Nejdivnější počasí světa: Kroupy jako melouny, déšť pavouků i krev z nebe

Jedním z nejznámějších extrémů jsou obří kroupy. Zatímco v Evropě jsme zvyklí na kroupy velikosti třešně či vlašského ořechu, jinde padají z nebe skutečná ledová monstra.

Rekordní kroupa spadla 23. července 2010 v městečku Vivian v americké Jižní Dakotě. Měla průměr 20 cm, vážila téměř 0,9 kg a byla oficiálně uznána Národním úřadem pro oceán a atmosféru (NOAA) jako největší kroupa, jaká kdy byla zaznamenána na území USA.

Podobný případ se stal i v Indii roku 1888. Při krupobití ve městě Moradabad zemřelo přes 240 lidí, kroupy vážily až 1 kg a ničily střechy i lidské lebky.

Jedním z nejděsivějších jevů je „déšť pavouků“. Zní to jako scéna z hororu nebo podivná meteorologická hříčka, ale jde o skutečný fenomén známý jako „ballooning“, kdy pavouci využívají jemná vlákna pavučin jako padáky a nechají se unášet větrem.

V roce 2013 zažili obyvatelé města Goulburn v Austrálii neobvyklé „sněžení“ bílých vláken, která pokryla celé domy i pole. Lidé si zpočátku mysleli, že jde o poprašek, než si všimli, že se to hýbe. Doslova z nebe pršely tisíce malých pavouků.

Podle entomologů jde o běžné chování u některých druhů, zejména po dešti, kdy se mění tlakové podmínky. Pavouci se zkrátka nechají unést proudem vzduchu, a když jich je dost, výsledkem je „biologický déšť“.

V roce 2001 začal nad jihoindickým státem Kerala pršet krvavě červený déšť. Barvil oblečení i domy do ruda a zanechal obyvatele v šoku.

Zpočátku se spekulovalo o výbuchu meteoritu nebo dokonce o dešti krve, ale vědci později odhalili, že červenou barvu způsobily vzácné vzduchem unášené řasy rodu Trentepohlia, jejichž spory byly nasáty do vyšších vrstev atmosféry.

Déšť byl natolik intenzivní, že se opakoval i v následujících letech, naposledy v roce 2012. A přestože ho dnes umíme vědecky vysvětlit, pro místní stále zůstává záhadným znamením z nebes.

„Prší ryby“ – fráze, která se zdá být jen metaforou, se v některých částech světa stala realitou.

V městě Yoro v Hondurasu se několikrát ročně odehrává fenomén známý jako Lluvia de Peces. Po silných bouřích lidé nacházejí stovky drobných ryb na suché zemi, často i daleko od nejbližší řeky.

Jedna z teorií tvrdí, že ryby jsou vysávány tornády nebo silnými výstupnými proudy z moře či jezera. Jiní spekulují, že jde o ryby z podzemních zdrojů, které vyplaví přívalové deště. Ať tak či onak, tento jev fascinuje vědce už přes 100 let.

V roce 2015 se obyvatelé ruského města Čeljabinsk nestačili divit, z oblohy začal padat modrý sníh. Úřady okamžitě vydaly varování, aby se ho lidé nedotýkali, a odebraly vzorky k rozboru.

Ukázalo se, že sníh obsahoval barviva z nedaleké chemické továrny, pravděpodobně technický pigment indigotin. Nešlo tedy o přírodní jev, ale ukázku toho, jak snadno lidská činnost může proměnit nebe v surrealistický výjev.

Podobné případy byly hlášeny i jinde, například černý déšť v Japonsku či zelený sníh v Kazachstánu.

Dalším bizarním jevem je padání obrovských kusů ledu z čistého nebe – tzv. megacryometeory. Nejde o běžné kroupy, ale o ledové masy, které vznikají ve vyšších vrstvách atmosféry bez přítomnosti oblačnosti.

V roce 2007 dopadl do dvora ve Španělsku kus ledu vážící přes 6 kg. Vědecké analýzy vyloučily letectví i meteorologické jevy běžného typu, šlo o atmosférický fenomén, jehož původ není zcela objasněn.

Podobné případy byly hlášeny ve Spojených státech, Indii, Japonsku nebo Chile. Jedna z hypotéz mluví o nečekaném zchlazení vodních par v horní troposféře.

Déšť žab je jedním z nejdéle dokumentovaných bizarních meteorologických jevů. Zprávy o něm máme už z antiky a v moderní době se objevily např. v USA, Kanadě i Japonsku.

V roce 1873 zaznamenalo město Kansas City skutečný liják, při němž padaly stovky malých žab. Vysvětlení je podobné jako u rybího deště, silné vzdušné proudy či tornáda nasály žáby z mokřin a přenesly je o několik kilometrů dál.

Jde o ojedinělý, ale doložený jev. A ano, žáby pršely i v Srbsku v roce 2005 nebo v Maďarsku v roce 2010.

Jeden z nejpodivnějších historických záznamů pochází z Bath County v Kentucky. Dne 3. března 1876 se na pole snesly kousky masa různé velikosti, některé až 10 cm.

Událost vyvolala paniku i fascinaci a zprávy se dostaly až do časopisu Scientific American. Vědecká komise tehdy určila, že šlo o živočišnou tkáň, nejpravděpodobněji hovězí nebo ovčí.

Jedna z teorií říká, že kusy masa vyvrhli během letu supi, kteří zpanikařili. Ačkoli to zní bizarně, jde o známý obranný reflex těchto ptáků. Dodnes však není jednoznačné vysvětlení.

Počasí nás dokáže překvapit a někdy i vyděsit. Mezi vědou a mýtem vede tenká hranice a některé jevy, které dnes považujeme za kuriozity, nám připomínají, že příroda se nevzdala své nevyzpytatelnosti.

Od pavouků padajících z nebe po modrý sníh a maso z oblak, svět kolem nás je podivuhodný. Jen nezapomeňte, až vám příště něco spadne na hlavu, nemusí to být déšť.