Článek
Na jihu Arabského poloostrova, v tyrkysových vodách Indického oceánu, leží místo, které vypadá tak trochu jako z jiné planety. Sokotra, největší ostrov stejnojmenného souostroví, patřící k Jemenu, má rozlohu přibližně 3 800 kilometrů čtverečních a žije na něm přibližně 60 tisíc obyvatel. Hlavním městem je Hadibu, malé, věčně zaprášené město, kde čas plyne stejně pomalu jako rytmus vln narážejících na břeh. Sokotra se nachází asi 350 kilometrů od jemenského pobřeží, většinu času ukrytá před zbytkem světa – i díky tomu se zde zachovalo něco, co se jinde na planetě už dávno vytratilo.
Sokotra bývá označována za „Galapágy Indického oceánu“, protože i tady se vyvinula zcela unikátní flóra a fauna. Odhaduje se, že až třetina všech rostlinných druhů, které na ostrově rostou, neroste nikde jinde na světě. Nejznámějším symbolem Sokotry je strom dračí krve (odborně dračinec rumělkový - Dracaena cinnabari). Jeho neobvyklá koruna může lidem připomínat ledascos. Z kůry stromu vytéká sytě červená pryskyřice. Místní ji od nepaměti používají jako lék, barvivo, ale také k ozdobným účelům nebo jako příměs do kosmetických přípravků. Po celé generace ji lidé sbírají na ochranu před zlými duchy. Tento podivuhodný strom, připomínající dílo surrealistického umělce, se stal symbolem ostrova.
Dračinec rumělkový neroste nikde jinde na světě
Kromě dračích stromů zde rostou i další bizarní rostliny, například pouštní růže, jejichž silný kmen připomíná baobaby, nebo okřídlené aloe, které se dokážou uchytit i ve skalních stěnách bičovaných větrem. Zvířecí svět Socotry je stejně pozoruhodný – žijí tu endemické druhy ptáků, pavouků i plazů, které se jinde nevyskytují. A přestože ostrov obklopují horké suché větry a pusté pláže, jeho vnitrozemí skrývá zelená údolí, horské rokle i jeskynní systémy, kde vědci stále objevují nové druhy života.
Růže svým kmenem ve tvaru lahve připomínají baobaby
Sokotra byla po staletí izolovaná a právě tato izolace způsobila, že tu příroda šla vlastní cestou. Není divu, že když sem dorazil slavný britský cestovatel Wilfred Thesiger, popsal ji jako „místo, kde člověk znovu vidí Zemi, jak mohla vypadat v době stvoření“.
Ojedinělý zůstal i jazyk a kultura, které nemají přímou obdobu. Úředním jazykem je arabština, ale místní lidé stále používají řeč suqutri - starý jihoarabský jazyk, jen vzdáleně příbuzný arabštině. Dodnes tu přetrvávají tradiční zvyky: ženy nosí pestrobarevné oděvy, muži vyrážejí na moře v úzkých dřevěných člunech, a děti si hrají s kostmi a kameny místo plastových hraček. Turismus sem pronikl teprve nedávno a i dnes se sem dostane jen několik stovek lidí ročně – nejčastěji dobrodruzi, biologové a fotografové, kteří hledají něco, co jinde zmizelo. Nedotčenost.
Tarantule s modrým zbarvením byla na ostrově objevena teprve před několika lety
Ti, co mají rádi bájné mýty, si mohou vyslechnout různé legendy spojené s tímto místem. Podle jedné z nich byl na ostrově zabit drak a z kapek krve, které dopadly na zem, vyrostly stromy dračí krve. Jejich rudá míza je prý pozůstatkem té dávné bitvy. Mnoho dalších pověstí vypráví o džinech, kteří ostrov obývají. Většinou jsou to zlomyslní duchové, kteří se mohou přeměnit ve zvíře nebo člověka. Turistům se proto doporučuje vyhýbat se některým místům, kde by se mohli zdržovat.
V roce 2008 byl ostrov Sokotra zapsán na Seznam světového dědictví UNESCO. Organizace tím uznala jeho mimořádnou ekologickou hodnotu – jde o jedno z nejizolovanějších míst na Zemi, kde se život vyvíjel zcela odlišně od zbytku planety. UNESCO označilo Sokotru za přírodní laboratoř evoluce, protože zdejší druhy představují jedinečný příklad adaptace na extrémní podmínky sucha, větru a izolace.
Sokotra má v sobě i nadále něco neskutečného. Krajina působí jako živý sen – tichý, podivný, krásný. Někde mezi vyprahlými planinami a modrým oceánem člověk zapomene, že je stále na Zemi. Možná i proto se sem lidé vracejí ne kvůli dobrodružství, ale kvůli pocitu, že stojí na hranici dvou světů – toho, který známe, a toho, který jsme dávno ztratili.
