Dovolená na ostrově Svatý Martin a žabí stehýnka k večeři. Zkusíte?

Konec ledna je příhodný pro dovolenou hezky v teple, a tak opět zkoušíme vybrat nějaký námi neprobádaný karibský ostrov. Už nějakou dobu přemýšlíme nad Svatým Martinem. Z fotografií ho určitě znáte, je to ten s pověstnou pláží Maho Beach, kde vám jen kousek nad hlavou prolétají velká dopravní letadla a tah motorů vás svou silou téměř odfoukne do mořských vln. To chceme vyzkoušet a tak si kupujeme letenky. Tentokrát nevyužijeme služeb cestovní kanceláře a letíme na vlastní pěst.

Na Svatý Martin létá z Evropy několik leteckých společností. Je to především francouzská Air France nebo nizozemská KLM, jelikož tyto dva státy se o zmíněný karibský ostrov poctivě dělí. Je to vlastně zajímavá kombinace dovolené v různých variacích – Francie, Nizozemí a Karibik alá tři v jednom a na to jsme hodně zvědaví.

Vybíráme si společnost KLM s odletem z Prahy kolem šesté hodiny ranní. Přestup v Amsterdamu je nezbytný. Odsud po tříhodinovém čekání odlétáme přímo směr Svatý Martin. Airbus A330/200 pojme až 264 pasažérů a náš let je z větší části obsazený. Sedadla se dělí do tří sekcí, po stranách jsou po dvou a uprostřed po čtyřech. Letenka koupená několik měsíců předem vyšla pro jednu osobu přibližně na 31 000 Kč. Pokud byste chtěli koupit levněji, jde to, ale cesta se může protáhnout a přestupů přibude.

Devítihodinový let z Amsterdamu proběhnul celkem hladce, to až s přiblížením do oblasti nad Karibským mořem začínají menší turbulence, ale ustáli jsme je ve zdraví. Po příletu nás překvapilo menší zdržení s vyplňováním vstupního formuláře. Na internetu jsme se o tom nedozvěděli, jinak bychom si ho vyplnili předem on-line, ale zpočátku dlouhá fronta nakonec postupovala rychle. S dokumenty turistům pomáhají čiperní letištní úředníci. Konečně si můžeme pro zavazadla a rychle vyhledat pobočku Europcar, kde máme na celý týden zamluvený automobil.

Ostrov Svatý Martin není veliký, jeho rozloha čítá přibližně 88 km², silnice ze severu na jih je dlouhá asi 15 km. Zabloudit se tu skoro nedá, nicméně na tak malý ostrov je tu vozidel poměrně hodně. Problémy se mohou naskytnout například s parkováním. Auta zcela zaplňují parkoviště, stojí všude při krajnicích a ve všední dny se cesta neobejde bez popojíždění v kolonách. My jsme ale na dovolené a není kam spěchat. Silnice jsou v ucházejícím stavu, avšak úzké, stoupající každou chvíli nahoru a hned nato klesající strmě dolů. Taky je třeba dávat pozor na retardéry, které jsou zde proklatě vysoko a cestující ve vozech si díky nim dost povyskočí, pokud je vezmou zhurta. Při vjezdu na most vedoucí do francouzského hlavního města se mějte na pozoru, pokud se rozsvítí na semaforu červená, znamená to, že most se bude otevírat kvůli proplouvajícím lodím.

Pro přemisťování z bodu A do bodu B se dá samozřejmě využít i mnohem levnější autobus nebo docela drahé taxi. My využili autopůjčovnu a půjčení vozu (menší už jsme dostat nemohli) stálo přes 9000 Kč na šest dní. Benzin i nafta se tu pohybují ve vzájemně podobných cenový relacích. Momentálně dáte za litr pohonných hmot 1,30 eur či dolarů. Kurz eura vůči dolaru je 1:1, takže se nedivte tomu, že zaplatíte v obchodě evropskou měnou a prodavač vám vrací americké bankovky. Směnárna jak vyšitá na každém rohu, ať už chcete nebo ne.

Hotely jsou na ostrově poměrně drahé, apartmány bez stravy vás vyjdou o něco levněji. Ten náš se nachází až na samém konci zálivu Orient Bay. Je moderně zařízený, nechybí veškeré potřebné vybavení včetně mikrovlnky, televize, myčky a pračky. Náročnější klienti to ocení, jiní se bez takových vymožeností na dovolené zcela jistě obejdou. Rezervace jednopokojového apartmánu nás přes Booking stála přibližně 150 eur na noc. Výhled na moře se nabízí z každého apartmánu a na pláž je to několik schodů, nicméně zátoka Orient Bay se nachází na návětrné straně a vlny jsou tu prudší. Tady se to zalíbí především milovníkům vodních sportů. Jinak je tu klid. Klienti, zejména důchodového věku, se tu procházejí se svými čtyřnohými miláčky. Celý ostrov, jak se zdá, je otevřen turistům se psy. Musejí být na vodítku, ale vesměs mají přístup na všechny pláže.

