Tip na výlet: Jako brána do Českého středohoří působí vrchy Raná a Oblík

Solitérní kopce se vynořují nad krajinou, aby se sjednotily do táhlého masivu. Žádná velká výška to není, přesto jsou impozantní, lákají na své vrcholy za dalekými výhledy.

Alexander von Humbolt, slavný německý učenec, nazval větrnou horu Milešovku Královnou výhledů.

Ráj plachtařů

Trojhrbý bazanitový kopec Raná nazvaný podle vsi nacházející se pod ním je rájem bezmotorového létání Vrchol je oblíbeným místem letců na všem možném, co připomíná křídlo či padák. Na úpatí kopce mají základnu, termika je tu vynikající, svět viděný jejich pohledem je úchvatný.

Středohoří je také krajinou hradů. Tedy jejich ruin, až k Vrabinci je jich šestnáct.

Ranou už mám našlápnutou, tentokrát jsem to vzal na její protějšek, na Oblík.

Výhledový Oblík

Na okraji Loun se mi podařil na silnici vedoucí na Most brzký stop, nemusel jsem polykat automobilové výpary dlouho. Mladá paní s roztomilým klukem v autosedačce mě zavezla na křižovatku k obci Mnichov. Ves je rozložená na úpatí Oblíku (509 m), u kostela zeleně značená cesta vábí do kopce. Už od silnice se mi svahy moc nelíbily, takový strmý prs to připomínalo. Ale není to tak hrozné, zelená slibuje na vrchol kilometr a půl, a nekecá…

Převážná většina cesty po úbočí vede náletovými dřevinami, není až tak stoupavá, jak se zprvu zdála, listí trochu prokluzuje, teplota 15 stupňů na březen ideální.

Měl jsem pocit, že jsem usnul a najednou stojím na okraji vrcholu, přede mnou sloupový energetický bod, z kraje Oblíku je nádherný výhled. Pokud se za nádheru dá považovat nad mlhou stoupající kouřové signály z elektrárny Počerady. Louny s za chvíli vynořily, Raná se také představila ve své kráse, v pozadí prosvítaly hřebeny Krušných hor. Po chvíli vítr mraky rozehnal, hned bylo z národní přírodní památky, kterou Oblík je, na co se dívat.

Nahoře je ticho, jen od silnice je slyšet téměř podprahový šum od projíždějících aut.

Stávalo tu, stávalo…

Od poloviny 15. století do poloviny 18. století se na jižních svazích pěstovalo víno. Na vrcholu stávala i kaple, zbořili ji za 30leté války, po nějaké době postavili kříž a novou kapli, zasvěcená byla svatému Jiřímu, od poloviny 19. století už po ní není památka. Na západním svahu je velká třešňovka.

Z roku 1604 je datace na rytině Jana Wilenberga, kde je kopec zobrazen, je to prý jedno z nejstarších vyobrazení české hory.

Zřejmě to tu bylo sídleno, na kopci se ve 30. letech minulého století našla železná spona z laténské doby, nález vyvolal senzaci. Ale mohl ji tu i nějaký putující jen ztratit.

Kouknout a dolů

Přes vrchy Srdov, zvaný Dědek (483 m) a Brník (472 metry), jakýchsi předkopcích Oblíku, vyplouvá z mraků Hazmburk, vlevo vzadu Lovoš a Milešovka.

Sestoupit můžete místy strmou stezkou k Lounům, nebo se vrátit na silnici.

Zvolil jsem druhou variantu, tentokrát jsem čekal u silnice déle, ale nakonec jsem chytil auto do Lovosic. Odtud vlakem do Prahy už to byla pohoda.

Zdroje

Vrch Oblík v Českém Středohoří – Kudy z nudy

wiki/Oblík (České středohoří)