Ku Klux Klan: Temná kronika teroru a boje za nadvládu bílé rasy

Ku Klux Klan (KKK) představuje jednu z nejtemnějších kapitol americké historie. Tato organizace, která se v průběhu více než půldruhého století třikrát zrodila a znovu padla, se stala celosvětovým symbolem rasové nenávisti, politického násilí a bílého supremacismu. Ačkoliv se její podoba, metody i cíle v čase měnily, jádro zůstávalo stejné: prosazování nadvlády bílé rasy a terorizování těch, kteří se vymykali jejich představě o „čisté“ Americe.

Příběh Ku Klux Klanu se začal psát na Štědrý den roku 1865 v malém městečku Pulaski ve státě Tennessee. Jih Spojených států se tehdy nacházel v troskách po prohrané občanské válce. Společenský řád postavený na otrokářství se zhroutil a v tomto chaotickém prostředí se sešlo šest veteránů konfederační armády, aby založili nový spolek.

Původní záměr nebyl explicitně politický ani teroristický. Mělo jít o společenský klub, jehož název vznikl zkomolením řeckého slova kyklos (kruh), symbolizujícího jednotu a uzavřenost, k němuž bylo přidáno slovo „klan“ odkazující na skotské rodové tradice. Zakladatelé se inspirovali rituály studentských bratrstev, jako byl spolek Kuklos Adelphon, a vymýšleli si absurdní tituly a mystické obřady.

Zpočátku měly jejich aktivity spíše charakter drsných žertů. Členové se halili do prostěradel a v noci jezdili na koních, přičemž se vydávali za duchy padlých konfederačních vojáků, aby děsili pověrčivé obyvatele. Tato „zábava“ však velmi rychle nabrala zlověstný směr. To, co začalo jako bratrstvo znuděných veteránů, se během několika měsíců proměnilo v nástroj brutální pomsty proti nově osvobozeným Afroameričanům a jejich bílým spojencům.

Transformace ze společenského klubu v polovojenskou teroristickou organizaci byla dokonána v roce 1867, kdy se do čela hnutí postavil bývalý konfederační generál Nathan Bedford Forrest. Byl jmenován prvním „Velkým čarodějem“ (Grand Wizard) a pokusil se dát hnutí hierarchii a ideologický rámec. Klan se stal „neviditelným impériem Jihu“, jehož cílem bylo zvrátit výsledky války, potlačit práva černochů a zničit vliv Republikánské strany v jižních státech.

Metody prvního Klanu byly brutální. Maskovaní jezdci v noci přepadávali domy Afroameričanů, bičovali je, mrzačili a lynčovali. Cílem bylo zastrašit černošské voliče a donutit je, aby se vzdali svých nově nabytých občanských práv. Násilí nebylo namířeno jen proti černochům, ale i proti tzv. „carpetbaggers“ (seveřanům přicházejících na Jih) a „scalawags“ (jižanským bělochům spolupracujících s federální vládou).

Jedním z nejkrvavějších incidentů této éry byl masakr v Colfaxu v Louisianě v roce 1873, kde bylo po dobytí soudní budovy popraveno odhadem 80 až 150 Afroameričanů, mnozí poté, co se již vzdali. Situace na Jihu se stala neudržitelnou, což donutilo federální vládu k akci. Prezident Ulysses S. Grant prosadil sérii zákonů známých jako Enforcement Acts a v roce 1871 Ku Klux Klan Act. Tyto zákony umožnily nasazení federální armády a stíhání členů Klanu jako teroristů. Díky tvrdému zásahu a rozsáhlým zatýkáním byla první vlna Klanu do poloviny 70. let 19. století fakticky rozprášena.

Zatímco první Klan byl regionální záležitostí poraženého Jihu, jeho druhá inkarnace se stala masovým celonárodním hnutím. Impulzem pro znovuzrození byl rok 1915 a uvedení filmu D. W. Griffitha Zrození národa (The Birth of a Nation). Tento technicky přelomový, avšak ideologicky zvrácený snímek romantizoval původní Klan jako rytířské obránce bílé civilizace.

Na vlně popularity filmu založil metodistický kazatel William Joseph Simmons na vrcholu Stone Mountain v Georgii nový Ku Klux Klan. Tentokrát však nešlo jen o protičernošský rasismus. Druhý Klan rozšířil svou nenávist na katolíky, židy, imigranty a komunisty. Prezentoval se jako ochránce „pravého amerikanismu“ a protestantské morálky.

Ve 20. letech 20. století dosáhl Klan svého vrcholu. Stal se z něj obrovský byznys a politická síla s odhadovanými 3 až 6 miliony členů. Klan ovládal politiku ve státech jako Indiana, Oregon či Colorado, a jeho členové dokonce v roce 1924 masově pochodovali ve Washingtonu D.C. s odkrytými tvářemi. Organizace fungovala jako pyramidová hra, kde se platilo zápisné (klecktoken) a kupovaly se předražené uniformy.

Úpadek přišel s koncem 20. let. Byl způsoben vnitřními mocenskými boji, korupcí a především skandálem jednoho z vůdců, D. C. Stephensona, který byl odsouzen za brutální znásilnění a vraždu mladé učitelky. Tento čin odhalil pokrytectví organizace, která se navenek tvářila jako strážce ctnosti. Velká hospodářská krize a následné daňové dluhy vůči federální vládě vedly v roce 1944 k oficiálnímu rozpuštění druhé vlny Klanu.

Často opomíjenou kapitolou je role žen v tomto hnutí. Ve 20. letech vznikla organizace Women of the Ku Klux Klan (WKKK), která sdružovala statisíce bílých protestantek. Tyto ženy nebyly jen pasivními manželkami členů Klanu, ale aktivními šiřitelkami ideologie.

Ženy v Klanu se stylizovaly do role ochránkyň domova, rodiny a národní morálky. Zatímco muži se uchylovali k fyzickému násilí, ženy využívaly „měkčí“ sílu. Organizovaly bojkoty židovských a katolických obchodů, tlačily na vyhazovy katolických učitelů ze škol a pořádaly charitativní akce, které měly upevnit soudržnost bílé komunity. Skrze místní organizace, veřejné akce, tisk a komunitní práci ženy normalizovaly rasismus a xenofobii v každodenním životě, čímž činily ideologii Klanu přijatelnou pro střední třídu.

Třetí vlna Ku Klux Klanu se zvedla v 50. a 60. letech 20. století jako reakce na sílící hnutí za občanská práva a desegregaci škol. Na rozdíl od masového hnutí 20. let byl tento Klan tvořen spíše menšími, nezávislými a extrémně násilnými skupinami, které operovaly partyzánským způsobem.

Toto období je lemováno krví nevinných. K nejotřesnějším činům patřil bombový útok na baptistický kostel v Birminghamu v roce 1963, při němž zahynuly čtyři malé černošské dívky. O rok později, během tzv. „Léta svobody“ v Mississippi, členové Klanu ve spolupráci s místní policií unesli a zavraždili tři aktivisty za občanská práva – Jamese Chaneyho, Andrewa Goodmana a Michaela Schwernera. Tento případ, známý jako Mississippi Burning, otřásl americkým veřejným míněním a vedl k masivnímu vyšetřování FBI.

Klan v této době narážel na stále silnější odpor nejen ze strany federálních úřadů, ale i samotných občanů. Významným momentem byl soudní proces po lynčování Michaela Donalda v roce 1981. Jeho matka za pomoci právníků zažalovala organizaci United Klans of America. Soud jí přiznal odškodné ve výši 7 milionů dolarů, což vedlo k bankrotu jedné z největších frakcí Klanu a ukázalo cestu, jak tuto organizaci zničit ekonomicky.

Vizuální stránka Ku Klux Klanu je navržena tak, aby vyvolávala strach a pocit mystična. Nejznámějším symbolem jsou bílé hábity s kápí. Původně měly připomínat duchy mrtvých konfederačních vojáků, ale inspirací mohly být i roucha španělských kajícníků (capirote), ačkoliv Klan byl silně protikatolický.

Ještě silnějším symbolem je hořící kříž. Paradoxně, původní Klan z 19. století kříže nepálil. Tento rituál zavedl až William J. Simmons v roce 1915, inspirován scénou z filmu Zrození národa, která zase vycházela ze starých skotských klanových signálů pro svolávání do boje. Pro Klan se hořící kříž stal symbolem „osvícení“ vírou, pro zbytek světa je však synonymem teroru a zastrašování.

Organizace si vytvořila i vlastní tajný jazyk a tituly. Vůdce je Grand Wizard (Velký čaroděj), nižší důstojníci jsou Grand Dragons, Titans nebo Cyclops. Řadoví členové se nazývají Ghouls. Pro vzájemnou identifikaci používali zkratky jako AYAK (Are You A Klansman?) a odpověď AKIA (A Klansman I Am). Znakem Klanu je často kříž v kruhu s kapkou krve uprostřed, symbolizující krev prolitou za bílou rasu.

Od 90. let 20. století vliv Ku Klux Klanu dramaticky upadl. Tradiční hierarchická struktura se rozpadla pod tlakem soudních sporů, infiltrace FBI a vnitřních rozporů. Dnešní Klan není jednotnou organizací, ale spíše souborem desítek malých, často znepřátelených skupin, které se přou o to, kdo je „pravým“ dědicem historie.

S nástupem internetu se změnila i strategie. Bývalý vůdce Klanu Don Black založil v roce 1995 fórum Stormfront, které se stalo prvním velkým internetovým shromaždištěm neonacistů a rasistů z celého světa. Klan se pokusil modernizovat svou image, někteří lídři vyměnili hábit za obleky a snažili se prezentovat rasismus jako „občanská práva pro bělochy“.

Navzdory těmto snahám členská základna stárne a nedaří se jí oslovovat mladou generaci, která se spíše přiklání k modernějším formám extremismu, jako je Alt-right nebo jiné extremistické a ultranacionalistické skupiny typu Proud Boys. Klan se tak stává spíše reliktem minulosti, ačkoliv jeho ideologie v digitálním prostoru přežívá dál.

Ačkoliv je KKK ryze americkým fenoménem, existovaly pokusy o jeho export do zahraničí. Ve 20. letech vznikla v Německu skupina Rytíři ohnivého kříže, která se později rozplynula v nacistickém hnutí. V 60. letech se objevily snahy o založení poboček ve Velké Británii. V Austrálii se pokusili založit buňky Klanu koncem 90. let a dokonce i na Fidži v 19. století existovala krátká epizoda působení bílých osadníků pod hlavičkou Klanu. Většina těchto pokusů však skončila neúspěchem nebo zůstala na okraji společnosti.

V současnosti se odhaduje, že v USA operuje přibližně 30 až 40 různých skupin hlásících se k názvu Ku Klux Klan, s celkovým počtem aktivních členů mezi 3 000 a 6 000. To je jen zlomek oproti milionům ve 20. letech. Přestože jsou jejich počty nízké, jejich rétorika se v posledních letech znovu dostává do veřejného prostoru, často v souvislosti s debatami o imigraci a odkazu Konfederace.