Článek
Premiér Andrej Babiš 29. září 2026 uvedl, že pokud by Rusko napadlo některý z pobaltských států, Česká republika by v rámci kolektivní obrany vyslala dvě mechanizované brigády. Současně upozornil, že další podrobnosti obranného plánování jsou utajované. Jádro výroku zachytily české zdroje i Reuters. Reuters
Přesný operační plán veřejně neznáme. A ani jej k položení podstatné otázky znát nepotřebujeme.
Protože pokud by česká armáda skutečně vyslala síly postavené na obou svých hlavních brigádních svazcích, problém nezačíná ani nekončí jejich odjezdem.
Začíná otázkou, co se bude dít potom.
Dvě hlavní brigády
Pozemní síly Armády České republiky mají dva hlavní brigádní vševojskové svazky: 4. brigádu rychlého nasazení a 7. mechanizovanou brigádu. Jejich velitelství sídlí v Žatci a Hranicích. Armáda ČR
To samozřejmě neznamená, že česká armáda sestává pouze ze dvou brigád. Má výsadkáře, dělostřelectvo, ženisty, protivzdušnou obranu, průzkum, logistiku, vzdušné síly, teritoriální jednotky a další schopnosti.
Jenže skutečně nasazená brigádní síla není izolovaný útvar.
V praxi se vytváří brigádní úkolové uskupení — BÚU. Jeho jádrem je brigáda, ale k tomu, aby mohlo skutečně bojovat, potřebuje další schopnosti: palebnou podporu, ženisty, průzkum, logistiku, zdravotnické zabezpečení, protivzdušnou obranu a další prvky.
Přeloženo z vojenské řeči do normální češtiny:
s brigádou se do války nepřesouvá pouze brigáda. Přesouvá se část systému, který jí umožňuje bojovat.
Přesné složení takového českého uskupení pro případnou válku v Pobaltí veřejně neznáme — a neměli bychom je předstírat.
Článek 5 neříká „dvě brigády“
Je také dobré odstranit jeden možný omyl.
Článek 5 Severoatlantické smlouvy říká, že útok proti jednomu spojenci bude považován za útok proti všem a ostatní státy mu musí pomoci. Nestanoví však, že Česká republika musí vyslat právě dvě brigády. Konkrétní podobu pomoci určují spojenci v rámci obranného plánování a svých rozhodovacích procesů. NATO
Premiérův výrok je proto zajímavý právě tím, že jde výrazně dál než obecná formulace článku 5.
Mluví o konkrétním rozsahu české vojenské síly.
Válka ale není první přesun
Armáda může být připravena jednotku vyslat — a přesto ještě není zodpovězena otázka, jak dlouho ji dokáže udržovat v boji.
To jsou dvě různé schopnosti.
Česká Koncepce výstavby Armády České republiky 2035, schválená v prosinci 2023, ostatně sama počítá s armádou schopnou působit v dlouhotrvajícím konfliktu vysoké intenzity. Ministerstvo obrany mezi jejími strategickými cíli výslovně uvádí připravenost, nasaditelnost a udržitelnost. Ministerstvo obrany
A samotná koncepce jde ještě konkrétněji. Pro bojovou udržitelnost označuje za zásadní dostatečné zásoby a funkční systém doplňování osob i materiálu. Ministerstvo obrany
To je vlastně celé jádro problému.
Ne:
Dokážeme dvě brigády vyslat?
Ale:
Jak dlouho dokážeme jejich bojovou sílu udržovat?
Po prvních měsících
V dlouhé válce začnou být důležité věci, které na slavnostním odjezdu jednotky nejsou vidět.
Kdo nahradí ztráty?
Jak rychle budou doplňováni specialisté a vycvičeny nové osádky?
Jak rychle lze poškozenou techniku opravit nebo nahradit?
Jak dlouho vydrží zásoby munice a náhradních dílů?
Jak se vystřídají vyčerpané jednotky?
A jak se útvar po vážnějších ztrátách znovu promění ze souboru doplněných lidí a techniky v jednotku, která umí společně bojovat?
To poslední je důležité. Obnovit bojovou sílu není totéž jako pouze dopočítat chybějící vojáky a vozidla. Potřebujete velení, součinnost, výcvik a čas.
Nemusí přitom přijít dvě nové celé brigády a jednoduše vystřídat první dvě. Jednotky lze průběžně doplňovat, části střídat a poškozené schopnosti obnovovat několika způsoby.
Právě proto je přesnější ptát se na hloubku systému, nikoli pouze hledat imaginární „druhou dvojici brigád“.
A co zůstane doma?
Ani případné nasazení obou hlavních brigádních uskupení by samozřejmě neznamenalo, že Česká republika zůstane bez armády.
Část ozbrojených sil má jiné úkoly a jiné schopnosti. Česká republika by navíc v případě rozsáhlého konfliktu nebyla izolovaným bojištěm, ale součástí společné alianční obrany.
Současně ale platí, že některé podpůrné kapacity potřebují i nasazená brigádní uskupení.
Proto není možné jednoduše vzít organizační schéma AČR, odečíst dvě brigády a všechno ostatní prohlásit za nedotčenou domácí rezervu.
Stejně jako není možné z veřejných údajů tvrdit opak — že po jejich odjezdu „už nic nezůstane“.
To z veřejných podkladů nevíme.
A právě tady je podle mě legitimní veřejná otázka.
Rozhoduje hloubka
KVAČR 2035 je stále platným schváleným koncepčním dokumentem (není posledním slovem českého obranného plánování. Generální štáb už připravil novou KVAČR 2040, která má reagovat mimo jiné na nové alianční Capability Targets 2025; její schvalovací proces se podle Ministerstva obrany očekává v říjnu 2026. Proto nelze závěry dokumentu z roku 2023 automaticky vydávat za úplný obraz schopností armády v září 2026). Ministerstvo obrany
Přesto nám zároveň říká něco velmi důležitého:
armáda sama chápe, že nasaditelnost bez udržitelnosti nestačí.
Z veřejných zdrojů nelze poctivě rozhodnout, zda už dnes Česká republika dokáže dvě brigádní uskupení v dlouhé válce dostatečně doplňovat a obnovovat.
Nelze poctivě říci ani ano, ani ne.
Premiérův výrok však tuto otázku otevřel způsobem, kterému rozumí každý:
Máme dva hlavní brigádní svazky. Premiér říká, že bychom při napadení Pobaltí vyslali dvě brigády.
A od té chvíle už nestačí počítat brigády.
Je třeba počítat také lidi, zásoby, opravy, výcvik, náhradní techniku a čas.
Protože dokázat bojovou sílu vyslat není totéž jako dokázat ji dlouhodobě udržovat a obnovovat.
A právě proto po premiérově výroku zůstává jedna jednoduchá otázka:
Pokud pošleme dvě brigády, jak hluboký je systém, který za nimi stojí?
Whyessjay Strong
Zkratky
AČR — Armáda České republiky
BÚU — brigádní úkolové uskupení
KVAČR — Koncepce výstavby Armády České republiky
NATO — Severoatlantická aliance
Hlavní prameny
