Krkonoše Češi neuvidí. Němci vysadili na Zvičině les, zabránili výhledu

O Zvičině  (671. m.n.m) se říká, že je z ní jeden z nejhezčích výhledů na Krkonoše.

Bohužel ne z rozhledny, o které řada webů stále tvrdí, že je zavřena, přestože znovu funguje již od roku 2010. Na Krkonoše z ní nevidíte, jsou zakryté stromy, věžička na restauraci je nízká. Ale na druhou stranu, na jih a západ, spatříte Ještědsko- kozákovský hřeben, Český ráj, Bezděz, Říp…

Tábory lidu

Kopec je spojen se zajímavými událostmi. Od druhé poloviny 19. století se tu konaly mohutné tábory lidu. Byly to protestní akce, kde vystupovali řečníci a politici před opravdu početnými davy lidí, kde se protestovalo proti výsledkům státoprávního vyrovnání, které vedlo k rakousko-uherskému dualismu, a bylo stvrzeno prosincovou ústavou z prosince 1867.

Poprvé se lidé sešli 10. května 1868 na Řípu, následovala shromáždění na Bezdězu, Blaníku, Karlštejně, Košumberku, Kaňku, na pražském Střeleckém ostrově, na Lipské hoře u Lipan…

Zároveň se připomínaly české dějiny, hnutí gradovalo v roce 1869, podle policejních análů se shromáždilo na 600 tisíc lidí, poté rok od roku účast klesala.

Hnutí ale nemělo žádný větší účinek.

Na Zvičině uspořádal v  roce 1868 pěvecký spolek Ratibor vzpomínkové setkání k uctění památka Mistra Jana husa. Zúčastnilo se asi 15 000 lidí, kteří přes policejní zákaz zpívali, řečnili až se vše řešilo u soudu jako protirakouská provokace.

Husa bylo dost! Nyní máme Nepomuka!

Od roku 1706, na místě dřevěného kaple, zasvěcené památce Mistra Jana Husa, stojí barokní kostelík sv. Jana Nepomuckého, interiér uvidíte přes vchodové mříže.

Snaha vymazat z povědomí lidí Husa byla velká, kde se dalo, tam ho nahradil barokní světec Jan Nepomucký, Hus byl zakázán.

V roce 1825 umístili v kostele pamětní knihu, které posléze přenesli do turistické chaty s pohostinstvím. Knihu tu nenajdeme, byla převezena do Národního muzea.

Restaurace v Raisově chatě je výborná. Rychlá obsluha, servírky jsou jako horský vítr, opravdu se nezastaví, bohatý výběr velmi chutných jídel, pitný režim tu dokonale srovnáte. Kéž by to tak bylo všude.

Vrcholek sedmnáctikilometrového táhlého hřebene býval častým výletním poutním místem, stojí na hranici, kde se setkával český a německý element království českého. A neměli se moc rádi.

O postavení chaty na Zvičině měly zájem turistické spolky – český ze Dvora Králové a německý z Hostinného. Čechům se podařilo zakoupit pozemek, na němž stálo hospodářské stavení, pozdější hostinec. V tu dobu se začal svádět boj o postavení rozhledny. Aby nebyl nikdo protežován, zamítly tehdejší úřady obě žádosti.

KČT začal svůj majetek po roce 1900 rozšiřovat, Němcům se to nelíbilo, a protože Riesengebirge považovali za své, řekli si, že na ně Češi koukat nebudou. Proto vysázeli na severním svahu Zvičiny stromy. Ty opravdu výhled na hory zakrývají, nejlépe na ně uvidíte průsekem u lyžařského areálu. Ideální výhled by byl z přenosové stanice nedaleko chaty.

Na pár let se jim podařilo blokovat i stavbu chaty.

V roce 1909 dokonce vandalové téměř zničili vnitřní vybavení hospody, která dostala jméno po Karlu Raisovi, velkém patriotovi Podkrkonoší a návštěvníku Zvičiny. Poničení nezůstalo bez odezvy, byla uspořádána sbírka a z české strany se zvedla vlna vlastenectví a na Zvičinu začalo proudit daleko více lidí. Chatu otevřeli v roce 1911. V roce 1925 byla přistavěná rozhledna s ojedinělou otáčivou skleněnou kopulí. Po spisovateli Raisovi ji pojmenovali v roce 1927.

Turistickým cílem byla Zvičina mnohem dříve, samozřejmě ji poznal i K. H. Mácha, K.  J. Erben, J. Vrchlický, I. Hermann.

Současnost

Protifašistické shromáždění se tu konalo v roce 1933, po vyhlášení Protektorátu Čechy a Morava již Češi na Zvičinu nemohli. Klub českých turistů chatu převzal po válce. Nyní funguje normálně, parkoviště najdete u chaty,  nedaleko se nachází ski areál.

Je oblíbeným místem rogalistů a paraglidistů.

Pod kopcem stojí nádherně opravené Lázně pod Zvičinou.

Zdroje:

Špalíček výletů Příroda, Soukup a David. 2021

Vlastní