Článek
Rád bych se, s vámi podělil o kousek ze svého života konkrétněji o společném soužití mezi mnou a mým otcem, cílem tohoto článku není si tu po plakat a aby mě někdo litoval. To v žádném případě, chci pouze poukázat na to, že ne všechny rodiny jsou dokonalé.
Cti rodiče své
Moje rodina, pochází z malé vesničky na Brněnsku, i když kvůli práci bydlím v Praze, jakožto moravský vlastenec se rád vracím do svého rodného kraje. S matkou, mám dobrý vztah, kéž bych to samé mohl říct i o svém otci. Nikdy jsme spolu nevycházeli, ale co jsem byl starší, se naše neshody začaly stupňovat v ostré výměny názorů jím někdy doprovázené rákoskou.
Tohle byl důvod, proč jsem určitou dobu žil u prarodičů v sousední vesnici (tahle babička ve mně vzbudila náklonnost k moravskému vlastenectví) ale kvůli matce jsem se domů občas vrátil. Já a otec jsme měli různé pohledy na svět a naše osobnosti se neslučovali.
Nelíbil se mi, způsob jeho chování k nám rodině, tudíž mi to nikdy nedalo a nahlas jsem to kritizoval. Načež jsme se hádali kvůli politice, mé budoucnosti, jeho nadměrnému pití a rovněž jeho chování mezi lidmi. Ani ne víte, kolikrát jsem slyšel že jsem nevděčný, spratek (slušně řečeno) a co si dovoluji o něco říkat v jeho vlastním domě
Dnešní finále
A byste si nemysleli, že jsem byl provokativní, tak on na mně také nenechal ,,suchou niť" a zrovna nějak mi to společné soužití nezlehčoval. Pokud jste do četli až sem, v tom případě gratuluji. Váš názor na můj životní příběh si rád přečtu v komentářích.
