Článek
Brdy mu připadaly jako ideální volba — hluboké lesy, klid a žádný signál. Chtěl být sám. Po rozchodu s Lenkou už nevydržel být ve městě ani hodinu navíc.
Ubytoval se ve staré hájence poblíž dopadové plochy Tok. Majitel mu při předání klíčů řekl jen jedno varování:
„Když uslyšíš v noci zvony… nezavírej oči. A rozhodně neodpovídej, když tě někdo zavolá jménem.“
Petr se zasmál, ale muž se nesmál. Jeho výraz byl prázdný jako maska.
První noc
Uprostřed noci se Petr probudil potem zbrocený. Slyšel… cinkání. Jako kdyby se páslo stádo koz. Ale bylo to příliš blízko. A příliš pravidelné.
Šel k oknu. Měsíc zaléval les stříbrným světlem. A pak ho uviděl.
Na kraji lesa stál tvor — vysoký, srstí pokrytý, lidského těla, ale s hlavou mohutného kozla. Rohy se mu leskly jako kované železo. Kopyta zarýval do půdy. V ruce držel něco jako pastýřskou hůl, zakončenou hřebem. A z krku mu visel zvonec. Cink… cink… cink…
Petr couvl. Ale než stihl cokoli udělat, tvor promluvil. Hlubokým hlasem, který zněl jako šustění suchých listů.
„Petře…“
Ztuhl.
„Petře, pojď ven. Ovce tě potřebují.“
Jak… jak ví moje jméno?
Zavřel okno. Stáhl žaluzie. Vzal nůž z kuchyně a celou noc už nespal.
Druhá noc
Den utekl rychle. Snažil se na to zapomenout — říkal si, že to byl jen sen. Halucinace. Mozek unavený smutkem. Ale noc přišla znovu. A s ní i zvonec.
Tentokrát zvuk přišel z podkroví hájenky.
Jak by se tam sakra dostal?
Když otevřel padací schody a rozsvítil baterku, uviděl ve starém prachu čerstvé stopy. Kopyta.
Najednou se ozvalo zaskřípění.
A pak ten hlas, těsně u jeho ucha:
„Ovčáku, nezavírej oči… nebo tě dojdu ve snu.“
Petr utíkal. Ven. Do lesa. Jen pryč. Ale les byl jako bludiště. A Goat Man ho následoval. Cink… cink… cink…
O týden později
Lesní stráž našla hájenku opuštěnou. Postel nebyla ustlaná, jídlo zkažené. Ale podkroví bylo otevřené. A na dřevěné podlaze byl vyrytý kruh z kozích kopyt.
Ve vesnici pod lesem si lidé šuškají, že každou noc je v lese slyšet zvonění. A když se jmenujete Petr, nemáte spát poblíž Tok.
Prý Goat Man stále hledá svého ztraceného pastýře.
