Postojna jama ve Slovinsku: gigantické podzemí se musí zažít, popis nestačí

Na rozlehlém prostranství před hotelem Jamski dvorec ve slovinské obci Postojna se tvoří dlouhá fronta. Čekáme spořádaně v zástupu, až na nás dojde řada podle časové vstupenky. Před námi se v nenápadném kopci ukrývá jedna z nejkrásnějších částí Slovinského krasu jeskyně Postojna.

Pokud nemáte časovou vstupenku, je to hra o to, jestli se na vás dostane. My měli vstup do jeskyně i na Podjamski hrad zajištěné dlouho předem. Ovšem je pravda, že se návštěva uskutečnila o Velikonocích, kde je všude narváno. Ale každopádně je jeskynní systém slovinskou atrakcí číslo jedna, konkurenci mají v jeskyni Škocjanské.

S elektrovláčkem do nitra hory

Vláček, který zaveze dvousethlavou skupinu 3,5kilometrovou trasou do nitra kopce, projede značnou část prostor, aby vyvrhl obří skupinu po jízdě mezi miliony krápníků na 1,5kilometrový okruh. Sice mírná, ale přece jen docela rychlá cesta, se soupravou, která hází ze strany na stranu, připomíná sekvence z filmu o Indianovi Jonesovi. Ač jsou skály otesány na bezpečný průjezd, přece jen občas instinktivně sklopíte hlavu, protože …

Při návštěvě jeskyní v České republice jsme zvyklí, že průvodce má na starosti zhruba 40člennou partu, je vyzbrojen baterkou, zastaví se u nejvýznačnějších partií v jeskyni a svítilnou vyznačí nejhezčí místa. Slovinci v rámci urychlení prohlídek, a tím pádem rychlejšímu přílivu euro, rozdají audioprůvodce a hned na začátku prohlídky upozorňují, že se nemáte nikde moc zdržovat. V zádech máte, doslova, další turistickou smečku. Trochu mi to připomnělo Troškův film Slunce, seno…. „V Hošticích nezastavujeme!“

Kras dal jméno vápencovým oblastem s jeskyněmi

Postojna jama byla do roku 2012 označována za nejdelší jeskynní systém Slovinska, poté ji o pár metrů předhonili v nedalekém Migovci, ale i tak mají oba systémy 25 kilometrů. V Postojné je zpřístupněna malá část, další se nachází za ponornou řekou, ale i tak procházíte doslova gigantickými prostorami vytvořenými pouze vodou v měkkém vápenci.

Slovinský Kras dal jméno všem podobným vápencovým územím, platí to o Českém, Moravské, Slovenském krasu.

Vápencová nesmírnost

Při prohlídce jen němě zíráte na tu neuvěřitelnou krásu. Jestli jste navštívili třeba Kateřinskou jeskyni nebo asi naše nejhezčí podzemí v Javoříčku, určitě jste byli okouzleni, ale v Postojne jsou opravdu obří dómy, stalagmity, stalaktity, stalagnáty, brčka, závoje a další útvary. Je tady asi největší krápníková výzdoba ve Slovinsku, a to mají stovky dalších podzemních prostor. Největší sál se jmenuje Kongresový, to je další div světa. Bohužel poklusová prohlídka je trochu k naštvání.

Velkých sálů propojených chodbami je tu několik, některé úseky, zejména Velkou síň, musíte zdolat po schodech, ale není to nic namáhavého. Sebelepší popis nemůže vykreslit tu nádheru, kterou míjíte. V jeskyních je celoročně stálá teplota 8,5°C.

Co se asi všechno odehrávalo v podzemí?

Poprvé byly prostory na podzemní říčce Pivka popsány roku 1689 Janezem Vajkardem Valvasorem, ale na jedné ze stěn byl objeven vyrytý letopočet 1213. Další objev prostor přišel, když místní obyvatel Luka Čeč před plánovanou návštěvou císaře Františka I. objevil při instalování lamp další část podzemního systému. Roku 1819 podzemí, kde se Čeč stal prvním průvodcem, zpřístupnili veřejnosti.

V roce 1824 se v Kongresovém sále konal taneční bál, prý velkolepá podívaná. V té době bylo prozkoumáno jen několik set metrů jeskyní.