Na Svatém Martinu se nachází bezmála čtyřicet menších i větších pláží. Většina z nich je písčitá a barva moře jak jinak než azurová. Pláž Maho je ta, kterou musí vidět každý návštěvník ostrova. Tady vás to prostě bude bavit. Přílety a odlety všech letadel máte předem nastudované a už jen čekáte, které z nich vám proletí těsně nad hlavou a které vás při startu zasáhne silným poryvem větru z motorových turbín. Písek vám vlítne do všech otvorů v těle a zároveň vás na kůži bodá jako tisíce malých jehliček. No nechtěli byste to zažít? Jednou vám to určitě bude stačit.

Kousek vedle zalidněné Maho beach se nachází o něco klidnější a velmi hezká pláž zvaná Mullet beach. Dvě lehátka se slunečníkem vyjdou na všech plážích za podobnou cenu 30 euro/dolarů. Některé pláže jsou ještě o něco dražší a záleží, do které řady se chcete nechat umístit. Čím blíže k moři, tím více bankovek si nachystejte.

Velmi žádaný je výlet na ostrůvek Pinel. Malým přívozem se tam dostanete za deset minut, ale můžete si tam dopádlovat na půjčeném člunu i sami. Ostrůvek je opravdu malý, suchou nohou ho obejdete přibližně za hodinu. Vám se tady ale opět bude líbit především pláž a dva moc vkusné bary ve stylu Pirátů z Karibiku. Křišťálově průzračná voda návštěvníky láká k plavání i potápění. Zkrátka takový malý ráj na zemi.

Krásnou a především širokou pláž můžete navštívit v zálivu Anse Marcel. Jede se k němu přes serpentiny beroucí dech a v nejvyšším bodě se vám naskytne krásný výhled na malý přístav hluboko pod vámi.

Pokud se chcete trochu projít, můžete si vyjet k nejvyššímu vrcholu ostrova Pic Paradis dosahujícího výšky 424 m. Od konce silnice k vrcholu je to pěšky hrubá čtvrt hodinka. Kolem vás bují nepropustná džungle a když budete mít štěstí, zkříží vám cestu leguán a možná i nějaká ta opička.

Hlavní města na ostrově jsou dvě. V nizozemském Philipsburgu na jihu ostrova vás osloví obrovské výletní lodě kotvící v přístavu. Uvidíte je z hlavní pláže lemované podniky s občerstvením a obchůdky s módou či jinými potřebami. Ve francouzském hlavním městě Marigot si zase můžete projít místní trhy a pokochat se pohledem na jachty v maríně. Obě města na vás dýchnou trochou historie v momentě, kdy navštívíte pozůstatky jejich pevností.

Ve většině případů se v restauracích podávají dary moře. Neznamená to, že vám někde nenabídnou pěkný kus hovězího nebo grilovaná vepřová žebírka, ale když už jsme zavítali tak daleko, měli bychom toho využít. Čerstvé krevety, chobotnice na grilu, kalamáři, humři, to všechno se dá na jídelníčcích karibského ostrova očekávat. Nejčastěji podávanou rybou je mahi-mahi. Po pečlivém hledání na Googlu se dovídám i český název - zlak nachový. Tato ryba je velmi chutná, nejsou v ní kosti a není tučná, proto bývá velmi oblíbená. Zkusit ji můžete i za syrova jako tataráček.

Protože se ale nacházíme na ostrově, jehož polovina patří Francouzům, nabízí se samozřejmě ochutnat i delikatesy typické pro tuto kulturu. A co je typicky francouzského? Ústřice, šneci a žabí stehýnka. Kromě posledně zmíněného jsem už ochutnala všechno, takže volba byla jasná - noste žáby na stůl. Pravda, nelze říct, že by tento předkrm na pohled působil bůhvíjak vábně, ale maso bylo jemné, dobře ochucené a dalo by se přirovnat ke kuřecímu. I tento poslední bod na seznamu si tedy můžeme odškrtnout jako splněný.

Na ostrově Svatý Martin se toho dá vidět a zažít ještě mnohem víc - vodní sporty, projížďky na lodích nebo skútrech, lanový skluz mezi korunami stromů, golf, jízda na koních, zkrátka co vás jen napadne a po čem vaše srdce touží. Pro rodiny s dětmi není ostrov to pravé ořechové, spíše než děti je lepší vzít si s sebou pejska a prohánět se s ním po pláži, nikomu to vadit nebude. Jen si po něm nezapomeňte uklidit.

Pokud o tomto karibském ostrově přemýšlíte, myslím, že ho mohu vřele doporučit. V nabídce ho uvádějí i některé české cestovní kanceláře, takže hurá na dovolenou.

Bon voyage!