Článek
Vlak zastavil na nádraží v Třebíči, jednom z našich nejzajímavějších měst, které vzniklo ve 12. století jako osada u benediktinského kláštera. V mnoha případech to byly církevní řády, které se přičinily o osídlování pusté, mnohdy nehostinné krajiny.
Pohled na baziliku svatého Prokopa
Třebíčtí nechť mi odpustí, pro ně obyčejné věci se mi zdály z pohledu návštěvníka zajímavé, proto je nabízím ostatním.
Jádro osídlení vzniklo na místě dnešního Karlova náměstí. S plochou přes 2 hektary, velikostí 400 krát 60 metrů, protáhlého nepravidelného tvaru, je třetím největším v republice.
Než jsem ale k němu došel, minul jsem několik zajímavých artefaktů.
Tady stanul v květnu 1945 sovětský tank.
Tady stál v noci ruský tank
Prvním je památník v místě, kde v noci z 8. na 9. května 1945 stanul první sovětský tank. Je dobře, že tu stojí a nebyl přemístěn někam do sběrného dvora.
Nedaleko v parku stojí několik drobných památek, nepřekvapivě Masarykova socha, překvapivě socha plukovníka Josefa Švece, národního hrdiny, legionáře, který ve městě několik let žil, gnómón, což je astronomický přístroj zobrazující pomocí stínu polohu slunce na nebeské sféře a další. Přes hřbitov sestupuji ke Karlovu náměstí.
Plukovník Švec, legionářská legenda
Výhled jsem oželel
Přitom míjím dominantu pravobřežní části města, raně gotický, barokně přestavěn kostel svatého Martina s mohutnou vyhlídkovou 75 metrů vysokou věží. Z jejího ochozu ve výšce 35 metrů je krásný pohled na město, ale výšlap po mnoha schodech mě odradil. Tak jsem aspoň nakoukl přes mříže do svatostánku. Pěkný interiér, ale nic neobvyklého.
Pamětní deska nedaleko sochy
Rozmařilí benediktini
Kolem Malovaného (Františkovského) domu s nápadným arkýřem a sgrafitovou výzdobou, který si v 16. století nechal postavit benátský kupec Francesco Caligardi, se dostávám na třetí největší náměstí v republice s plochou více než 2 hektary. Zdejší benediktini se chtěli vyrovnat královským městům.
Malovaný dům na náměstí, vzadu věž kostela svatého Martina
Kdysi tu stály tři kašny, nyní mu vévodí sousoší svatých Cyrila a Metoděje.
Historických domů je na náměstí více, ale čeká mě přejít most přes řeku Jihlavu a zamířit na pahorek k bazilice svatého Prokopa.
Ta a Židovské ghetto ve čtvrti Zámostí dostala v roce 2003 Třebíč na listinu kulturního dědictví UNESCO.
Svatoprokopská bazilika
Svatoprokopský div
Bazilika je jedinou součástí bývalého benediktinského kláštera, která přečkala řádění uherských vojsk v roce 1468. Je jednou z nejvýznamnějších evropských památek, vystavěli ji v letech 1240 až 1260. Původně ji zasvětili Panně Marii, v polovině 17. století přešla na zasvěcení svatému Prokopovi. Prošla dalšími přestavbami, nynější podoba je dílem K. Hilberta z let 1924 až 1935. Vše ale inicioval tehdejší třebíčský děkan František Borgiáš Doležel. Patří mu sláva nehynoucí.
Vnitřek chrámu
Za pozornost stojí kamenické značky na některých kvádrech. Ty vystoupily až když byla stavba zbavena vnitřních omítek. Zničené části jižní kaple s apsidou vznikly roku 1956. Stavba začala jako kaple, posléze kostel, poté rozšířeno na klášter. Ten natolik zbohatl, že se stal pevností a klášterním hradem. Vše splynulo se stavbou zámku, kde sídlí městské muzeum. Prostor katedrály s podzemím působí monumentálním dojmem.
