Jak se mi při výstupu na romantický hrad Zubštejn rolovaly ponožky

Ještě při výstupu z vlaku v Bystřici nad Perštejnem bylo přívětivé počasí. Pošmourno se vplížilo až při přesunu k výchozímu bodu na hrad Zubštejn, u obce Pivonice. Cesta byla poklidná, celkem nenáročná, v lese to sice trochu klouzalo, ale to k zimě patří. Sněhu na tři prsty, tedy žádný důvod k naříkání.

Zubří země

Na údajně nejstarší moravský hrad jsem měl spadeno již dávno, ale v teplých měsících jsem se nechtěl potkávat s tlupami návštěvníků. Mimo to ruina v zimě má trochu jiný půvab.

Zubštejn, někdy uváděný jako Zubrštejn, je králem mikroregionu Zubří země, centrum má v Bystřici a patří sem 35 obcí. Krajina se tak nazývá podle šlechtického rodu Pernštejnů, kterým území patřilo.

Z boku je nejhezčí

Poslední metry lesem a vynořil jsem se pod zříceninou z boku, kde je silueta nejpůsobivější, na místě, které poskytuje představu o velikosti hradu.

Trochu jsem si zafotil a vydal se vzhůru do závěrečného stoupání. V tom to začalo. V botách, pevně uvázaných, jsem cítil, jak se mi roluje nejprve levá, poté i pravá ponožka.

Zastavil jsem, zul obuv, ponožky, které jako kdyby se domluvily, že mě dnes téměř dovedou k šílenství, jsem upravil a vyrazil dál. Rolba pokračovala každých dvacet třicet metrů, jít naboso nepřicházelo v úvahu, tak jsem trpěl.

Ale když už jsem byl nahoře, vzdát to nešlo.

Moravský Bivoj

Kdysi pyšný Zubštejn postavil údajně uhlíř, jehož jméno jsem zaznamenal ve dvou verzích. Buď Věnava, nebo Věňava.

Byl to on, kdo se zasloužil o pernštejnský erb. V lese, kde v milíři pálil dřevo, mu začal škodit velký zubr. Vše uhlíř jakž takž toleroval, ale když mu zvíře vlezlo do chatrče, to už se naštval. Vzal proutek, stočil ho do houžve a táhl zubra do tři míle (!) vzdáleného Brna. Tady zrovna dlel český král, podivil se uhlířově statečnosti a jako uznání za rekovný čin mu daroval půdu a lesy, kde uhlíř v potu tváře vydělával na živobytí. A to na věčné časy a pro další potomstvo. K tomu ho ještě obdařil erbem zubří hlavy s houžví v nozdrách.

Uhlíř si pak postavil na kopci hrad, ten nazval Zubštejnem, jeho syn zase postavil Pernštejn.

Co se událo se zvířetem není známo. Ale pověst o založení rodu se docela hezky poslouchá.

Kdo to byl?

Ono to s tím hradem je trochu zvláštní. Kdo ho opravdu nechal vystavět se neví, možná to byla zeměpanská pevnost moravských markrabat. Dokonce padly úvahy, že se jedná o nejstarší hradní stavbu na Moravě.

Stojí na vrcholu dominantního kopce, ruina je rozsáhlá a docela zachovalá. Po různých přestavbách a přístavbách zabral plochu asi dvou hektarů, na délku měl kolem 290 metrů, šířka byla mezi 50 až 80 metry. Střežil spolu s dalšími malými a později postavenými hrádky jako Dalečín, Pyšolec, Aueršperk, Mitrov a Lísek obchodní stezku podle Svratky, ale také těžební oblast, protože v okolí se nalézaly rudné doly a Zubštejn byl správním centrem těžařství. To znamenalo, že měl asi značnou posádku a také administrativu s hospodářským zázemím.

Původně Kámen

První písemná zmínka pochází z roku 1334, kdy ho vlastnili páni z Medlova, konkrétně Altuš a Jimram, z nichž vzešel pernštejnský rod. Ale jako stavebník se udává Blud z Králík, Medlovští ho od něj koupili.

