O Lubań se rvali na konci války v urputných bojích Němci s Rudou armádou

Kdysi sloužili jako panoši, nebo třeba práčata, později v rolích různých pomocníků vojáků.

Známe je třeba z filmů Práče nebo Syn Pluku.

Za fýrera, do posledního vojáka

Málokdy byly zpodobňováni, nebo zmiňováni. Když ale přišel vynález fotografie, začali se objevovat i na snímcích. Jedna z ikonických fotografií pochází z konce války, takže z pádu Třetí říše. Byla pořízena v nenápadném slezském městě Lauban, po válce přejmenovaného Poláky, kterým připadlo, na Lubań. Je na ní Joseph Goebbels,říšský ministr propagandy, vynikající řečník a zuřivý antisemita, jeden z nejvyšších nacistů z okruhu Adolfa Hitlera, který vyznamenává příslušníka Hitlerjugend v uniformě Wehrmachtu Williho Hübnera v Lubani 9. března 1945. Willi sloužil jako spojka mezi jednotlivými skupinami bránícími na nesouvislé frontě město.

Lubań nechal Hitler, jako řadu dalších sídel, vyhlásit za město pevnost, kde se musí bojovat do posledního muže, posledního náboje.

Největším takto opevněným městem byla Vratislav, (polsky Wrocław, německy Breslau, slezskoněmecky Brassel), kterou nesmyslně se ztrátami desítek tisíců civilistů nechal „zplanýrovat“ místní gauleiter Karl Hanke. Město se se bránilo 30 tisíci obránci tři měsíce, vzdalo se až 6. května po pádu Berlína. V květnu 1945 byl umístěn do zajateckého tábora a 8. června byl při pokusu o útěk zabit českými komunisty.

Lubań měla podobný úkol, zadržet sovětská vojska valící se po rovinách Dolního Slezska k Odře a přes ní dále na Berlín v monumentální Dolnoslezské operaci, kterou prováděl 1. ukrajinský front.

Hlavně být v Berlíně první

Sověti obešli Wrocław, kterou držela velmi silná vojenská skupina, ale doslova slátaná z různých druhů vojsk a bez většího počtu těžkých zbraní. Obkličovací jednotky nacisty držely v pasti s tím, že se s nimi později vyrovná silnější uskupení.

Tankové svazy se hnaly slezskými rovinami, na jaře značně podmáčenými, k německým hranicím. Většina obranných liní brzy padla. V cestě se najednou objevil Lauben, který měl Sověty zadržet.

Podle podrobných publikací, které Poláci hojně vydávají, je možné si učinit představu, jak tvrdé boje tu probíhaly.

Začalo se bojovat o velmi důležitou železniční trať Hornoslezské dráhy. Proti Žukovovým jenotkám bojovala nejen Wehrmacht, ale i Volkssturm, Hitlerjugend, ale i oddíly Vlasovovy armády.

Jednotky 3. tankové armády generála Rybalka se probojovaly do středu města, pak nastal boj o každý dům, německé jednotky se snažily Rusy sevřít v „kotli“, což se dařilo, takže musel přijít vyprošťovací útok.

Po dlouhých a vyčerpávajících bojích Sověti město vyklidili a stáhli se severně k Boleslawci, tady v týlu doplnili stavy a techniku.

Německá propaganda učinila z obrany malého města velkolepou událost, která byla v podstatě marginální v operacích konce války.

Spojenci šetřili síly, Sověti nedbali na ztráty

Ze západu se do Říše valily spojenecké armády, z východu lavina sovětských vojsk s obrovskou převahou letectva, tankových vojsk, dělostřelectva a zdánlivě nekonečnými masami pěchoty. Stalin chtěl mermomocí dobýt Berlín před spojenci, takže vyvolal mezi veliteli dvou frontů Žukovem a Koněvem doslova dostihy, který z nich dobude Berlín a získá nehynoucí zásluhu o porážku nacismu. Sever „čistil“ se svým uskupením Rokossovský.

Aby posílil odhodlání Němců padnout za vlast, národ a Vůdce, uspořádal Goebbels lubaňské divadlo, kde předával Železné kříže vybraným mužům v pečlivě čistých uniformách, vše bez poskvrnky, vymydlené. V popředí stojí malý příslušník HJ Willi Hübner a plane nadšením, že může blouznit o svém přínosu milovanému Hitlerovi. Oněkolik týdnů později se podobný akt odehrál na zahradě Říšského kancléřství, kde vojákům poděkoval Vůdce, který již byl na pokraji sil. Silně třesoucí ruku skrýval za zády, poté se odploužil do bunkru, kde posléze spáchal sebevraždu.

Na Sověty ale čekaly ještě velmi tvrdé boje u Odry, zvláště u Seelowských vrchů. Pod hradbou kopcovitého přírodního valu byly Žukovovy jednotky německou palbou decimovány, na řece operovaly i sovětské říční čluny. Sovětské ztráty byly obrovské.

V muzeu bitvy v Seelowě je řada zajímavých dokumentů.

Zatímco přes Dolní a Střední Slezsko se hnal Koněv a Žukov, sever čistil se svými armádami Rokossovský. Lubań byla na konci války zničena ze 60 procent, po válce bylo veškeré německé obyvatelstvo vysídleno a nahrazeno přesídlenci z Východu. Tak je tomu v řadě měst například v Boleslawci, Saganu, Lwówku Śląskim…

Obnovené památky

Lubań, dříve Lauban, byla jedním městem ze svazku Hornolužického Šestiměstí. Jel jsem se sem podívat, zda najdu nějaké připomínky událostí poslední války, ale nějak se nezadařilo. Je tu pár historických památek, hlavně v centru, okolní zástavba je poválečná a nikterak zajímavá.