Podzemí baziliky
Valdštejnům zámek sebrali
Zámek postavili na troskách kláštera zničeného Uhry ve 2. polovině 16. století. Později ho upravili vlastníci Valdštejnové barokně. Zámek byl v držení rodu do roku 1945.
U Valdštejnů v zámku.
V prostorách jsou expozice o městě a regionu Třebíčsko. Další se věnuje Valdštejnům, je tu rodová galerie, najdete tu výstavu minerálů a také klášterní expozici Svět portálů a bran. Hezká je interaktivní výstava Cesty časem. Když Žižka táhl na Moravu, přiblížil se i k Třebíči. Opat před hrozícím drancováním nechal všechny cennosti zabalit do plátna a schovat do podzemí. Husité jen několikrát vystřelili a táhli dál. Většina pokladu je prý dosud skrytá v podzemním labyrintu.
Třebíčské památky
Občerstvení musí být
Cestou vyhládlo, takže jsem vyhodnotil zastávku v Podklášterním pivovaru jako více než nutnou. S prázdným žaludkem se nedobře výletuje, ale přemíra zaplnění trávícího traktu stravou a tekutinami také není optimální, zvláště když cesta vede do kopce. Ale začíná na rovině, židovské ghetto sahalo až k řece Jihlavě.
Vzadu mlýn na kůru
Unikum mimo židovský Stát Izrael
Nedlouho po založení kláštera vzniklo nedaleko od něj židovské město. Z urbanistického hlediska je unikátem. Nezachovalo se celé, tvoří ho dvě dlouhé komunikace, které protíná 14 příčných uliček s kouzelnými zákoutími doplněnými schodišti a klenutými průchody zvanými prampouchy. Jedná se o jedinou židovskou památku zapsanou v UNESCO mimo Izrael. Rabinát, radnice a nemocnice, chudobinec jsou v soukromých rukou, předělané podle jejich potřeb. Obydleny jsou všechny.
židovské město
Zbořeno bylo jen pár domů, Zadní (Novou) synagogu postavili kolem roku 1670, náboženským obřadům sloužila do dvacátých let 20. století, pak ji využívali jako sklad kůží, po válce tu byla uskladněna zelenina. Synagogu zrekonstruovali a perfektně obnovili v 90. letech minulého století. Je zpřístupněna veřejnosti, slouží jako kulturní centrum a také muzeum.
Zadní synagoga
Stěny zdobí nádherná barokní výmalba, na ženské galerii najdete expozici s židovskou tematikou a obří model synagogy. Ve vedlejším Domě Seligmanna Bauera je expozice bydlení židovské rodiny v meziválečném období.
Vnitřek synagogy
V Přední synagoze, která sloužila do 2. světové války, je modlitebna Církve československé husitské.
Nádherné místo na focení
Když opustíte židovskou čtvrť a poputujete k židovskému hřbitovu, udělejte odbočku na planinu nad městem, jsou tu nádherné fotopointy s výhledem na město. Na druhém břehu na kopci uvidíte třípodlažní větrný mlýn holandského typu z roku 1836. Nemlel obilí, ale smrkovou kůru na tříslo, které se používalo v koželužnách při činění kůže.
Na hřbitově, jednom z největších u nás
Hroby a náhrobky pronásledovaného národa
A nakonec židovský hřbitov, jeden z největších u nás. Založili ho počátkem 17. století, následně rozšířili.
Najdete tu na 11 tisíc hrobů a přes 3000 náhrobků, většina barokních a klasicistních. Hřbitov má obřadní síň se zachovaným interiérem.
Obřadní síň židovského hřbitova
Památek je v Třebíči ještě více, za zmínku stojí třeba muzeum aut značky Jaguar. Za návštěvu stojí i původní říční lázně Polanka.
Infocentra najdete v Národním domě na Karlově náměstí nebo v zámku, či v Zadní synagoze.
Zdroje:
