Článek
Kdo je Michael Guillén a proč hledá Boha ve vesmíru
Michael Guillén není žádný amatérský nadšenec. Bývalý lektor na Harvardově univerzitě je držitelem doktorátů z fyziky, matematiky a astronomie. Kromě toho je známý jako vědecký popularizátor a autor, který se dlouhodobě snaží propojovat vědecké poznání s duchovními otázkami.
Ve své eseji, kterou publikoval pro Fox News, se Guillén zamyslel nad otázkou, kde se vlastně nachází nebe. Inspirovala ho jednoduchá otázka jeho tehdy čtyřletého syna, který se zeptal: „Můžeme do nebe dojet?“ Tato dětská zvědavost vedla vědce k vážnému zamyšlení nad tím, zda by moderní kosmologie mohla nabídnout odpověď.
Kosmický horizont jako hranice našeho poznání
Guillén staví svou úvahu na konceptu takzvaného kosmického horizontu. Tento pojem souvisí se zjištěním amerického astronoma Edwina Hubblea z roku 1929. Hubble objevil, že galaxie se od sebe vzdalují a čím dále se nacházejí, tím rychleji se pohybují. Tento princip se nazývá Hubbleův zákon.
Tři základní kroky k měření rychlosti rozpínání vesmíru
Část vesmíru, kterou jsme schopni pozorovat, se nazývá pozorovatelný vesmír. Vidíme ji díky světlu, které k nám za dobu existence vesmíru stačilo doputovat. Za hranicí kosmického horizontu se nachází oblast, ze které se k nám světlo nikdy nedostane, protože prostor mezi námi se rozpíná rychleji, než dokáže světlo putovat.
Pro Guilléna představuje tato hranice symbolické i fyzikální rozhraní mezi naším světem a tím, co leží „za ním“.
Výpočet vzdálenosti: 439 triliard kilometrů od Země
A nyní k oné šokující hodnotě 439 triliard kilometrů. Guillén vychází z představy, že galaxie v takové vzdálenosti by se kvůli rozpínání vesmíru vzdalovala rychlostí světla. Právě tato přibližná vzdálenost podle něj vymezuje kosmický horizont, tedy hranici vesmíru, odkud se k nám světlo už nikdy nemůže dostat, protože prostor mezi námi se rozpíná rychleji, než dokáže světlo putovat.
A protože podle Einsteinovy speciální teorie relativity nemůže žádný hmotný objekt dosáhnout rychlosti světla, člověk se tam nikdy nedostane.
Albert Einstein u tabule se vzorci speciální teorie relativity
Guillén tvrdí, že právě tam, za kosmickým horizontem, by se mohlo nacházet Boží sídlo.
Propojení biblických textů s moderní kosmologií
Fyzik svou teorii podpírá několika biblickými odkazy. Bible podle jeho výkladu rozlišuje tři úrovně nebes: nejnižší je zemská atmosféra, střední je vesmírný prostor a nejvyšší (kde přebývá Bůh) se nachází mimo dosah lidí.
Guillén uvádí čtyři argumenty, proč by mohlo nebe ležet právě za kosmickým horizontem:
- Existence skryté reality – podle některých úvah by za kosmickým horizontem mohl existovat další vesmír, který je nám trvale skryt.
- Bezčasovost – podle něj na kosmickém horizontu „přestává plynout čas“, neexistuje minulost, přítomnost ani budoucnost.
- Obyvatelnost pro nehmotné bytosti – prostor za horizontem by mohl být obýván „světlu podobnými“ entitami.
- Stáří – objekty na kosmickém horizontu patří k nejstarším ve vesmíru, což otevírá prostor pro úvahy o existenci reality mimo náš pozorovatelný vesmír.
Tyto body podle Guilléna nápadně korespondují s biblickými popisy nebe jako místa nedostupného smrtelníkům, obývaného nesmrtelnými bytostmi a sídlem Stvořitele, který předchází vesmíru.
Proč vědecká komunita zůstává k teorii skeptická
Reakce vědecké obce byly převážně rezervované až kritické. Odborníci upozorňují, že Guillén zaměňuje pozorovací hranici za fyzické místo. Kosmický horizont totiž není reálný objekt nebo lokalita – je to hranice závislá na pozorovateli. To znamená, že každý bod ve vesmíru má svůj vlastní kosmický horizont. Pro hypotetickou civilizaci na druhém konci vesmíru bychom my byli za jejich kosmickým horizontem a sotva by nás považovali za bohy.
Noční panorama naší planety a zářící Měsíc z paluby ISS
Stejně tak tvrzení, že se na kosmickém horizontu „zastavuje čas“, neodpovídá současným kosmologickým modelům. Z pohledu pozorovatele se vzdálené události jeví pomalejší kvůli rozpínání vesmíru, který natahuje vlnové délky světla, ale samotný čas tam neplyne jinak.
Kritici také připomínají zásadní věc: žádné vědecké pozorování existenci Boha nepotvrdilo. Guillén pouze tvrdí, že pokud něco existuje mimo náš vesmír, logicky by to bylo mimo náš dohled. To je však spekulace, nikoli vědecký objev.
Hledání odpovědí na pomezí fyziky a teologie
Pro běžného člověka je důležité vědět, že Guillénova teorie není převratným vědeckým objevem. Nikdo nepřepsal učebnice ani zákony přírody. Jedná se o filozofickou úvahu opřenou o vědecké koncepty, nikoli o důkaz Boží existence.
Přesto má tato debata svůj význam. Připomíná nám, že:
- Vesmír je mnohem větší, než dokážeme pozorovat.
- Existují otázky, na které věda zatím nemá odpovědi.
- Teorie velkého třesku popisuje vznik vesmíru, ale neříká, co bylo „předtím“ ani proč vůbec něco existuje.
Otázka Boha tak zůstává otevřená. Věda ji neumí potvrdit ani vyvrátit, umí pouze popsat hranice našeho poznání. A dokud budou existovat hranice našeho poznání, budou existovat i ti, kdo se je budou pokoušet překročit.
