Článek
Bazilika Nanebevzetí Panny Marie na Strahově
Dosti plná souprava tramvaje 22 vyrazila od stanice Národní přes Vltavu, aby na Újezdě zabočila přes Malostranské náměstí a Chotkovou ulicí vzhůru k Pražskému hradu. Část cestujících vystoupila na Malostranském, další část u Hradu, zbytek na Pohořelci. Ve zbytku jsme byli s rodinou i my.
Strahovský klášter.
U průchodu na Pohořelci je pouták na Památník národního písemnictví, ten už dávno v klášteře není.
Od kláštera za nezapomenutelnými výhledy
Po projití úzkým průchodem jsme z Pohořelce vyšli po schodech na prostranství před bazilikou Nanebevzetí Panny Marie. Barokní skvost jsme minuli a bránou ve zdi vstoupili do areálu Velké strahovské zahrady.
Petřínská rozhledna.
Úvoz a Pražský hrad.
Ve vidlici stromu kopule svatého Mikuláše.
Svatý Mikuláš se zvonicí.
S zelenou střechou vykukuje FF UK, vpravo VŠUP.
Cesta napříč petřínskou strání začíná pod budovou švédské ambasády, v současnosti tu probíhají stavební práce, takže část může být ve všední dny neprůchodná. Nese jméno švédského diplomata Raula Wallenberga. Tady začíná nádherná scenérie pohledů na Prahu. Nad námi Strahovský klášter, vlevo ulice Úvoz stoupající od Nerudovky k Pohořelci, a hlavně hradčanské paláce a Pražský hrad.
Kvákající Praha.
Za zlaticí vykukuje střecha ZAMINI.
Pohled na hmotu největšího hradu na světě s monumentální katedrálou svatých Víta, Václava a Vojtěcha je nezapomenutelný. Ještě krásnější je Praha z Petřínské rozhledny, u té je ale narváno, i když nejede rekonstruovaná lanovka. Asfaltová stezka nás pár set metrů povede po úbočí kopce, kolem zavřené štoly a sochy Svatopluka Čecha až k průchodu zdí do Petřínských sadů.
Úvoz a vzadu ZAMINI.
Už je to téměř středověk, kdy chodili synové krmit veverky k soše Svatopluka Čecha. Už dlouho jsem tu žádnou neviděl.
Petřínské sady
Kostel u Pražského jezulátka a Karlův most
Další skvostné výhledy na Prahu jsou z cesty vedoucí k tělesu lanové dráhy. Včera bylo na někdejším popravčím vrchu Petříně, (odkaz ve Zdroje) opravdu rušno.
Beze slov.
Všude všechno kvete, výrazná je hlavně žlutost zlatice prostřední, neprávem nazývaná zlatým deštěm, ten má ale sice také žluté, ale hroznovité květy.
Zlatice .
K tomu je bílo od ovocných stromů, okvětní lístky ve větru doslova prší. Napučelé jsou i šeříky.
Zelená, bílá, v ní modrá, zlatá, prostě nádhera.
Ukecaná sojka.
V trávě uvidíte fialově modré fialky, orseje, sasanky, k tomu občas trsy medvědího česneku. Straň Petřínských sadů skýtá prostor pro relaxaci, polehává či posedává tu množství lidí, možnost chytit tu klíště je asi dost vysoká.
Prostě strom.
Tohle nám všichni kulturní návštěvníci závidějí.
Občerstvení nabízí restaurace Petřínské terasy, nebo stánek s rychlým občerstvením přímo u cesty.
Na Petříně.
Na tělese lanovky se maká, přístup je oplocen, díval jsem se do Mapy.cz, k oblíbenému „líbališti“ u pomníku K. H. Máchy by se mělo na Prvního máje dát projít.
Na Petříně.
Na Petříně.
Cesta z kopce končí na Újezdě na tramvajové zastávce. Samozřejmě tu bylo hodně lidí, ale i my jsme přispěli, tak nemá cenu remcat.
Na lanovce se pokračuje podle harmonogramu.
Zdroje
https://www.novinky.cz/clanek/cestovani-tipy-na-vylety-oblibeny-vyletni-petrin-byl-po-staleti-popravcim-mistem-40342759