Vláček, pošta a macarát

V podzemí jezdil od roku 1872 vláček s několika vagónky, roku 1884 přivedli do jeskyní elektřinu, bylo to dříve, než byla zavedena do Lublaně. Zájem o návštěvu stále stoupal, do Postojne vedla železnice, benzínové lokomotivy v jeskyních nahradily v roce 1959 elektrické.

Samozřejmě vše bylo už od počátku dobře obchodovatelné, na přelomu 19. a 20. století tu erár zřídil poštovní úřad. Polní poštu zřídili v roce 1915. Nyní stojí velká stanice na konci prohlídky, kde se nabízejí pohledy a razítka doplněné velkým sortimentem všemožných suvenýrů, to musíte projít zpět na nástupiště vláčků. A to by v tom byl čert, abyste nějaké euro nepustili. Než se dostanete k této poštovní stanici, minete akvárium se slepým endemitickým obojživelníkem, zdejší ikonou, což podle wikipedie:

„Macarát jeskynní neboli olm (vědecký název Proteus anguinus, slovinsky človeška ribica neboli lidská ryba) je slepý obojživelník žijící v krasových jeskyních a podzemních vodách Dinárského krasu. Jeskyně, kde žije, musí mít dostatečný kontakt s povrchem, aby byl zajištěn přísun živin. Dožívá se až obvykle zhruba 70 let, odhadovaný maximální možný věk se pohybuje kolem 100 let a vydrží bez potravy asi 10 až 12 let (kdy přežívá díky tukovým zásobám). Turisté si jej mohou prohlédnout v Postojenských jeskyních, ve Slovinsku, kde je jednou z hlavních turistických atrakcí, nebo v jeskyni Vjetrenica v Bosně a Hercegovině.“

Suvenýrového macaráta najdete všude, trička, hrníčky, figurky, fotky. Obzvláště „úžasní“ jsou ti plyšoví, růžoví.

Od partyzánů po Vinnetoua

Z historie podzemí se dozvíte několik zajímavostí. Za první světové války tu museli ruští zajatci postavit most přes velkou trhlinu. Po válce se do jeskyní nemohlo, vlak byl po desítkách let provozu na odpis.

Za válek na Balkáně, kde partyzáni vázali velké množství německých a italských jednotek, posloužila okupantům Postojna jako skladiště pohonných hmot. Místní partyzáni, kteří agresorovi působili velké problémy hlavně v horách, vyhodili sklad do povětří, uhašení trvalo přes týden. U vchodu jsou ještě vidět očouzené krápníky.

Za války tu vyhloubili zajatci tunely do vedlejších jeskyní.

S jeskyní se chlubil zahraničním návštěvníkům tehdejší prezident Jugoslávie Josip Broz, (1892 až 1980), který ke jménu připojil oslovení Tito, pod tím byl znám jako komunista, kterým byl, i když se začal vymezovat v 50 letech proti Stalinovi.

Jeskyně byla dlouhá léta nejnavštěvovanějším podzemím na světě, návštěvnost se pohybovala kolem milionů lidí.

V jeskyni se pořádají ve Velkém sále koncerty, což nějak nekoresponduje s tím, že akvárko s macaráty stojí na okraji této prostory a před ním je velký nápis PSTTT! Doplněný piktogramem.

V 60. letech, kdy ještě nebyla ochrana přírodních památek tak přísná, jako je nyní, tu Němci natáčeli některé sekvence z rozsáhlého pseudohistorického eposu Sága Nibelungů, ten u nás neběžel. Starší generace, neb mladší už to nezajímá, pamatují na film Vinnetou - Rudý gentleman, kdy se v jeskyni skrývala krásná Ribanna a náčelník Apačů. V jedné scéně sestřeluje od stropu „motýlkář“ lord Castlepool v podání Eddiho Arenta od stropu krápník, kterým zneškodní pod ním stojícího banditu. Pokud to nebyl trik, tak teď by ho ochránci hnali.

O Vánocích jsou v jeskyni představení se živým betlémem.

Před jeskyní je komplex občerstvení a také velké vivárium, na to nezbyl čas.

Čekala Lublaň se svým historickým centrem a mohutným hradem na kopci.

Zdroj

Země Světa, Slovinsko, 2023

cs.wikipedia.org/wiki/Eddi_Arent

cs.wikipedia.org/wiki/Josip_Broz_Tito

www.postojnska-jama.eu/

audioprůvodce