Žila ve valašskomeziříčské káznici Maryša, známá z tragédie bratří Mrštíků?

Značka Valmez

Pro město se vžila zkratka Valmez, ta je i místní marketingovou značkou.

V infocentru na zámku mají řadu předmětů takto označených, neodolal jsem a zakoupil si bavlněné ponožky s upozorněním Neprat v Bečvě.

Kvůli nim jsem ale nepřijel, zaujala mě sice nedávná, ale přece jen starší historie. To zde sídlila v žerotínském zámku od roku 1855 do roku 1911 jedna z nejtvrdších ženských věznic na území tehdejšího Rakousko-Uherska.

Mnoho se o ní neví, ale i tak je přece něco známo, nejvíce táhne pověst, že tu za vraždu mlynáře Vávry byla uvězněna jeho žena Maryša, jak nám to vyjevili ve svém dramatu Maryša bratři Vilém a Alois Mrštíkové (1. vyd. a premiéra v Národním divadle r. 1894). Jedná se o syrové drama dívky provdané za bohatého vdovce, která nakonec skončí vraždou jedem na krysy.

Hláška o hořké kávě od „žida“ vstoupila do širokého povědomí. Ale jak to bylo se skutečnou Maryšou a Valmezem?

Mocný moravský rod Žerotínů

Po zámku mě provedl kastelán Jan Anlauf, který mi nejprve nastínil osudy žerotínského sídla, které nechal někdy po roce 1538 Jan z Perštejna, na konci uvedeného roku teprve šlechtic žádá Ferdinanda I., aby mohl zbořit hrad Rožnov a postavit zámek v Meziříčí. Přesné datum zahájení stavby však neznáme. Proto se uvádí rok 1538, někdy 1539.

Od Pernštejna ho získal Vilém starší ze Žerotína.

Moravští Žerotínové neměli s českými nic společného, humanistický autor Bartoloměj Paprocký z Hlohol, původem Polák, určuje ve svém díle Zrcadlo slavného Markrabství moravského (1593) původ rodu z ruských Rurikovců, jehož člen Oleg uprchl před vražděním na Moravu.

Kastelán mi ukazuje velký rozvětvený rodokmen s vybájeným Olegem na záhlaví rozvětveného rodu.

Tehdy se dávnou spřízněností s význačnými předky prezentovaly i jiné rody.

Žerotínové zámek vlastnili až do roku 1815, jejich hlavním sídlem byly Velké Losiny, kde na jejich panství započaly známé moravské hony na čarodějnice. Meziříčí patřilo mezi mnoho dalších sídel, například Moravská Třebová, Přerov, Náměšť nad Oslavou, Břeclav, Dřevohostice, Hustopeče nad Bečvou, Ruda nad Moravou, Bludov, Starý i Nový Jičín, i když jen krátce, ale třeba také Fulnek, kde se jméno rodu spojilo se jménem Jana Ámose Komenského. Dále Tatenice, Vízmberk, Falkenberg v Polsku…

Ve zmíněném roce barokně upravený a přestavěný objekt prodali Kinským. Ti si postavili nedlouho poté menší zámek na druhém břehu Rožnovské Bečvy a roku 1854 ho odprodali státu, který tu vzápětí zřídil ženskou věznici.

Tuhá ženská káznice

Než se dostaneme do poslední místnosti, v níž je nastíněna temná stránka zámku, procházíme po dlouhé chodbě, kterou prosvětlují vysoké zasklené arkády.

„Když tu bylo vězení, a podotýkám velmi tvrdé, nebylo tu nejen žádné světlo, ale vládlo zde absolutní ticho, jediný přípustný dotaz byl na práci, “ vysvětluje kastelán.

Současné prostory byly v době fungování věznice strohé, holé, o chod ústavu se staraly sestry řádu svatého Vincence de Pauly, klášter měly ve Štýrském Hradci, mužské osazenstvo bylo jen na vrátnici.

Kapacita vězení byla 500 odsouzených. Kastelán jich dohledal nejvíce 367.

Nesmělo se mluvit, nebyly povoleny žádné kontakty. Jediný povolený, a i přikázaný, byl kontakt s Bohem, jeptišky vedly svěřenkyně k poslušné zbožností.

Dnes krásné prostory ale byly svědkem mnohdy krutých příběhů a osudů.

V části, kde procházíme historickou expozicí se nacházely vězeňské dílny, v další zadní špitál, kde zřejmě bylo stále plno. Vězenkyně byly ubytovány v horním patře, v přízemí, kde je mimo jiných institucí proslulý M-club, asi nejdéle fungující hudební klub u nás. M-Klub byl poprvé otevřen 2. března 1971, i když jakýsi základ byl ve městě (ne na zámku) už od 60. let. Jako klub začal skutečně fungovat od r. 1973.

V této části zámku bylo technické zázemí vězení.

Vysoká úmrtnost

Tvrdost káznice podtrhuje fakt, že ze sedmi tisíc vězněných jich zemřelo asi tisíc, tedy každá sedmá. Tento údaj je za prvních 50 let existence, čili se vztahuje někdy k roku 1905. Konečné číslo se nepodařilo dohledat.

Ve věznici rozhodně neměly trestankyně lehký život. Mnohdy se sem dostaly i v pokročilém věku, proto asi bylo úmrtí častější, než by bylo normálně.

Legendární Maryša

Zámeckou legendou, namísto obvyklé Bílé paní či bezhlavého rytíře je přítomnost, či spíše nepřítomnost Maryši, ženy, která měla být předlohou pro hru bratří Mrštíků.

