Článek
Měla křivé trámy, podlahu, co vrzala jako stádo myší v plechovce, a vůni tak hutnou, že by se dala mazat na chleba — směs piva, utopenců, potu a stoletého kouře. Ale málokdo věděl, že se v ní ukrývá ještě něco navíc.
Tedy někdo.
Byl to šotek. Malý, šedomodrý tvor jménem Pidivrk. Nikdo ho nikdy neviděl, ale hospodský Šimon přísahal, že existuje.
„To mi nevěříš?“ drkotal jednou zuby starý štamgast Olda, když se zrovna rozsvítilo, i když elektrika byla už dvě hodiny vypnutá. „Minule jsem tu zapomněl peněženku a druhý den ležela na stole s lístečkem: Neztrácej to, chlape! Psaný zeleným inkoustem, kterým nikdo nepíše.“
Pidivrk žil pod pultem, ve staré díře po myších. Ale na rozdíl od myší byl pořádný a pečlivý. Každý večer, když poslední opilec padl čelem do guláše a Šimon zhasl světla, Pidivrk vylezl a pustil se do práce. Srovnal sklenice, doplnil utěrky, dokonce jednou slepil rozbitý půllitr vteřinovým lepidlem, co ukradl ze zásuvky.
Jenže hospoda neměla jen štamgasty. Občas do ní zavítali i jiní — tajní. Ne ti policajti. Tajní agenti.
Jednou v zimě přišli dva. Hubení jak šídla, v kabátech po kotníky, a mlčeli víc, než se na hospodu slušelo. Sedli si do rohu a jen pozorovali. Místní si šuškali, že hledají pašeráky. Nebo špiony. Anebo to jsou sami špioni. Kdo ví?
A právě tehdy se Pidivrk rozhodl, že pomůže. V noci se vloupal do jejich aktovek (pro šotka hračka — měl miniaturní šroubovák i háček na zipy) a zjistil, že ti dva nejsou agenti, ale novináři. Pátrali po „zvláštním jevu“, jak psali, který se děje právě v hospodě U Tří sluncí.
Ráno ležela na stole jejich aktovka — a uvnitř místo poznámek jen vzkaz:
„Tajemství si nechte na jindy. Tady se pije, ne bádá. —P.“
A k tomu jeden krásně vychlazený Kozel.
Od té doby novináři zmizeli. A hospoda žila dál. Občas něco samo spadlo, někdy se záhadně opravilo. A jednou se říkalo, že šotek tajně narovnal vrchovatý tác plný panáků, co už už měl spadnout.
Ale nikdo ho nikdy neviděl.
Jen hospodský Šimon někdy večer zvedl sklenku a tiše řekl:
„Díky, Pidi.“
A zpod pultu se ozval tichý, spokojený smích.
