Článek
Vše začalo, když starý mlékař jménem Eldreth, známý svou skvostnou výrobou másla, zmizel beze stopy. Bez jeho másla byla vesnice v chaosu – chleby byly suché, polévky bez chuti a pečivo bez svého lahodného základu.
Dohodli se, že musí vyrazit na cestu, aby zachránili mlékaře a přinesli zpět ztracené máslo. Výprava se skládala z několika statečných: mladého rolníka Talvarda, jeho moudré sestry Eryndy, která byla bylinkářkou, starého kouzelníka Rhustava, a sličné lovkyně Zeldy, která byla známá svou rychlostí a schopností zacházet se všemi zbraněmi. A samozřejmě nesměla chybět ani zvířata – roztomilý kozlík Gnarb, který byl neustále hladový, a pták jménem Strix, jenž měl neuvěřitelnou schopnost mluvit.
„Takže, výpravo,“ promluvil Rhustav, jehož hůl byla pokryta kouzelnými runami, „dnes nám stojí v cestě hned několik výzev. Nejprve musíme přeplavat řeku Puchol, poté se dostat do Stínových hor, kde se nachází tajemný mlýn, v němž Eldreth zmizel.“
„Jen co bude máslo v bezpečí, dostaneme zpátky naše životy,“ zasmála se Zelda a vytáhla z toulce šípy.
„Cílem je ale zachránit Eldretha, ne jen máslo!“ opravil ji Talvard.
Cesta vedla hlubokými lesy, kde stromy šuměly zvláštními zvuky a křoviny se neustále snažily zdržet výpravu. Brzy narazili na první překážku – řeku Puchol, kterou museli přebrodit.
„Počkat, mám plán,“ prohlásila Erynda a vytáhla z košíku bylinky, které ve chvíli kouzelně zázračně rozemlela na prášek. „Pokud použijeme tuto směs, řeka se uklidní a můžeme ji bezpečně přejít.“
Rhustav potřásl hlavou: „S tímto směrem se nebudeme plavit na žádné lodi. Jsem starý, ale rozumím kouzlům přírody.“
Ve chvíli, kdy Erynda prach vysypala, se Puchol zklidnil a řeka jako zázrakem ztichla, dává jim šanci přeplavat na druhý břeh.
Když dorazili k Stínovým horám, začal se jejich úkol komplikovat. Hory byly plné temných stínů a neznámých stvoření, která nechtěla cizí kroky v tomto království vidět.
„Tohle není žádná běžná expedice. Toto je posvátná země, kde žijí Stínozvíři,“ prohlásil Rhustav, když zahlédl obrysy záhadných bytostí mezi skalami.
„Stínozvíři chrání tajemství mlýna,“ vysvětlovala Zelda a rozhlédla se. „Pokud to s nimi nezkusíme diplomaticky, budeme muset bojovat.“
Erynda, v obavě z boje, vytáhla vřetenovité bylinky, které ve směsi způsobilé k utišení hněvu. S úspěchem přiměla první zvíře přiblížit se, zatímco ostatní mlčky vklouzli dál.
Nakonec, s vděčnými zvířaty za pomoc, se výprava dostala k mlýnu, kde našli Eldretha – ale ne jako vězně. Místo toho byl ve společnosti kouzelného draka, jenž se postavil mezi ně a stroj na výrobu másla.
„To je mág z dřívějších časů,“ vysvětlil Eldreth. „Můj stroj s pomocí tohoto draka vyrábí kouzelné máslo, které je nejen nejlepší na světě, ale i magické. Omlouvám se, že jsem vás přivedl sem, ale svět bez tohoto másla by byl… prázdný.“
Talvard, Erynda, Zelda a Rhustav se podívali na sebe a pak na Eldretha. V tu chvíli pochopili, že jejich svět opravdu není jen o chuti, ale o zázracích, které i v běžných věcech, jakými jsou chleby a másla, dovedou změnit životy.
S úsměvem a bohatou náručí kouzelného másla se výprava vrátila domů, kde s radostí oznámili vesničanům, že víc než máslo je třeba občas i trochu magie, aby svět zůstal tak, jak má být.
A tak Koblíkov, místo kde vše začalo, zůstalo navždy známé jako místo, kde výprava za máslem dala světu něco mnohem cennějšího – kouzlo v každodennosti.
