Úhoř říční: Putuje tisíce kilometrů bez potravy, kvůli člověku mu hrozí vyhynutí

Způsob, jakým se úhoři rozmnožují, byl pro lidstvo po staletí naprostou záhadou. Antický filozof Aristotelés se domníval, že úhoři se rodí z bahna. V 17. století zase převládala teorie, že úhoři rodí živá mláďata. Teprve na přelomu 19. a 20. století italští vědci Giovanni Battista Grassi a Salvatore Calandruccio zjistili, že průhledná mořská rybka, považovaná tehdy za samostatný druh, je ve skutečnosti larvou úhoře. A v roce 1922 dánská loď Dana objevila v Sargasovém moři čerstvě vykulené larvy. Konečně bylo známo, kde se to tajemství odehrává.

Příběh úhoře začíná právě tam, v Sargasovém moři poblíž břehů Severní Ameriky. Z drobných jiker, kterých samice naklade 400 000 až 700 000, se líhnou průhledné larvy ve tvaru vrbového listu. Ty se nechají unášet Golfským proudem a tři až čtyři roky putují napříč Atlantikem k evropským břehům. Když doplují k Evropě, přemění se v průhlednou sklovitou nudličku zvanou monté.

A pak začíná pouť proti proudu řek. Úhoř je tak vytrvalý, že umí dokonce šplhat, díky slizu a silnému tělu dokáže překonávat i různé překážky, včetně jezů a přehradních hrází. Část populace zůstává v ústí řek, druhá část putuje hluboko do vnitrozemí, klidně až do českých řek a rybníků. Ve vnitrozemských vodách Evropy převažují samice, zatímco samci se častěji vyskytují v ústích řek.

Úhoř patří mezi ryby s mimořádně vyvinutým čichem, který hraje klíčovou roli při lovu. Tento mimořádný smysl mu nahrazuje slabší zrak a slouží především k lovu hmyzích larev, korýšů, měkkýšů i drobných ryb.

Druhou specialitou je kožní dýchání. Úhoř dokáže významnou část kyslíku získávat i přes kůži, díky čemuž může poměrně dlouho přežít i mimo vodu nebo s jejím minimem. Navíc má žaberní štěrbiny uzavíratelné vůlí, takže si může v žaberní dutině držet zásobu čerstvé vody. To je důvod, proč ho můžete potkat i při „suchozemském“ výletu mezi rybníky.

Jeho tělo pokrývá silná vrstva slizu, drobné šupiny jsou hluboko zarostlé v kůži. V období tření jiných ryb (zejména kaprovitých) vyžírá na trdlištích jejich jikry, jindy se živí téměř čímkoli, co najde u dna.

Když po 8 až 15 letech života v evropských vodách úhoř dosáhne pohlavní dospělosti, jeho tělo se začne dramaticky měnit. Oči se zvětší, kůže ztloustne, barva se promění z tmavé do kovově stříbřité. A jeho trávicí trakt postupně přestane fungovat, protože na dlouhou cestu zpět do Sargasového moře už nebude potřebovat jíst.

Úhoř tuhle nepředstavitelnou pouť absolvuje zcela o hladu, žije pouze ze svých tukových zásob. Během cesty zhubne o významnou část své hmotnosti. Aby ho cestou nesežrali dravci, plave přes den až dva kilometry hluboko, v noci pak v hloubce „jen“ 300 metrů. Po dosažení trdliště v hloubce kolem 400 metrů při teplotě vody 17 °C dojde k tření a všichni úhoři poté uhynou.

Krev úhoře obsahuje toxické látky ze skupiny ichtyotoxinů. Ty mohou při kontaktu se sliznicí nebo otevřenou ranou vyvolat zdravotní potíže. Příznaky otravy zahrnují zvracení, průjem, slabost, nepravidelný puls, cyanózu i dýchací potíže. Už starší laboratorní pokusy ukázaly, že ve větším množství může být úhoří sérum nebezpečné i pro savce.

Naštěstí je tento toxin bílkovinné povahy a teplotně nestálý. Už při zahřátí kolem 60 °C se rozkládá, takže správně připravený úhoř je bezpečný ke konzumaci. Díky vysokému obsahu tuku (až 27 %) je oblíbenou pochoutkou zejména v uzené podobě.

