloval své lovecké trofeje, střílel vášnivě na cokoli živého. Při návštěvě císaře Viléma v roce 1913 zastřelili za den 6441 bažantů, které vypouštěli v hejnech. Mnoho chvil trávili i na zámku v Chlumu u Třeboně. Vše ukončil atentát v Sarajevu 28. června 1914.
Vzpomínky na arcivévodu.
Republika Habsburky nesnášela
V roce 1921 byl na základě zvláštního zákona majetek Habsburků zkonfiskován. Protože byl následník s rodinou vyloučeni z dědictví habsburského domu, neměli jejich potomci žádná práva na majetek. Děti byly doslova vyhnány ze zámku, stalo se tak po rozhodnutí parlamentu odvolávajícího se na článek 208 mírové smlouvy vítězných mocností.
Podle něj měl veškerý majetek připadnout nově vzniklým státům. Třebaže děti nebyly Habsburkové, ale Hohenbergové, dostaly úřady nové republiky strach, aby se z Konopiště nic neztratilo, děti byly dokonce podrobeny osobní prohlídce. Mohly si odnést troje šaty a jedny boty. Nesměly si vzít ani fotografie rodičů, taková byla nenávist nových vládců, z nichž řada za Rakousko-Uherska žila v komfortu.
Ze zámeckých pokojů.
Další peripetie jsou popsány v knize J. Galandera a J. Honzíka Osud trůnu habsburského. Po 1. světové válce bylo Konopiště částečně zpřístupněno, za 2. světové války tu sídlil hlavní štáb jednotek SS pod velením SS-Brigadeführera A. Karasche.
Po osvobození v roce 1945 Konopiště znovu zpřístupnili veřejnosti.
Jednota zelenohorská – Wikipedie (wikipedia.org), M. Šandera Zelenohorská jednota a synové krále Jiřího, V. Vondruška: Husitská epopej, www.zamek-konopiste.cz