To se hrad jmenoval Kámen, Altuš se psal „de Lapide“, tedy z Kamene. Ve 14. století se o hrad dělilo více sourozenců, název Zubštejn je doložen roku 1358, kdy ho koupil od Jimrama z Pernštejna bratr Karla IV. Jan Jindřich. Po jeho smrti ho získal jeho syn Jošt, který ho často zastavoval.

To už jsem se dostal na dřevěný můstek, který při záchranných akcích v roce 2010 naistalovali, aby se mohlo vejít do hradního jádra. Tady to taky pěkně klouže, ale nejhorší to bylo uvnitř hradu.

U vstupní zdi je dost nečitelná deska s historickými údaji a stylizovaná zubří hlava.

Husité z něj učinili hradiště

Hrad si žil poklidným životem, až do husitských válek, i když není jasné, co se tu dělo. Jan Jindřich z Pernštejna se hlásil ke kališníkům, za to mu hrad katolický rakouský vévoda Albrecht v roce 1432 odebral.

V té době byl značně poškozen a v roce 1437 se uvádí jako hradiště, což byl v té době výraz pro zpustlý hrad.

Zubštejn měl mohutnou dělovou obranu

Roku 1440 dostali Pernštejnové hrad zpět, Jan II. se pustil do obnovovacích prací, zároveň se modernizovalo a mohutně opevňovalo. Pevnost byla vyzbrojena polovinou houfnic a tarasnic přivezených z Pernštejna. Zubštejn sloužil ještě dlouho, ale kvůli své špatné dostupnosti a nepohodlí se uvádí po roce 1547 jako pustý.

Odešli za pohodlím

Pernštejnové jako jeden z nejmocnějších rodů expandovali do Čech, za sídelní město si vybrali Pardubice, kde si nechali vybudovat grandiózní zámek. Panství se dostalo na vrchol za vlády Viléma II. z Pernštejna, ještě jeho syn Jan dokázal udržet obrovský rodový majetek, poté se bohatství pro náročný a rozmařilý život potomků začalo vytrácet.

Posledním potomkem rodu byl Vratislav Eusebius, který padl jako císařský důstojník ve 30. leté válce v roce 1631.

Dědictví přešlo na Polyxenu z Pernštejna, ta si vzala Vojtěcha Zdeňka z Lobkovic a pernštejnská zubří hlava se dostala do velkého lobkovického knížecího znaku.

Jak asi vypadal

Podle dobové rekonstrukce měl hrad kompaktní jádro se dvěma paláci. Ty vymezovaly dvě věžovité stavby. V jižní byl nejstarší hradní palác, v severní v patře malá kaple.

Z velkého předhradí na severu zůstalo jen pár terénních náznaků, v zimě nejsou moc patrné. V těchto místech chránilo hrad opevnění. Zůstala tu jeho část. Zmizela brána, tu jistila mohutná bašta, měla půdorys 10 krát 8 metrů. Na západní straně stál asi další palác, na palácových stěnách byly strážní ochozy. Hrad obkružovala hradba, malou brankou se scházelo ke studni.

Novodobá historie

O té je zmínka na kovové desce. Za války se tu skrývali partyzáni a konaly se tu dělnické slavnosti, známé jako rudé letnice.

Na mýtině před hradem stojí od roku 1955 kamenný jehlan, u paty jsou jména obcí nebo bojišť, jejichž prsť je tu uložena. Vítkov, Dukla, Lidice, brněnské Kounicovy koleje.

Výlet dobrý, ale mohlo to být lepší

Až na problémy s ponožkami to byl parádní výlet. Vůkol sněhem pocukrované stromy, na šedé obloze občas proplul havran…

Problém jsem částečně vyřešil, ponožky jsem vycpal kapesníky. Trochu to pomohlo, v Bystřici jsem okamžitě koupil tři páry a pro jistotu je vozím v báglu.

David a Soukup: Hrady bez ohrady, Praha 2021

cs.wikipedia.org/wiki/Zubštejn

www.lidovky.cz/domov/rude-letnice-spravne-proletarsky-nazev