Kdyby to byla pravdu, určitě by po soudu skončila tady, mezi zlodějkami, travičkami, žhářkami, nebo ženami, které spáchaly zvláště závažný zločin zabití dítěte, což byl v té době běžný trestný čin.

Maryša byla hodnou a poctivou ženou

Skutečná „Maryša“ se jmenovala Marie Horáková, provdaná Turková, která nikdy žádný zločin nespáchala a prožila dlouhý spokojený život. S manželem měli 7 dětí. Mrštíkové použili jen její osud vynuceného sňatku.

Proč se tedy stala zápornou hrdinkou Mrštíkovic dramatu? Údajně to byla pomsta, kdy se o ni zajímal Vilém, který krátce učil v Těšanech, a ona mu musela říci ne.

Byl to osud ženy, která se musí, ač nechce, provdat za staršího nemilovaného muže.

Její otec si budoucího zetě rozhodně nepředstavoval jako pomocného učitele.

Skutečná travička Sittová

Inspirací mohl být případ Josefy Sittové, který se odehrál roku 1905. Sittová se rozhodla pozvolna chladnokrevně otrávit manžela jedem na krysy, ačkoli to byl velmi dobrosrdečný muž a měl ji velmi rád. Za to dostala trest smrti, který jí byl pak změněn na 20 let těžkého žaláře. Trest si odpykávala v zámecké káznici.

Než se dostaneme do místnosti, která se věnuje vězeňství, procházíme řadou sálů s historickým mobiliářem, není původní, ale zapadá do koncepce expozice.

Model káznice

Uprostřed místnosti stojí velký model zámku, který ukazuje, jak vypadala káznice. Nádvoří do velkého U bylo uzavřeno zdí, ta zde již není, byla dokonce vystrčena o metr do ulice. Do areálu se vcházelo strážnicí. Nádvoří vypadalo také jinak, nynější podoba je z nedávné doby.

K věznici není žádná dokumentace, objekt ve Štýrském Hradci, kde bylo sídlo řeholnic , srovnaly se zemí spojenecké bombardéry, zřejmě chyba v navigaci.

Později, když věznice nebyla tak vytížená, provozovaly řádové sestry soukromou školu, takže se sem dostaly i děti z města.

Model, u něhož stojíme, ukazuje velkou zahradu, bylinkovou i plodinovou, chovala se tu zvířata. Protože hlavním mottem byla práce, část vězenkyň pracovala zde, aby byl ústav co nejvíce soběstačný.

V místnosti stojí v rohu socha Panny Marie, je t

o jediný autentický artefakt, který tu po vězení zbyl, pochází z kaple stojící mimo objekt, nyní je v něm galerie.

Kaple Smrtelných úzkostí Ježíše Krista

Ale další kaple mě ještě čeká, nejprve mi ji

kastelán Anlauf ukázal z oratoře, posléze jsme vešli vchodem z nádvoří. Má velmi neobvyklé pojmenování, alespoň mně, laikovi, to tak zní.

Je zasvěcena Smrtelným úzkostem Ježíše Krista a nově zrestaurovaná výmalba byla posledním dílem vynikajícího moravského barokního malíře Josefa Ignáce Sadlera, jemuž je věnována i část expozice.

Kaple je tím nejcennějším, co zámek může nabídnout, dříve osobní kaple Žerotínů sloužila v době vězeňství řádovým sestrám.

Končíme v kapli /galerii, kde je instalace moderního umění. Uprostřed velkého prostoru visí od stropu koule.

Objekt sloužil k různým účelům, byl i lazaretem a kaplí ženské věznice. Byl tu i sklad, ten postupně chátral a měl být zdemolován. Dnes je vyhledávaným výstavním prostorem toho nejlepšího, co je k vidění na české výtvarné scéně.

Příjemná prohlídka i bez Maryši

Na Maryšu jsme nikde nenarazili, prohlídka ale byla velmi příjemná. Nevadí ani to, že velká část mobiliáře pochází z Velkých Losin, kam byl jako žerotínský majetek přesunut mezi rodovými sídly, tedy i z Meziříčí, takže se vrátil zase zpět. V expozici jde o vytvoření představy, jak vypadaly zámecké interiéry 17. a 18. století a co pro Moravu znamenali Žerotínové.

V roce 1913 koupil po zrušení věznice zámek kardinál Bauer.

Byl to rok do začátku Velké války, objekt posloužil jako lazaret. Po válce sloužil armádě, nic se nepoškodilo.

Nakonec se stal zámek městským majetkem.

Tady to opravdu žije

O Valmezu se dají napsat romány, třeba o druhém zámku, o domech kolem náměstí, kostele Nanebevzetí Panny Marie, nebo částečně roubeném kostele Nejsvětější Trojice. Který slouží jako lapidárium. Neopomenutelná je Moravská gobelínová manufaktura, známá jsou jména Mňága a Žďorp nebo Markéta Irglová. V roce 1940 založil ve městě Alfréd Radok divadelní soubor Mladá scéna, režisér byl později spoluzakladatelem Laterny Magiky.

Nejznámějšími akcemi na zámku jsou hudební festival Valašský Špalíček (od roku 1983), Mezinárodní festival poezie, Mezinárodní festival cimbálu, město je proslulé bluesovými koncerty.

Valašské Athény mají co nabídnout.

Zdroje

cs.wikipedia.org/wiki/Maryša

cs.wikipedia.org/wiki/Valašské_Meziříčí_(zámek)

zlin.rozhlas.cz/zamek-zerotinu-ve-valasskem-mezirici-ma-temnou-historii-za-rakousko-uherska

Výklad kastelána

Vlastní