Úhoři se obvykle dožívají 8 až 15 let, ale v zajetí dokáží žít překvapivě dlouho. Nejslavnějším českým úhořem je bezesporu Pepík, který obýval kašnu v secesní budově První české vzájemné pojišťovny ve Spálené ulici v Praze.

Tato budova, navržená architektem Osvaldem Polívkou, ukrývá ve vstupní hale oválnou kašnu zdobenou mozaikou. Brzy po otevření pojišťovny do nádrže vysadili ryby, ale ty se v malém bazénku zraňovaly o ostré hrany mozaiky a hynuly. Až v roce 1914 jistý zaměstnanec, pan Oulík, vysadil do bazénku úhoře jménem Pepík a vybavil fontánu dlouhou trubkou, kam se mohl schovat.

Pepík prožil v bazénku 62 let a uhynul v roce 1976. Jeho ostatky byly následně věnovány Národnímu muzeu. Na živého úhoře se chodil dívat i malý Jan Werich, kterého tam vodil tatínek. Dnešní Pepík je už třetí v pořadí a dostává krmení každý druhý den.

Pepík však nebyl světovým rekordmanem. Tím se stal švédský úhoř Putte, který byl chován v akváriu a dožil se neuvěřitelných 85 let.

Početnost úhoře říčního dnes klesla na pouhé 1 % stavu, jaký byl před sto lety. Z hojné ryby se stal kriticky ohrožený druh. Důvodů je hned několik.

Vodní elektrárny jsou pro úhoře smrtící překážkou. Dospělý úhoř migrující k moři je kvůli stavbě svého těla a síle migračního pudu mimořádně ohrožen lopatkami turbín. Pro úhoře z jižních Čech, kterým stojí v cestě Vltavská kaskáda, je šance dostat se živý do moře prakticky nulová.

Pašerácký byznys. Úhoř říční je dnes jedním z nejpašovanějších zvířat světa. V Evropě se prodává za 500 eur za kilogram, cena na asijském černém trhu může vystoupat až na 7 500 eur. Vedoucí jedné velké španělské razie to vystihl trefně: „Když investujete jedno euro do úhořů a jedno euro do kokainu, zjistíte, že úhoři jsou výdělečnější než kokain.“ V roce 2016 zabavili vyšetřovatelé Europolu jen ve Španělsku úhoře za víc než šest milionů eur. Začátkem roku 2019 byli na ruzyňském letišti zadrženi malajští kurýři s 18 kg úhořího monté ve třech kufrech, určeného k vývozu do Vietnamu.

Další faktory: Parazitická hlístice krevnatka úhoří, která se do Evropy dostala v 80. letech z Asie a poškozuje plynové měchýře úhořů, znečištění vod polychlorovanými bifenyly a nadměrný rybolov. Z údajů Českého rybářského svazu vyplývá, že zatímco v 90. letech se v Česku ročně lovilo přes 30 000 úhořů, v posledních letech je to méně než 19 000 kusů.

Od roku 2008 je úhoř říční na Červeném seznamu IUCN ve skupině kriticky ohrožený druh. Mezinárodní obchod je od roku 2009 regulován úmluvou CITES. Evropská unie vydala nařízení ukládající členským státům povinnost zajistit, aby alespoň 40 % úhořů mohlo uniknout k trdlištím, a zároveň aby alespoň 60 % ulovených úhořů menších než 12 cm bylo použito k vysazování do volných vod.

V Česku platí minimální lovná délka 50 centimetrů a doba hájení od 1. září do 30. listopadu. Švédsko šlo ještě dále, pro sportovní rybáře tam platí úplný zákaz lovu úhoře.

Český rybářský svaz se snaží tuzemskou populaci doplňovat dovozem mladých úhořů. V dubnu 2019 například dorazilo z francouzských lovišť 530 kilogramů úhořího monté, přibližně 1,6 milionu kusů v hodnotě 7,36 milionu korun, přičemž 82 % částky pokryl Evropský rybářský fond. Tito malí úhoři jsou pak vysazováni do revírů v Čechách a na Moravě.

Klíčem k záchraně druhu však bude zejména řešení nepřekonatelných překážek na řekách. Stavba funkčních rybích přechodů a zábran, které by bránily vstupu dospělých ryb do turbín vodních elektráren. Bez toho zůstane každá generace úhořů, vysazená s velkými náklady do našich vod, odsouzená k tomu, že její migrační pouť do Sargasového moře skončí dřív, než vůbec opustí Evropu.