Regionální muzem bylo zavřené, v parku před 45 metrů vysokou Bratrskou věží je vchod do bunkru, v němž jsou podle webovek nějaké dokumenty z bojů – zavřeno.

Když jsem se ptal v infocentru na hezkém náměstí naproti radnici, zda mají cokoli o válečných událostech, dostalo se mi dost nechápavého pohledu a pokrčení rameny. Tak jsem zase šel.

Město žilo od středověku hlavně z obchodu, stojí na trase Via regia/Královské cestě z Čech do bohatých sídel Budyšína a Zhořelce. Nyní tam vedou velmi rušné silnice, další míří do polského vnitrozemi na Jelení Horu.

O Lubań v průběhu staletí soupeřilo Sasko, česká, braniborská a slezská knížata. Nakonec město připadlo Prusku a stalo se průmyslovou aglomerací.

V průběhu staletí nastal rozvoj města, prosperovalo hlavně v důsledku řady obchodních výsad. Bylo vydáno nařízení Strassenzwang – to přikazovalo všem obchodníkům, aby své zboží nabízeli i v Lubani, pouhý průjez městem se zapovídal. Obdobně jsem to zaznamenal například v Pirně. Lubań měla monopol na prodej masa a masných výrobků, chleba a piva v okruhu jedné míle. Zdejší sládci byli vyhlášení, dodávali zlatavý mok po celém Dolním Slezsku.Vynikajíci pověst měly sukno a tkaniny.

Plenitelé s kalichem na praporcích

Jedna z nejhorších událostí pro Lubań se stala v průběhu husitských válek, tehdy bylo město na pokraji zničení.

Kališníci vytáhli na rabovací a přesvědčovací rejsy nejprve v květnu 1427, kdy vůdčími hejtmany byli kněz Prokop Holý a Velek Koudelník. Když husiti přitáhli ke městu, snažil se purkmistr zorganizovat odpor. Verbež vnikla poškozenou hradbou do města a začala vraždit, první byli na řadě mniši a jeptišky, poté přišly na řadu děti a ženy.

V Lubani přebývali uprchlí stoupenci pražské univerzity a kapituly svatého Víta. Z pěti tisíc obyvatel jich povraždili přes tisíc. Když město vydrancovali a vypálili, šli plundrovat vnitrozemí. Husitský nájezd se konal podruhé v květnu 1431. Město se sotva vzpamatovalo, kališníci ho zničili znovu, a protože bylo na pokraji krachu, osvobodil ho císař Zikmund na 15 let od daní.

Smrká (nejen) celá země

Lubań proslula soukenickým zbožím, výrobci profitovali především z toho, že účast ve spolku Šestiměstí jim zaručovala bezpečnost. Jejich domy byly výstavné, bohužel v důsledku válečných událostí se jich zachovalo minimum. Textilie přinesly městu prosperitu, s industrializací většina obyvatel bohatla.

V době po první světové válce proslula Lubań nejen v rámci Německa, ale

i zahraničí, výrobou kapesníků, v roce 1928 produkovaly místní závody pětadevadesát procent tuzemské výroby, podle dokumentace se jich týdně vyrobily 3 miliony kusů. Reklamní slogan zněl Lubaň čistí světu nos.

Z kdysi nádherných měšťanských domů se jich v původní podobě ve městě mnoho nezachovalo. Po válce, kdy tu převládaly ruiny, se rekonstruovalo zvolna, pořádně se do toho místní obuli až v posledních dvou desetiletích.

Obnova vrátila středověkému jádru původní podobu, nepoznáte, že se jedná o zrekonstruované objekty, tak je tomu na mnoha místech nejen v Polsku, ale i v Německu, typickým příkladem jsou bombarováním těžce poničené Drážďany.

Co si prohlédnout

Lubań prezentuje hlavně tyto památky- 45 metrů vysokou Bratrskou věž, kterou postavili společně s městskými hradbami v roce 1381, je přístupné. Radnice je jednou z nejkrásnějších renesančních městských památek ve Slezsku. Za války částečně poničená, nyní sídlo rady města, knihovny, regioálního muzea. Kramářská věž a obnovené náměstí. Věž má název od budov a krámů, které se zde kdysi nacházely a kde místní řemeslníci prodávali své výrobky. Trinitářská věžbyla zvonicí bývalého kostela svaté Trojice.

Nový svatotrojický cihlový kostel postavený v novogotickém slohu, budovat se začal s přílivem katolíků do protestanského kraje v letech 1859 až 1861. Nejcennějším měšťanským domem je „Dům pod lodí“, zničený při bojích, obnovený v 70.letech 20. Století.

Ve městě najdete zbytek středověkých hradeb, převážnou část v minulém století zbořili a je na nich promenáda.

www.lubanski.eu/bitwa-o-luban-1945-dzien-po-dniu-czesc-22/

Bitwa o Lubań 1945 dzień po dniu. Część 17 – Przegląd Lubański

Slasko-luźyckie bitwy i kampanie – Robert Primke, Maciej Szczerepa Wojciech Sczerepa – Operacija Boleslawiecka 1947, Archiwum-Systém, 2020

Gerhard Friedl: Dolny Bóbr - Nysa Luzicka 1945

Archiwum – Systém 2021

www.luban.pl

Gerhard Friedl Dolny Bóbr -Nysa Luźicka 1945. Archiwum -Systém, 2021

www.lubanski.eu/bitwa-lubanska-cz-1

Vlastní