Největší hromadný hrob v Česku: Pod mohylou u Přestanova odpočívají tisíce padlých

Dnes působí krajina kolem Chlumce klidně, upravená jako park s monumentálními pomníky. Jenže skutečnost po skončení bojů na přelomu srpna a září 1813 byla nesrovnatelně drsnější. Dobové kroniky i většina knih nedokážou zachytit syrový obraz místa krátce po bitvě.

Statistiky o ztrátách zůstávají abstraktní. Představit si dvacet tisíc mrtvých a raněných je téměř nemožné. Jedna z mála dobových zpráv uvádí: „Lidé potřebovali mnoho dní, aby pohřbili padlé a uklidili bitevní pole.“

Bitva u Chlumce a Přestanova proběhla 29.–30. srpna 1813 mezi spojeneckými vojsky Rakouska, Pruska a Ruska a francouzským armádním sborem generála Dominique René Vandamma. Byla součástí širšího tažení roku 1813, které nakonec vyústilo v „Bitvu národů“ u Lipska. Po Napoleonově vítězství u Drážďan se francouzskému císaři otevřela cesta do Čech. Vandamme měl s více než 30 000 muži pronásledovat tzv. Českou armádu spojenců, obsadit Teplice a přerušit komunikaci mezi Drážďany a Prahou. Cílem bylo otevřít cestu až k Praze a ohrozit celé české země.

Masový hrob leží právě v místě, kde 29. srpna narazila Vandammova téměř čtyřicetitisícová armáda (včetně posil) na houževnatý odpor 15 000 ruských gardistů a několika set rakouských vojáků. Přes dvojnásobnou převahu se Francouzům nepodařilo obránce zlomit. Gardisté bojovali s vědomím, že ustoupit znamená ohrozit samotného cara Alexandra I., který sledoval bitvu z Doubravské hory v Teplicích.

Střet byl zuřivý, bojovalo se na bodáky – muž proti muži. Přestanov během několika hodin třikrát změnil držitele. Linie se výrazně neposunula, ale ztráty byly obrovské na obou stranách. Jen první den bylo vyřazeno z boje 12 000 mužů. Ruský generál Alexandr Ivanovič Osterman-Tolstoj utrpěl těžké zranění, když mu dělová koule rozdrtila ruku.

Generál Vandamme, známý svou tvrdostí a neústupností, skončil po bitvě v zajetí. Jeho pád symbolizoval zlom v Napoleonově tažení do Čech. Na druhé straně car Alexandr I. osobně sledoval boje, což dodávalo ruským gardistům odhodlání bojovat do posledního muže. Přítomnost nejvyššího velitele na dohled od bojiště byla mimořádná a ukazuje, jak zásadní význam měla bitva pro osud celé války.

Velká část těl skončila v masových hrobech, jejichž poloha se časem ztratila. Mnohé oběti byly pohřbeny přímo tam, kde padly. Často jen mělce, takže ostatky vyhrabala zvěř. Další vojáci nebyli pohřbeni vůbec, zejména v nepřístupných roklích Krušných hor.

Ještě dvacet let po bitvě se obyvatelé okolních vesnic setkávali s kostrami povalujícími se v lesích i na polích.

Celková bilance byla strašlivá. Zahynulo asi 9 300 spojeneckých vojáků, většinou Rusů, kteří první den odolávali francouzskému náporu. Na francouzské straně padlo kolem 11 000 mužů. Jen během prvního dne ztratily obě strany přibližně 6 000 vojáků. Krvavé střetnutí navíc zničilo celé obce – Chlumec, Stradov, Žandov, Přestanov, Roudné a Dolní Varvažov.

Roku 1835 se v Teplicích sešli panovníci Ruska, Rakouska a Pruska – vítězné mocnosti nad Napoleonem. Při návštěvě Chlumce položili základní kámen k ruskému pomníku. Právě tehdy se majitel chlumeckého panství, hrabě Josef Klemens Westphalen-Fürstenberg, rozhodl k velkému úklidu.

Stovky poddaných sesbíraly rozptýlené kosti a shromáždily je na jedno místo. Nad kostnicí vyrostla mohyla s čedičovým křížem. Pamětní deska, dnes už ztracená, nesla nápis: „Zde spočívají kostry a lebky nalezené v pozdější době v blízkých lesích jako pozůstatky z bitevních dnů roku 1813. Odpočívejte v pokoji.“

Dnes působí okolí Přestanova klidně a nenápadně. Mohyla z balvanů s kamenným latinským křížem stojí uprostřed polí, obklopená tichým lesíkem.

Současná pamětní deska připomíná: „Zde leží 10 000 vojáků (z nich více než 7 500 ruských vojáků), kteří padli v bitvě u Chlumce a Přestanova 29.–30. srpna 1813.“

Hrob je veden pod číslem válečného hrobu CZE4214-377.

Místo je součástí naučných stezek a turistických tras, které připomínají napoleonské války v severních Čechách. Každoročně se zde konají pietní akce, při nichž se připomínají nejen padlí vojáci, ale i civilní oběti a zničené obce. Atmosféra mohyly je dnes spíše meditativní: klidná krajina kontrastuje s vědomím, že právě zde se odehrávaly jedny z nejprudších bojů napoleonského tažení.

Ani po tomto pietním aktu však lidské ostatky z krajiny nezmizely. Ještě po druhé světové válce bylo běžné, že oráči na polích nacházeli kosti poznamenané dávnou bitvou.

Chlumecký hromadný hrob zůstává smutným rekordem. Ani světové války nepřinesly v českých zemích masový hrob s tolika oběťmi. Nejblíže se mu přiblížilo mauzoleum v Jindřichovicích, kde odpočívá asi 7 300 ruských a srbských zajatců.