Článek
Steven Koecher vyrůstal v běžné americké rodině, nikdy nebyl problémový, měl rád sport a poctivě se věnoval studiu. Dokončil vysokou školu ve sdělovacích prostředcích a poté si našel práci v novinách, kterou několik let vykonával až do té doby, než si řekl, že to chce nějakou změnu. Oznámil to svým rodičům a odstěhoval se, aby se osamostatnil. Podle nich měl odjakživa dobrodružnou povahu.
V roce 2009 se přestěhoval do jiného města a pronajal si byt, který sdílel se spolubydlícím. Jelikož byl věřící, zapojil se do aktivit místní církve, jejichž zásady pevně dodržoval. Měl našetřené nějaké peníze a poohlížel se po nové práci, která by ho naplňovala, ale moc se mu nedařilo. Když se jeho úspory začaly tenčit, snažila se mu jeho rodina finančně pomoct, ale on zatvrzele odmítal jakékoliv peníze přijmout. Ani když se Stevenův otec dozvěděl, že už několik měsíců nezaplatil nájem a znovu mu nabídnul, že mu finančně vypomůže, syn s tím nesouhlasil.
Naposledy se mladík ozval telefonicky dva týdny před vánocemi, aby rodiče ujistil, že za nimi přijede, aby svátky strávili společně. Oba se na shledání s ním moc těšili, jenomže už o pár dní později dostali zprávu od policie. Ta jim oznámila, že našli Stevenovo auto opuštěné na silnici nedaleko Las Vegas, čili asi dvě hodiny cesty od jeho domova. To jim přišlo podezřelé a zvláštní. Město hříchu a hazardu určitě nepatřilo k místům, které by jejich věřící syn vyhledával.
Podle policistů stálo jeho auto zaparkované ve slepé uličce už 4 dny. Stevenova matka měla strach, že se dostal do deprese a že by si mohl ublížit. Delší dobu ho trápily finanční potíže. Zároveň mohl mít pocit selhání, protože se mu nedařilo najít partnerku, se kterou by založil rodinu. To všechno ho skutečně mohlo přivést do špatného psychického stavu.
Stevenův otec měl náhradní klíče od jeho pronajatého domu ve městě St. George, a tak se tam vydal. Nenašel nic podezřelého. Stevenův počítač byl na svém místě, na druhou stranu ale nikde nenašel jeho cestovní pas. Poté se vydal k opuštěnému automobilu, které bylo zaparkované v bohaté a poklidné čtvrti nedaleko Las Vegas. Nádrž v autě byla do půlky plná, takže mohl vyloučit možnost, že byl vůz odstaven kvůli nedostatku paliva.
Začalo se řešit Stevenovo zmizení, protože na telefonu byl nedostupný a už dlouho o sobě nedal vědět. Policie v Las Vegas nebyla tímto případem nijak zaskočená. V proslulém městě každoročně zmizí přibližně 2500 lidí a vyšetřovatelé už mají svoje metody, díky kterým se snaží pohřešované najít. Důkladně prohledali jeho auto, jestli v něm nenajdou něco podezřelého. Drogy nebo alkohol by je rozhodně nepřekvapil, ale nic takového se uvnitř nenacházelo. Byly zde jen stohy papírů s žádostí o práci a pár drobností, které pravděpodobně nakoupil na vánoce. To svědčilo o tom, že si mladý muž nemínil nijak ublížit a že skutečně plánoval vrátit se na svátky domů.
Protože policie nenašla v autě nic podezřelého ani nezákonného, rozhodla se vyčkávat. Vyšetřovatelé ze zkušenosti věděli, že lidé, kteří se vydali za zábavou do Las Vegas, se na pár dní většinou vypaří, ale poté se zase vrátí do běžného života. Stevenovi rodiče ale na nic čekat nechtěli a začali obvolávat co nejvíce lidí, kteří mohli přijít s jejich synem do styku. Zároveň zkontrolovali pohyb na jeho bankovním účtu, ke kterému měli přístup. Ukázalo se, že ode dne zmizení na něm nebyl žádný pohyb, a to bylo ještě víc znepokojivé.
Později se podařilo vytáhnout záznamy z několika pouličních bezpečnostních kamer. Bylo na nich vidět, jak muž připomínající Stevena zaparkoval auto a o chvíli později kráčí po ulici, jako by se vydal na nějakou předem domluvenou schůzku. Příliš nespěchal, ani to nevypadalo, že byl ve špatném psychickém stavu. Kam se ovšem vydal, nebylo možné určit. Byla to poslední stopa, která se našla, ale která nakonec nikam nevedla.
Ačkoliv vyšetřovatelé obcházeli všechny rezidenty a spousta dobrovolníků prohledávala okolí v poušti, nenašlo se nic, co by napovědělo, jak a kde přesně Stevenův osud skončil. Zdá se vcelku nepochopitelné, že mladý muž jde za bílého dne v poklidné ulici plné rezidentních domů, kde žijí především lidé důchodového věku, a už se nikdy víc neukáže. Na kamerách bylo vidět, že si nese nějaké dokumenty, nejspíš složku s propagačními materiály, jelikož pracoval na částečný úvazek pro marketingovou firmu. Policie ovšem do dnešních dní nebyla schopná zjistit, jestli se nestal obětí někoho z okolí.
Stevenova sestřenice založila internetovou stránku, kde žádala o pomoc všechny, kteří by mohli pomoci a kteří by do případu vnesli trochu světla. Ozvalo se mnoho lidí, kteří věřili, že Stevena někde viděli. Většina z výpovědí se ukázala jako mylná a zbytek se dal jen těžce ověřit. Ve čtvrti, kde mladý muž zmizel, policie vyšetřovala několik sousedů. Jeden z nich se zdál být během dotazování nervózní, pouze vypověděl, že Stevena neviděl a že sám se s nikým nestýká, protože nikomu v okolí nedůvěřuje kvůli obchodování s drogami.
Soukromý detektiv později od několika rezidentů zjistil, že přibližně v tu samou dobu, kdy Steven zmizel, se jeden ze sousedů z ulice odstěhoval. V jeho domě nezůstal žádný nábytek a samotný interiér domu byl dost poničený. Věří se, že to byl právě ten dům, ke kterému pohřešovaný mladík na kamerách směřoval. Toto zjištění ale už nebylo policisty dotaženo do konce.
Steven Koecher se stal jedním ze statisíců zmizelých lidí a jeho případ zůstává do dnes otevřený. V době zmizení mu bylo třicet let. Jeho rodina přesto doufá, že se jednoho dne dozví, co se s ním stalo.
