Modlitba generála Pattona: Boží zásah v Ardenách

Dějiny vojenství jsou plné příběhů o geniálních strategiích, hrdinských činech a logistických zázracích. Existuje však jen málo případů, kdy se velitel jedné z nejmocnějších armád světa rozhodl povolat na pomoc sílu, která přesahuje běžné vojenské chápání. Pragmatismus, víra a zoufalá potřeba vítězství se střetly v jednom z nejkritičtějších momentů druhé světové války.

V prosinci 1944 se západní fronta zdála být stabilizovaná a konec války byl na dohled. Německá armáda však pod celkovým velením německých armádních skupin maršálů Rundstedta a Modela připravila Spojencům šokující překvapení. Dne 16. prosince zahájil Hitler svou poslední velkou ofenzivu v oblasti Arden, s cílem rozdělit spojenecká vojska a dobýt přístav Antverpy.

Americké jednotky byly zaskočeny a v liniích vznikl hluboký výběžek (odtud anglický název Battle of the Bulge). Klíčovým bodem odporu se stalo město Bastogne, kde byla obklíčena 101. výsadková divize. Situace obránců byla zoufalá, docházela jim munice, jídlo i zdravotnický materiál.

To, co však Spojence trápilo nejvíce, nebyly jen německé tanky, ale počasí. Nad Ardenami visela hustá mlha, padal sníh a neustále pršelo. Němci tomuto nečasu přezdívali „Führerovo počasí“. Nízká oblačnost totiž uzemnila drtivou převahu spojeneckého letectva. Bez letecké podpory a možnosti zásobování ze vzduchu se situace v Bastogne stávala neudržitelnou. Generál Patton, velitel 3. armády, věděl, že pokud má uspět v neuvěřitelně složitém manévru (otočit svou armádu o 90 stupňů a vyrazit na sever k Bastogne) potřebuje zázrak. Potřebuje čisté nebe.

Generál Patton byl muž plný rozporů. Byl známý svou prořízlou pusou a vášní pro válku, přitom však byl hluboce věřícím episkopálem, který četl Bibli každý den. Pro něj nebyla modlitba jen rituálem, ale praktickým nástrojem k dosažení cíle. Věřil, že úspěch stojí na třech pilířích: plánování, práci a modlitbě.

Dne 8. prosince 1944 (některé zdroje uvádějí pozdější datum) zavolal Patton do svého štábu hlavního kaplana 3. armády, plukovníka Jamese H. O'Neilla. Generálova otázka byla přímá a nečekaná: „Máte nějakou dobrou modlitbu na počasí? Jestli chceme tuhle prokletou válku vyhrát, měli bychom něco udělat s tím deštěm. Musíme poprosit Boha, aby to zastavil.“

Patton vnímal déšť jako nepřítele, který mu brání v efektivním zabíjení nacistů a osvobozování Evropy. Byl přesvědčen, že Bůh má v každé operaci svůj podíl, a pokud armáda udělá vše, co je v jejích silách, je na čase požádat o intervenci shůry.

Kaplana O'Neilla generálův požadavek zpočátku zaskočil. Odpověděl, že se podívá do modlitebních knih, ale brzy zjistil, že žádná standardní modlitba neodpovídá specifickým potřebám tankové armády, která potřebuje suchou zem a jasné nebe pro bitvu. Když se kaplan zmínil, že není příliš obvyklé modlit se za počasí, aby bylo možné zabíjet bližní, Patton ho rázně přerušil: „Kaplane, učíte mě teologii, nebo jste kaplanem 3. armády? Chci modlitbu.“

O'Neill tedy usedl k psacímu stroji a na kartičku o rozměrech 3×5 palců sepsal text, který se měl stát legendárním:

Když Patton text četl, byl spokojen. Pro něj to byl přesně ten druh „duchovní munice“, kterou potřeboval.

Patton nebyl troškař. Když schválil text modlitby, vydal rozkaz, který O'Neilla ohromil: „Nechte vytisknout 250 000 kopií a dohlédněte na to, aby ji dostal každý muž ve 3. armádě.“

Kaplan O'Neill, vědom si blížících se Vánoc, navrhl generálovi, aby druhá strana kartičky obsahovala vánoční přání. Patton souhlasil a osobně text podepsal. Kartičky byly distribuovány kolem 22. prosince, v době, kdy bitva o Ardeny vrcholila a morálka mužů v mrazivých zákopech byla na bodu mrazu.

Vojáci tak dostali do rukou unikátní dokument. Na jedné straně byla prosba k Bohu o bojové počasí, na druhé straně osobní vzkaz od jejich velitele:

To, co následovalo, vstoupilo do legend. Krátce po distribuci modliteb, přesněji 23. prosince, se stalo něco, co meteorologové v takovém rozsahu nepředpokládali. Obloha se vyjasnila. Teploty klesly, země ztuhla a nad Ardenami vysvitlo slunce.

Toto „okno“ dobrého počasí trvalo téměř týden. Spojenecké letectvo mohlo okamžitě vzlétnout. Stíhací bombardéry Thunderbolt a Typhoon začaly decimovat německé tankové kolony, které byly na sněhu jako na dlani. Dopravní letadla C-47 shodila tuny zásob obráncům Bastogne.

Pattonova 3. armáda, nyní s podporou letectva a na pevném podkladu, vyrazila vpřed neuvěřitelnou rychlostí. Dne 26. prosince 1944 prorazily tanky 4. obrněné divize německé obklíčení a spojily se s výsadkáři v Bastogne.

Když Patton viděl změnu počasí, údajně prohlásil: „Zatraceně! Podívejte se na to počasí. Ten O'Neill se musel modlit opravdu mocně. Přiveďte ho sem, chci mu připíchnout medaili.“

Kaplan O'Neill byl skutečně předvolán a generál Patton mu osobně udělil Bronzovou hvězdu. Patton mu potřásl rukou a řekl: „Kaplane, jste ten nejpopulárnější muž na tomto velitelství. Rozhodně to máte dobré u Pána i u vojáků.“

Tento příběh dokonale ilustruje Pattonovu filozofii velení. Byl to velitel, který dbal na to, aby jeho muži měli suché ponožky a teplé jídlo (Patton nařídil mimořádné vánoční zásobování včetně krůty pro jednotky 3. armády), ale zároveň se staral o jejich duchovní „výzbroj“. Pro Pattona nebyla modlitba projevem slabosti, ale projevem maximálního odhodlání zvítězit.